Babočka admirál a Otakárek fenyklový

Člověče, Pažoute, povídá Horáček, nestýská se ti někdy po lumpárnách? Pažout kývnul, jako že ano, a odešel k Machovým pro sluchátko.
Najednou nad městečkem poletovali dva obrovští motýli, lidi kroutili hlavami a učitel biologie určil, že je to babočka admirál a otakárek fenyklový, no ano. Horáček a Pažout, vzdychla paní Kadrnožková, jako tenkrát Horáčkův táta, ono je to dědičné, chudáci chlapci.
To už chudáci chlapci neslyšeli, byli moc vysoko a lidi byli hrozně maličtí. Nakonec se unavili, usedli na tovární komín, podívali se na sebe a zjistili, že to chvění u žaludku nebude jen závrať.
A odletěli složit křídla domů.