DMD č. 20. pro 20. 4. 2017. Téma: Krásné starosti

Toho večera nezůstalo u jedné láhve, Inritta se podělila i o ruční dělo, pro případ nouze.
Nenalezly východisko, ale vyložily karty na stůl.
A pak najednou všechny starosti, celá váha světa, na chvíli, byla pryč.
Nahodilý letmý dotyk se změnil v záměrný.
Oční kontakt, delší, než by měl být.
Tradice? Zábrany? Ostražitost? Jen další zbytečná přítěž...
První polibek - ještě nesmělý.
Lavinu, která následovala, už ale nedokázalo zastavit nic.
V propletenci těl, promazaném potem, se snoubila síla s něhou, prudkost i rafinovanost.
Zkušenosti několika staletí je dovedly až sem.
Během jediného dne nalezly něco, co nehledaly a nevěděly, že mohou najít.

Když v úterý ráno pleš zezelenala, nepřikládal tomu váhu.
Ve středu na hlavě džungle pampelišek. Střihací strojek nespokojeně bzučel, ale kosil jak žnec.
Narůžovělá poušť vydržela sotva do odpolední píchačky, navečer už mu zase padaly do očí žluté kvítky.
Vzal si sick day. Porost na hlavě rostl a bujel, až zechmýřil. Vyšel na balkón, aby nechal vítr odvát bělostné pavučinové vločky.
Ve čtvrtek si jej povolal do kanceláře nadřízený.
„Budu tě muset vyhodit,“ sdělil, „naše píár barva je aktuálně fialová, nikoli žlutá!“
Bez práce hladověl, sedl si před zrcadlo a začal kreslit.
„To jsou krásné obrazy,“ uznale kývaly vlasaté hlavy.

Když mu odvedli tátu, přimkl se k mámě.
„Tebe taky zavřou?“
„Neboj, to se nemůže stát!“ lhala mu.
Když mu řekla, mám tě ráda, ale není to to ono, spadla mu na hlavu nebesa.
První velké lásky takhle většinou končívají, sdělil mu otec, který se mezitím vrátil. Ale byl dlouho pryč a dlouho nevytrval. Něco nenávratně končí, pochopil nad jeho rakví.
Až pak, když se rozpadal, viděl všechny uplynulé starosti jako krásné. Protože tkvěly v minulosti, protože už odbolené. Jednou, přeci, přesvědčoval sám sebe, i aktuální teď vzpomínka milosrdně uhladí. V uzavřeném tunelu ale jen černočerná tma.
Líp už bylo.

„Všechny moje starosti jsou hnusný,“ praví Apolo.
„Říká se hnusné,“ řekne Filcin, „a moje jsou taky hnusný.“
„Vy máte náladičku,“ dí Thea, „co uklízení před Vánocemi? Nakupování dárků? Vybírání květiny pro milou?“
„Trhni si,“ vyjede Linkva, „to je jeden hnus vedle druhýho!“
„Říká se druhého,“ opravuje otec, „a máš pravdu! Všechno to je krásný akorát v porovnání s hnusnějším!“
„Starostlivě rozmýšlet,“ uchichtne se Sikar, „zda budu svý postavy škrtit, nebo topit, může být docela malebný!“
„Říká se…“
„To je nám jedno, tati!“ vykřiknou všichni.
Jen Taura s Viktorkou zaujaty samy sebou.
„Tys má krásná starost!“
„Uáá!“
„Jak kdy,“ podotkne Apolo.

Na Velikonoce byla Sára tak hodná, že mi dala kindervajíčko, to růžové, holčičí.
Byla dokonce tak hodná, že mi ho i rozbalila...A snědla...A složila hračku.
Žlutý třpytivý motýl do vlasů se prý jmenuje Hmyzák a budou se brát. Pustil jsem jim Telegraph Road od Dire Straits, kterou si vybrala na neuskutečněnou svatbu její maminka. Sára s Hmyzákem pochodovali po čerstvě vytřené podlaze.
"Sáro? Dospěješ někdy?"
"Tohle je fajn, počkej, až přijde puberta," odbyla mě a na dva dny zmizela z domu.
Za týden jí bude 24. Někdy si říkám, kde je chyba, jindy jí závidím tu duši dítěte.

Když bylo konečně dojednáno její třetí zasnoubení, doufala, že se vdá co nejdříve. V osmnácti měla plné zuby toho, jak jí všichni – matkou vrkající o krásných svatebních starostech počínaje – řídili život.
S prvním snoubencem se setkala. Druhý jí psal dopisy. Třetí mlčel.
Ale budiž – krátce po zasnoubení se ujímal svého dědictví, prý byl i zraněn.
Na zdvořilé dotazy imberlijského vévody posléze odpovídal trochu mlhavě.
Čekali.
Po dvou letech a čtyřech měsících Armin ze Starmelu zasnoubení vypověděl – imberlijská princezna pro něj prý není vhodnou partií.
Bylo to ponižující.
A Éseld se rozhodla, že už nechce být figurkou v otcově politické hře.

František si píská. Skládá do kufříku čistou košili, náhradní prádlo, pyžamo a trepky. Jede do Paříže. Na světovou výstavu!
Na výstavišti zabloudí k malému dřevěnému pavilonu. Mezi prkny prosvítá neuvěřitelně bílé, jasné světlo. František vstoupí a stojí jako přimrazen. Poprvé vidí Jabločkovovu svíčku.
František je zároveň na deseti místech. Kontroluje zapojení dynama. Natahuje rozvody. Něžně a s láskou vybaluje z hoblin obloukové lampy vlastní konstrukce a připevňuje je na schodiště. Trne, kdykoliv dělníci nešetrněji zavadí o skleněný kryt obloukovky. Pomalu zvedá ruku.
Tři, dva, jedna... dynamo se roztočí, spínače cvaknou, cívky oddálí uhlíky. Jasné světlo Křižíkova úspěchu oslní celou Paříž.

"Kde máš knihu? Podepíšu, že jsme pili na věrnost!"
"Napiš bratře, co na mysli ti leží!"
Zápisy v pijáckých knihách dodnes připomínají radosti a starosti mladých šlechticů.
Ne všemu věř, co slyšíš, ne všeho mluv, co vidíš.
Kdo neokusiv kyselých věcí, není hoden sladkejch!
Och, co, já dobrý víno piji!
Později slova těžknou:
Frejířem jsem, k tomu se znám, kdekolivěk počnu milovati, všudy pytlem mám.
Má klisna klepouchá, má žena věrnosti nemá...
Miluji Maruši, to beru na svou duši!
K ránu:
Vrh' jsem přes přívoru...
či jen:
Hej, bej, hej, bej, mé, mé, mé...
Lidé se zas tak moc nemění.

Nastoupila jsem do autobusu. Nečekaně mne pohladila krásná vůně. Probudila vzpomínky. Přesně tak voněl krém, který měla maminka na nočním stolku. Téměř ho nepoužívala. Šetřila si ho na slavnostní příležitosti. Když odcházela na ples nebo do divadla a políbila mne na rozloučenou, přenesla na mne to jemné aroma spolu s vlídností a láskou.
Ta vůně! Jako by maminka stála opodál. Mé oči ji bezděky hledaly, mysl po ni horečně pátrala, ale našla jen éterickou vzpomínku.
Teď mne laskají jen vzpomínky, ne tvoje ruce. Všechny krásné starosti usnuly s tebou. Maminko milá, tak moc mi chybíš. Jen reminiscence mírní můj žal.

Všude bylo krásně teplo, léto v plném proudu, ale lidi na to zase jen nedávali. V zimě je moc zima, v létě moc teplo, na jaře a na podzim moc prší, prostě ať je jakkoliv, lidé nejsou spokojení. Já jsem si užívala toho, co právě bylo za počasí a plánovala podzimní dovolenou. Sice to bylo ještě daleko, ale těšila jsem se a byly to krásné starosti – kam jet, v kolika lidech, jestli si vzít polopenzi nebo all inclusive. Vlastně hlavní bylo, aby tam bylo moře, ideálně písčité a bylo to letecky. Všechno ostatní bylo jen otázkou ceny a mého přání.