DMD č. 8. pro 8. 4. 2016. Téma: Vidoucí oko

Vidoucí oko vidí
Kaleidoskop lidí
Krasohled rozbil se
Doba je vážná
Láska se zadrhla
Srdce jsou vlažná
Vždyť radost zplaněla
Řeči jsou prázdné
Píseň už dozněla
Soukolí vázne
Obraz mění obraz
Jásání z poznání
Věrnost střídá podraz
A podlé konání
Myšlenky klikaté -
serpentiny v horách
Domluvy okaté
Na zeď zas hází hrách
Zrady a trápení
Smích zvonivě tryská
Úděl jak kamení
Rozum co si stýská
Veselí bujaré
Drzost sebejistá
A touhy prastaré
Hřích si drápy chystá
Bolest je odvěká
Štěstí šlo do kytek
Z dobrého člověka
Zůstal malý zbytek
Vidoucímu oku
rozpaky přivírají víčka
Z kaleidoskopu
zůstala jen rozbitá sklíčka

Sleduju ji, všimne si mě a zrychlí krok.
Bojí se.
Škodolibě se usměju
Nepospíchám, vím kam běží.
Narazí do mě, zvedne hlavu a poslední co vidí, jsou mé prázdné oční důlky. Ladným pohybem ruky jí vyškubnu oči. Křičí bolestí, rajská to hudba.
Počkám minutu, než jí zlomím vaz.
Nedočkavě si nasadím její smaragdové oči, jsou ještě teplé.
Vidím svět jejíma očima, je překrásný. Nevinný a plný beránků čekajících na porážku. Přemýšlím jak dlouho mi tyhle oči vydrží.
S písničkou na rtech odcházím do noci, za mnou znějí policejní sirény.
Vidím a nevidím,
pro mě je denním světlem temnota.
Kdo jsem?

Ráda se lidem dívám do očí
Je to ten nejbližší kontakt,
kterej vám můžou dát
A to je krásný
Oči jsou svlečená duše
Větší nahoty snad není
A i když je to pusa, která mluví
Jsou to oči, co říkaj pravdu
Moje oči jsou tmavě hnědý
Takhle tmavý je snad jen hovno
Snažim se v duši a barvě mejch očí nevidět spojitost
Ale moc mi to nejde
I tak je mám ale ráda
A nevadí, že jsou možná moc vykulený
Nebo prostě jen hnědý a nic víc
Díky nim se totiž můžu dívat do očí ostatním
A to je krásný

Odevšad na mě civí. Vyčítavě. Všudypřítomné Oko. Při sledování dobrodružného seriálu na mě Malá tábornická encyklopedie křičí, že jsem se stejně nikdy nenaučila rozdělávat oheň bez sirek. Při zasněném koukání na mapu v pokoji mě vyčítavě pozorují Vlajky a znaky celého světa. Moc dobře ví, že jsem se je nikdy nenaučila. Rozum do kapsy mi nemilosrdně připomíná znalost pouhých 8 písmenek Morseovy abecedy a pokaždé, když jdu do lesa mě Naše houby upozorňují, že nejsem takový expert, jak bych chtěla.
Každá knihovna v domě je připomínkou toho, že mám spousty více, či méně užitečných knih. Ale jen jednu jedinou hlavu.

„Dalekohled?“ protáhl překvapeně Markus. „Co to je?“
„Zjednodušeně řečeno jde o dvě skleněné čočky upevněné v takové rource. Když se podíváš skrz, vidíš vzdálené objekty jakoby mnohem bližší a zřetelnější,“ vysvětlovala.
„Kdo na tohle přišel?“ zamumlal nedůvěřivě.
„Jeden učenec v Triasedenu. Samozřejmě chápu, že Velká pozorovatelna má sama o sobě neocenitelný význam. Je to vidoucí oko Starmelu na druhé straně hor. Jenže bez dalekohledu je napůl slepé - anebo přinejmenším krátkozraké.“
„Viděla jsi ten dalekohled na vlastní oči?“
Usmála se. „Dalekohled i skrz něj. Knížecí hvězdárna v Citadinu má tři. Je to opravdu užitečná věc, Markusi. Může pomoci zachránit hodně životů.“

Tam, kam i kovadlina padá devět dní,
tak hluboko, jak vysoko je nebe,
tam tři muži, obři dlí
na dně propasti Tartaros.
Tři muži, přes oko pásku maje,
ať jiskra nepropálí jej,
tři kováři z řeckého kraje,
na dně propasti Tartaros.
Blesk, Hrom a Jas jsou jména jejich,
co božských zbraní zhotovili,
z nich každá sama stojí za hřích,
na dně propasti Tartaros.
Artemis teď natáhne ruku
po věci dlouze vysněné
po toulci s šípy, stříbrném luku
kyklopí práci báječné.
A jak se pánům odvděčíš,
na dně propasti Tartaros,
první věcí co ulovíš,
ať je to slon a nebo los.

„Jsou všude, víte?“ šeptal konspiračně. „Všechno vidí, všechno slyší.“
„Hm…“ zazněla pečlivě neutrální odpověď.
„Já jim teda nic nedaruju, to si pište. Ale není to jednoduchý, protože pracujou v týmech.“
„Aha…“
„Jo, napadlo je to nedávno. Dřív, když jsem šel na pivo, do deseti minut tam byl jeden od nich. Sednul si a ani si nedal nic k pití, s nikým se nebavil, jen na mě civěl, chápete?“
„To je zajímavé…“
„No a potom právě začali chodit ve dvojicích. Jakože to bude nenápadnější, víte?“
Nejprve jsem, coby nezúčastněný třetí, litovala posluchačku. Pak mi došlo, že vypravěč to taky nemá jednoduché…

Zřím tě a tvou budoucnost, prohlásila vědma zahleděna do skleněné koule a mně v hlavě proběhla představa z filmu Avatar. Seznamování a ovládání zvířat probíhá přes konec vlasů stejně jako sexuální styk. V tuhle chvíli se mi prostě mimovolně vybaví věta: "Takže to děláš stejně s dívkou jako s koněm?"
Pohlédnu jí vážně do očí, ale v duchu přemáhám mnoho pubertálních hlášek a výtlemů.
"V budoucnu se Vám stane spousta hrozných věcí. Naštěstí všechny překonáte s odvahou a ke všem nebezpečím se postavíte čelem."
Jak jinak že? Její třetí vidoucí oko, z Her o trůny, se právě probralo k životu.

Byl první teplý jarní den. Bylo třeba užít si slunce, a tak si Minerva rozprostřela deku a otevřela knihu.
Sibyla samozřejmě tančila mezi květinami a odhodila tu noční košili, které říkala šaty. Pobíhala po louce úplně… jen tak.
Minerva to kvitovala povzdechem, ale ze solidarity si rozepnula alespoň první dva knoflíčky u košile.
Jasnovidka se rozesmála a vzápětí jí bez ohledu na tvídovou sukni vklouzla na klín.
„Miluju tvoje oči,“ oznámila.
„Také mám ráda tvé oči.“
„Všechny tři?“
Minerva se naklonila a políbila její čelo přesně v místech, kde se údajně nalézá třetí oko.
„Všechny tři,“ ujistila svou intimní přítelkyni.

Vyhnula se padajícím kamenům a jedovatým šípům, přeručkovala nad mořem masožravých brouků a vyluštila tucet šifer. Pak se před ní konečně otevřela prostorná místnost osvětlená loučemi. Nad kruhovým oltářem levitovalo Vidoucí oko. Znechuceně se ušklíbla.
„Honosný název pro něco co je jen velká oslizlá oční bulva s nervem,“ zamumlala.
Já jsem Vidoucí oko, ozvalo se jí v hlavě. Znám vše co bylo, co jest i co-“
Rázným krokem přešla k oltáři a popadla bulvu za nerv.
„Nepokoušej mou trpělivost,“ ucedila nebezpečně. „Je skoro půlnoc, už to dýl nevydržím! Takže ty mi teď hezky vyklopíš, jaké je téma na zítřejší drabble.“