DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

Vidíš mě?
Co se tak divíš?
Jsem to já. Opravdu.
Pamatuješ si mě? Že ne? Já si tě pamatuji dobře.
Možná jsem teď jiná. Předtím jsem byla nicka, nula, ta divná.
Už jsi vzpomínáš? Pořád ne? Asi protože se změnilo i mé chování.
Svítá ti konečně? Já jsem se tak snažila změnit. Jsem teď jiná. O hodně jiná.
Nehraj, že nevíš o co se jedná!
Říkáš, že jsem teď hezká, ale stále si nevzpomínáš, kde jsme se potkali?
Možná si mě nepamatuješ, protože jsem ti předtím nestála ani za pohled.
Tváříš se nevinně? Přestaň s tím! Jsem jiná než předtím.

Je v tom téměř pět set let tradice, historie a prosperity. Snaha o demokracii ne vždy zvítězila, ale i tak to byl lepší výsledek než kdekoliv jinde. Byli jádrem pokroku, kultury a civilizace. Ale to co se v Senátu dělo poslední dobou už nelze přehlížet. Někteří lidé by nikdy neměli držet moc.
Poté následuje dalších pět set let tradice, historie, ale už ne vždy prosperity, a vůbec ne demokracie. Což není vždy ke škodě, ale na staré principy se zapomene na velmi dlouhou dobu. Nicméně opravdu není jiná možnost.
Muž si povzdechne a pobízí koně přes brod.
Alea iacta est.

Na obzoru lásky, který je podstatný v křesťanské zkušenosti manželství a rodiny, vystupuje také jedna další ctnost, poněkud přehlížená v těchto dobách uspěchaných a povrchních vztahů: něha.
--- Apoštolská exhortace Amoris laetitia, článek 28 ---
Poutníci kráčeli letním odpolednem. Měkká tráva tlumila jejich kroky. Tam, kde se voda shromažďovala v mechových prohlubeninkách, to čvachtalo. Stromy rozvážně pohupovaly větvemi skrývajíce utajený život. Po nebi plula něžná oblaka.
Bledé předivo minulých vztahů obepínalo krajinu jako neviditelný plášť. Se slovy kněze ožívaly obrazy matek a jejich dětí, které z lásky donesly květ, i otců, jimž se šťastné před tím změnilo jediným podpisem v zhořklé potom.

Byla jsi pokeball, kterému se většina smála, co tě spatřila. O to víc, když poznala, jak jsi jiná. Vyhledávat si klienty na fejsu? Kdo si tě dnes smazal z přátel? Vědět přesně, kdy má kolegyně periodu, jaké dny nepracovala?
„Ten článek, který jsi včera vydala, se ti fakt povedl! A ten filmík jak jsi ohodnotila, fakt dobrý! Moc ti to dneska sluší! Jsem tak ráda, že jsem s tebou, jsi taky ráda?"
Pocit na zvracení z nervozity je silnější, než dříve. Před tím jsi byla nová kůže, potom se z tebe stal Daněk, který vleze do ánusu i chlupatýmu kamioňákovi.

Měli se ptát: bude Chansons jiné, než bylo, když teď (jak tomu říkali) má Mandalu?
Elvíra Sánchez by jednoznačně prohlásila, že ano. Magické křivky v celém okolí jsou prokazatelně prokreslenější, silnější, dokonce změnily tvar a směr. Z Chansons se stalo mnohem nebezpečnější místo k životu.
Hjalmar Baldwyn by řekl, že ne. Vysvětlil by jim, že Mandalu lidskýma rukama nelze stvořit. Mandala je přirozeně měkké místo, možnost průchodu. Člověk ji může jedině učinit pro jiné lidi zjevnou. Zaostřit. Ale všechny silokřivky i jejich propojení tu už byly a působily – od samého počátku.
Teď jsou jen vidět, jinak se nezměnilo vůbec nic.

Slunce pálilo.
Vzduch byl horký a těžký.
Na louce si tiše cvrlikali cvrčci a hlasitě bzučeli čmeláci.
Stébla trávy se váhavě zachvěla v mírném vánku. Po chvíli znovu, silněji.
Oslnivá sluneční záře se nenápadně vytratila, oblohu postupně zakryly zlověstně černé mraky.
Louka potemněla. V dáli tlumeně zahřmělo.
Dosud klidná hladina rybníka se zčeřila v dalším silném poryvu větru, jakoby se bála...
_______________________________
Občasné tichounké zahřmění, již velmi vzdálené, přehlušuje hlasitý, veselý zpěv ptáků.
Vzduch je poměrně chladný, ale příjemně svěží, voňavý, čerstvý.
Slunce už zase svítí, opět nabírá na síle.
Tisíce kapiček vody na stéblech trávy se třpytí v jeho záři.

Před tím spolu řešíme derivace a on mi ukazuje, jak řešit pokročilé integrály. Počítáme a většina lidí nás pokládá za magory, ale my to neřešíme.
Pak se ale svět změní. Zmizí stůl. Zmizí oblečení.
Nervozita laská kůži, nadšení rozehřívá útroby.
Občas počítáme i během. Já říkám, on kontroluje. Občas mě opraví. Důrazně.
Definice se vypařují z hlavy. Definiční obor? Co to ksakru je?
Naše počítání pak ustane, jako když se funkce dostane do bodu nespojitosti.
Chvíli se chováme jako zvířata. Pokud za to považujete chování, kdy se řídíme jen smysly a láskou.
Poté ani nevím, kolik je jedna plus jedna.

„To není féér!“ ječí Megan, vlasy rozježené napruženou magií. Pak zamumlá zdánlivě pro sebe, ale tak, aby ji otec slyšel: „Galeon tomu, kdo ho zabije.“
Severus se nevěřícně otočí na Hermionu.
„Bývala tak roztomilá a hodná. Teď mám pocit, že mě nenávidí.“
„Puberta,“ vysvětlí mu milující matka stručně, „to přejde.“
„Já už to nevydržím. Jsem adoptovaná, má opravdová matka by se takto nikdy nechovala!!!“
Megan se zničeně podívá z dcery na svého otce.
„Myslela jsem, že mě má ráda. Bývala taková sladká. Teď je jak hipogryf.“
Severus se usměje na zuřící vnučku a shovívavě pronese k Megan.
„Puberta. To přejde.“

Tak nějak se znovu nacházela, učila se říkat své.
Předtím se sobě ztratila.
Předtím našla otevřenost, bezpečí a štěstí,
kterému by předtím nevěřila.
Předtím byla na nervy.
Předtím byla nadšená.
Ještě předtím si poprvé vládla sama.
Předtím jela v trojích kolejích.
Předtím hltala vědomosti.
Předtím si rochnila mezi tehdá svými.
Předtím lítala na kole.
Předtím se styděla.
Předtím kouzlila s hospodským ubrouskem.
Předtím se předváděla a adoptovávala lidi.
Předtím byla trochu moc velké hodné mimino.
Má za sebou skoro třicet krát tři sta šedesát pět a čtvrt předtím, která kdysi bývala potom. Co znamená to dnešní potom? A to potom?

Osmiletá Elis byla na svůj věk neuvěřitelně hbitá a pohotová. Teď se však bála. Tiše plakala. Tiskla se ke svému otci. Z opačného konce města se blížilo temné dunění plazmových bomb.
„Pomodlíme se, chceš?“ Otcův hlas jí dodával jistotu.
„Milostivý Hellione,“ opakovala potichu s ním, „pomáhejž nám od nebezpečenství všelikých, dejž nám napít se z pramene čistého, nechť tvá záře dovede nás ke spáse a odvrátí od nás zlo černého slunce.“
Otec jí otřel slzy z tváře. „Musíme dál, Elie, nemůžeme tu zůstat... Zvládneš to?“
Sotva znatelně přikývla. A sevřela plyšového kocoura o něco pevněji. Geiger by sám cestu nenašel.