DMD č. 6. pro 6. 4. 2017. Téma: Před tím a potom

Zahradník se hluboce ukloní, záda lupnou. Za ním se rozevírá našedlá planina osazená několika smutnými, pokroucenými stromy. Pod jedním je vidět rezavou lavičku. Vítr v holých korunách kvílí.
"Veličenstvo, vaše nová zahrada," praví zahradník.
Moment dramatického ticha. Zahradník vychutnává triumf. ReiNatus hledá slova.
"Děkuji?" hlesne nakonec.
"Veličenstvo není spokojeno?"
ReiNatus zavrtí hlavou.
"Ne, jen... nebývalo támhle takové milé jezírko?"
Zahradník vypne hruď. "Celé jsem ho zavezl tlejícím bahnem z Jižního mokřadu."
"To dává smysl."
"Chtěl jste poezii přírody? Chtěl."
"Ano, prý vedle zahradničení také básníte. Proto jsem se domníval..."
"Jsem minimalistickým dekadentem!" zařve zahradník.
ReiNatus se moudře pohrouží do mlčení.

PŘEDTÍM:
Kolem třetí ráno u dvou insomniaků doma.
"Jak vypadá "aspoň malinko společenské oblečení"?"
"Asi "ne montérky"."
"Ty jsi horší než google!"
"Sáro, ty ses ptala googlu, co si máš oblíct na rande?"
Dusím se smíchy.
"Jo...a mezi prvními odkazy bylo tričko s Mickey Mousem, osvěžovač vzduchu a růžové leginy se třpytkami."
Mezi vzlyky smíchu zadeklamuji:
"Vem si k srdci z googlu rady,
vůně Tvá bude jistě svěží.
On nepozná na Tvé kráse vady
a zví, že straší Ti ve věži."
Dostávám kopanec do žeber...
POTOM:
Kýžené rande "již brzy ve vašich kinech". Nechci si představovat, jak to dopadne.

Fotografie majestátního hradu s množstvím věží a věžiček na pozadí fialovějícího večerního nebe. Pohled přes rozlehlé jezero na zlověstně temnějící pás lesa. Podzimní obrázek listí padajícího na chaloupku, před níž rostou dýně velké jako auta. Zrzavý chlapec, kterému je evidentně špatně. Podivné zvíře s orlí hlavou a koňskými kopyty. Obrovský kočár tažený létajícími koňmi. Momentka s polovinou hlavy chlapce v kulatých brýlích, kterak se snaží vyhnout objektivu. Polorozpadlá, děsivě působící chýše nad malebnou vesnicí. Dva tolik podobné, rozesmáté obličeje...
A dál - dál už nic.
Roztřesenýma rukama zavře malé fotoalbum. Nápis na přebalu - Mámě, od Colina a Dennise - vypadá trochu rozmazaně.

Pozoroval město rostoucí z trosek, prachu a šrotu. Válka skončila. Znovu.
Jeho staré já si na válku zvyklo. A teď? Znovu si místo smyslu pro humor vypěstoval sarkasmus typický pro válečné mediky. Znovu se zdál o generaci starší než ostatní.
Jenomže tenkrát tam byl Sideswipe, který ho dokázal naštvat dřív, než všechny ty potlačované emoce přerostly v hořkost. Byl tam Jazz, kterému bylo jedno, že se blíží konec světa, když k tomu měl dobrý soundtrack. Byl tam Ironhide, na kterého mohl přesunout část svých povinností.
Možná ale byl jediný rozdíl ten, že předtím nebyl mezi těmi, kteří tu válku přežili.

Před Tím:
Na horory se dívala skrz prsty, klauni jí připadali směšní (ovšem ne vtipní) a při míjení nějaké kanálové mřížky maximálně nakrčila nos.
Během Toho:
Všude chodila s nosem zabořeným v tlusté bichli, při pohledu na děti hrající si s papírovou lodičkou jí běhal mráz po zádech, klauni jí začali připadat děsiví a na kanály pohlížela s nepokrytou hrůzou.
Po Tom:
Z hororů se stal její oblíbený žánr, klauny by nejraději vymazala z povrchu zemského a hluboké, temné a zatraceně všudypřítomné díry v chodnících obchází pokud možno metrovým obloučkem. Obzvlášť ty, ve kterých je slyšet voda...
King je king.

"Co se to z tebe stalo?"
Odraz v zrcadle mlčí.
Neodpovídá.
"Byla jsi stále se usmívající děvče, které poznávalo svět."
Myšlenky plynou.
Trhají.
Bolí.
"Měla jsi všechno a rozhodla ses odejít."
Roztřesený dech.
Ruce zatnuté v pěst.
Těžko někoho praštit, když zrazuje vlastní mysl.
"Potom se vše změnilo. Pryč byly úsměvy. Z dívky ses stala... ty."
Vždy jí udivovalo, jak sama se sebou dokáže mluvit.
Možná byla blázen.
Trochu.
"Myslíš, že v tobě zůstalo ještě něco nevinného? Po tom všem?"
Pohled zaletí k posteli.
K dětské tváři.
Naděje nejhorší zrádce.
"Možná ještě nejsi ztracená úplně. Možná ještě stojíš za záchranu."

2017
Marvan se probudil z kómatu do svého vlastního světa, kterému za mák nerozuměl.
Pátral po těch, které navštívil v minulosti. Našel téměř všechny, kromě Plachého.
Mohl svět být jako dřív po Martinově smrti?
Kouřil méně, když postával s cigaretou, Martinova absence byla palčivější.
Postrádal důvěrnost, kterou si mohl dovolit při hovorech s ním - Plachý se zbytečně nevyptával, prostě byl u něj.
Martin ustál Filipův sarkasmus, zvládal ho oplácet.
Nic nebude jako dřív, uvědomoval si Marvan.
Na ulici do Marvana narazil nějaký muž.
"To seš slepej, mladej?"
Filip věděl, přestože neviděl jeho obličej.
"Mám snad slepeckou hůl?" Odsekl reinkarnovanému Martinovi.

Vodníci se dají docela dobře zaměnit s lidmi. Alespoň pokud nepolykají duše utopenců. Protože všechno na světě má svou cenu. Duše tuhle. Změní příjemce k nepoznání. Můj tatík míval plovací blány, rybí oči a zelené vlasy. Nic z toho jsem nepodědil.
Než jsem zemřel a skoro vypustil i duši, bylo moje místo na tomhle světě jasné. Mezi lidmi. Nepochyboval jsem o tom. Česťa o tom nepochybuje doteď.
Netuší, že je ve mně kus otcovy duše. Občas silnější než má...
Nemá ani ponětí o tom, co mě drží naživu.
Kolik hrnečků v policích je prázdných.
A proč nosím šátek na krku.

Do zahradnictví vtrhl táta, Esteřin pomocník Talgat a překvapivě i teta Marta, maminka mého kámoše Kamila.
„Kamil zmizel. Nebyl doma tři dny, nebere mobil, nenechal vzkaz," teta měla krvavé oči.
„Je dospělý,“ šeptla Ester.
„Nikdy tohle neudělal.“
Předtím. Kamil byl můj první kamarád, první mi řekl o Budči, první prozradil, že tam patřím. Vypili jsme spolu první pivo, s ním jsem probíral holky, život.
Potom už ne. Co mu umřel táta, blbě a banálně, při bouračce, už to nebyl náš Kamil, ale smutný cizinec.
„Krevní pouto?“
„Zmatené. Vyklantice. Mezilesí. Stražiště.“
„Jedeme. Všichni,“ Talgat nám galatně přidržel dveře s cedulkou Zavřeno.

Je vaša planéta príliš pokojná? Obyvateľstvo nereaguje na vaše čertoviny? Bežné pokúšanie už stratilo šťavu? Nepáči sa vám pozerať na upravené mestečká, parky a prírodu?
Objednajte si už dnes našu atómovú súpravu!
V kufríku nájdete päť atómových hlavíc, ktoré stačí umiestniť do rozvojových krajín a váš svet sa premení na vyprahnutú planinu plnú rádioaktivity*! Porovnajte obrázky pred a po!
Nájdete u vášho verného obchodného démona!

* Za vyhynutie obyvateľstva a nedostatok duší neručíme. Obrázky sú len ilustračné. Výsledok sa nemusí dostaviť pri nevhodnom používaní. Perte v rukách do 30 stupňov celzia, bez pracích prostriedkov. Po vypratí sa obnoví pôvodný vzhľad produktu.