DMD č. 20. pro 20. 4. 2017. Téma: Krásné starosti

Než přišli, měl jsem představy. Jací budou, jak je vychovám. Jak ke mně budou vzhlížet.
Tak úplně se nenaplnily.
Od začátku to s nimi bylo těžké.
Neposlouchali dobře míněné rady, přehlíželi zákazy.
Prali se mezi sebou, odmlouvali mi, dělali hlouposti.
Ale já taky udělal pár chyb.
A tak jsme se učili navzájem a rostli spolu.
A já se musel naučit být tichou oporou a nezasahovat.
Bylo těžké dívat se, jak dělají chyby. Čekat, až se je sami naučí odčinit.
Dokázat brát lidi takové, jací jsou. Takové, jaké jsem je stvořil.
Je to těžké, ale přesto jsem šestého dne nikdy nelitoval.

Princezna se probudila. Otevřeným oknem jí do pokoje proudil svěží vzduch a sluneční paprsky jí lechtaly na tvářích.
Věděla, že na dnes si domluvila masáž, bude si zkoušet nové šaty a vybírat látku na zimní závěsy k ní do pokoje. Měla samé krásné starosti.
Oproti tomu její nejbližší služebné dnes musely provést masáž, došít nové šaty pro princeznu, aby si je mohla vyzkoušet a pak ještě musí sehnat samet ve třech barvách, protože to byla jediná látka, která jim chyběla, a kterou zároveň možná bude princezna chtít na své zimní závěsy do pokoje.
Krásné starosti? Ano. Jen je jich moc.

Procházely městem rychle, ale i tak ladně, s noblesou. V rukou nákupní tašky plné krásných věcí.
„Zlato, šup. Ještě musíme ke kadeřnici, na nehty, co ta tvoje nová kérka? Chceš ji vůbec? Takhle to ale nestihneme, v pět máme saunu a solárko.“
Dcerka na jehlách běžela, jak jen mohla.
„Dobrý den, rychle - mně standard platinu, Lotce prodlužte vlasy s tím duhovým. Jakou barvu chceš dneska?“
„Zelenou!“ vykřikla.
....
„Hotovo? Jsi krásná! Jdeme?“ spěchala matka.
PÍP
„Mami, on dnes nebude mít zelené Lamborghini, koupil nové - bílé! A já mám zelené vlasy???“
„A znáš nějakýho se zeleným? Napiš mu.“ mrkla na ni maminka.

Jak zhubnout?
Je homosexuální menšina dostatečně reprezentována v médích?
Nedělám ze sebe v práci blbce?
Jak dlouho ještě vydrží zimní boty?
Mám dost komentářů?
Co bude k večeři?
Má mě rád?
Nemohl by už konečně dát pokoj?
Co mi zubařka zas udělá a kolik to bude stát?
Telefonát
Co říct?
Co udělat?
Co nedělat, jak pomoct, jak si pomoct...
Je telefon zapnutý, je tu signál? Nezvonil?
Telefonát
Proč?
Proč my?
Proč dnes?
Proč, sakra, nemůžou pomoct?
Mohl by někdo něco říct? Cokoli?
Mohl by o tom, kurva, přestat mluvit?
Mohla bych si, prosím, zas lámat hlavu s prací a hubnutím?

Přemýšlím o životě normálních lidí ve městech, která jsou daleko od války. Co asi řeší za problémy? Každé ráno vstanou, vyčistí si zuby, nasnídají se, ošatí se a pak cestují za prací. O čem přemýšlí? Co se jim líbí a co je trápí? Je pro ně stejně těžko představitelné, jaké starosti máme my?
Tak třeba dnes jsem si myl své letadlo. Je to sice práce mechaniků, ale já si ji užívám. Miluji ten pohled, jak můj Mustang dostává znovu svůj lesk. Jak vše získává zpět svou čistotu a novotu, jako když to bylo prvně smontované dohromady. Čisté letadlo, čistá duše.

Hodná jak dítě malé
Však rosteš a zlobíš víc
Když toužím po tobě
Jen posměch z plných plic
Mi zůstane
Krásná jak princezna
Však v zámku zakletá
A když tě probudím
Jen stařena stoletá
Mi zůstane
Mírná jak letní déšť
Však když sundám si plášť
Padají kroupy jen
Křičené "Tak se snaž!"
Mi zůstane
Chytrá jak učenci
Však pěkná potvora
V kapse potrhané
Díra jak do dvora
Mi zůstane
Jsi mou krásnou starostí
Já chudý jak myš
U zavřených dveří tvých
Hledám svou skrýš
Jen odmítnutí mi zůstane
Ale ač neumíš mi lásku dát
Přes všechny chyby - mám tě rád

Vždycky, když dostala chuť na jahody, cibuli, zmrzlinu, sušenky (nebo všechno dohromady), tak měla radost. Vždyť přece – bude z ní máma! O něco menší radost měla, když jí James bral z rukou tašky, aby se nenamáhala. („Čekám dítě, nejsem nemocná!“) Jak se zmenšoval šatník, radost nahradily starosti a bolavá záda.
A pak Lily (se zápisníkem v ruce) chodila po domě, plánovala miminku celý svět. Od jména (pro kluka Harry, pro děvčátko Andy), přes kmotra, až po tu nejposlednější drobnost, kterou by si takový malý špunt mohl přát.
Ach, to byly krásné starosti… Oproti neutišitelnému dítku s věčně rozcuchanými vlásky rozhodně.

Postávaly před regály plnými látek a zaujatě prohlížely jednotlivé štočky.
„Co myslíš, ten brokát nebo radši hedvábný satén?“
„Klidně to můžem zkombinovat. Sedí ti oba. A vezmem trochu víc, aby vyšlo na vlečku a družičce na šaty.“
***
Procházeli dům a zahradu a debatovali o podrobném plánu akce.
„ Na stolech budou vázy s lučním kvítím. Snad ještě něco pokvete.“
„A na terasu dáme víc laviček a velký stůl na jídlo.“
***
Stáli uprostřed pokoje a snažili se vymyslet nové uspořádání.
„Ty skříně můžeme přesunout na druhou stranu, bude k nim lepší přístup. A stůl pod okno ke světlu.“
„A kam dáme kolíbku?“

Ron cítil, jak mu v hlavě uhasínají poslední jiskry inspirace a nechávají po sobě jen otupělou rezignaci. Bylo mu jasné, že tohle prostě nezvládne. Nikdy to nebyla jeho silná stránka a když se nad tím doopravdy zamyslel, nedokázal pochopit, co v něm Hermiona mohla dodnes vidět. Zrovna ona, jedna z nejlepších čarodějek své generace! A jistě nejen té.
Odevzdaně vhodil hrst Letaxu do ohně a nahlas pronesl "Harry Potter!"
Harry přikročil ke svému krbu.
"Čau Rone! Ty úplně hoříš, hehe! Co se děje?"
"To co každej rok, Harry. Zejtra je Valentýn a já jsem prostě úplně marnej. Pomůžeš mi, prosím?"

Do té doby než jsme si Anču vzali domů, neměla jsem žádné starosti. A najednou to začlo.
Zvládneme ji vše správně naučit?
Kdy přestane kousat boty?
Umí už venku na trávníku či je třeba dál cvičit?
Jaké krmení je pro ni nejlepší?
Jaký obleček koupit na zimu?
Je třeba víc hraček?
Nesežere venku něco otráveného?
Není třeba vetší pelíšek?
Nesplaší se venku a nestane se jí něco?
Nespadne na ní doma něco?
Nespolkne něco nezdravého?
Co když onemocní?
Jaký šampón je ten správný?
Jsme dobrý páníčci?
A mnoho dalších starostí nám najednou přibylo. Za nic na světě bychom ale neměnili.