DMD č. 20. pro 20. 4. 2017. Téma: Krásné starosti

„Podívej, ženo, chytil jsem zlatou rybku!“
„Dej ji sem! Přát si budu já!“
Rybářka popadla rybku a zvedla si ji před obličej.
„Koukej všechno do puntíku splnit, jinak pomažeš na pekáč! Chci: barák plný sloužících, být krásná a mít jen krásné starosti. A honem!“
Rybka se přání podivila, pokrčila ploutvemi a mrkla.
V té chvíli na dveře zaklepal soudružský výbor, který rybářovi okamžitě znárodnil sítě a poté vyhlásil, že chaloupka je od nynějška majetkem všeho lidu. Vzápětí se rybářka změnila ve starou, divou ženštinu s červenými vlasy.
Rybář zůstal stát jak solný sloup.
„Rybko?“
„Я сделала все, что она хотела…“

"Bene," usmála se Gwen.
Kenobi zůstal zasmušilý, ale když ho objala, roztál.
"Vypadáš hrozně," zhodnotila strhaný zjev Mistra v exilu a usadila ho ke stolu, "jak se ti daří?"
Kenobi přikývl.
"Pomalu si zvykám. A ty?"
"Já mám starostí až nad hlavu."
"To si dovedu představit. Jestli dokáží dělat takové problémy jako Luke..."
"Daleko větší, jsou přece dvě. No, a taky jsou tu kluci."
"A Inkvizitoři," dodal přicházející Mimas, držící na rukou spící dvojčata.
Obi-Wan zvědavě vstal.
"Krásné... jak se jmenují?"
"Catra a Qui-Gon."
Obi-Wan vypadal, že se snad rozbrečí.
"Máš s nimi hodně co dělat?"
"Mám. A jsem šťastná."

Než Břetislav skončil v poutech na podlaze, stačil použít důvtipnou magickou formuli. Často ji využíval při přenášení vzácných artefaktů. Únosce ho může šacovat, jak chce, knihu nenajde, dokud mu ji Břetislav sám nedá.
Což je otázka času.
Kapka po kapce, ranka po rance, tenká žhavá spirála se probíjí do mozku, nelítostný had rdousí, hryže.
Chvilka pro nadechnutí.
Břetislav leží tiše. Rozbolavělý, k smrti unavený, beze vší naděje.
Není hrdina, nechce to snášet, nevydrží.
Myšlenky se rozbíhají.
Má zapotřebí lpět na cizí věci?
Vzdorovat nemá smysl. Vydá knihu, ukončí svoje trápení.
Krásná, lákavá představa úlevy.
Tak jako tak, živ odtud nevyjde.

Alla rozeslala na pagery nouzový kód pro případ prozrazení. Je načase zahladit stopy. Operátoři musí do dvou hodin vyklidit byt a zdekovat se. Zbývá ještě jeden problém. Od Aleksandra je pokoj jen na chvíli.
„Co s ním?“ zeptá se Alla.
„Zabij ho,“ odpoví kolega. „Aspoň bude o jednoho čaroděje méně.“
Alla bere pistoli, namíří Aleksandrovi na srdce a stiskne spoušť. Cvakne naprázdno. Podruhé taky. Alla zanadává a mrští pistolí do jedné z krabic. Zahlédne kladivo.
Vší silou Aleksandra uhodí do spánku. Praskne kost. On má stále otevřené oči a dýchá.
„Za pár hodin je mrtvej. Do té doby nikdo nepřijde.“

Perfektní účes, který zdůrazní ty lichotivější rysy tváře.
Líčení, které nekřičí, ale jemně zvýrazní to krásné.
Šaty, které se hledaly dlouhé měsíce, protože musely přesně odpovídat představám a snům.
Botičky pro Popelku, ve kterých vydrží celý den a večer nebude mít chuť amputovat si nohy.
Květiny v barvě šatů, jednoduché, protože v jednoduchosti je krása.
Dort, který byl po mnoha ochutnávkách shledán tím nejdelikátnějším, s marcipánem přesně na míru.
A pak dlouze vybírat ideální destinaci na líbánky.
To vše a ještě víc, tolik starostí a tolik nervů. A trvalo roky než pochopila, že perfektní svatba není žádnou zárukou kvalitního manželství.

Bylo toho tolik, co musela dáma s jistým „glamour“ znát. Styly líčení podle ročních dob, účesy, šperky, boa a muži filmových hvězd… Ferka se ve světě módy ovšem cítila jako ryba ve vodě a neváhala se o své znalosti podělit. Potíž byla v tom, že její nečastější ženskou společnicí byla Malá Mia. Aspoň že Muminkova maminka ji vždycky pozorně vyslechla, ačkoli na svou věkovitou kabelku nedala dopustit.
Tuto sezónu udávalo trend zlato, a tak si naondulovala plavou ofinu, navlékla si na nohu kroužek s určitým počtem karátů a zamířila k domu muminů…
Obklopenému novináři.
Muminkovi spontánně narostla zářivá zlatá oháňka.

"Potřebujeme tě na dnešní call s Thajskem."
Předpokládaná doba: 30 minut, skutečná doba: 75 minut
Výsledek: Zatím nechápou, co po nich chceme.
"Volali z Malajsie, zase mají výhrady k současnému stavu. Musíme je přesvědčit. Nemůžeme si dovolit roztříštěnost mezi zeměmi."
Doba přesvědčování: 60 minut
Výsledek: "No, my si to ještě rozmyslíme."
"Nemohli jsme zařídit přístupy k serveru. Žádost byla podaná se špatným prováděcím kódem."
Doba vyplnění správné žádosti: 30 minut
Výsledek: bude příští týden
***
"Tatí, jak to mám odečíst? Když si říkám 'pět a kolik je tři', tak to přece nejde."
Doba vysvětlování: nezajímavé
Výsledek: šťastný záblesk poznání v očích

Salva ji zasáhla, než stačili otevřít střílny. Demoiselle projela křeč. Trup skřípěl. Fregata řičela bolestí. Porcelánový servis děděný po generace v abstraktním zátiší se zmírající takeláží. Rozlitá káva slazená krví. Vzduch čpěl peklem. Děla zarachotila do střílen. Raněná šelma chystala výpad.
Betsy kroužila na vlnách. Obrat a úder. Záliv utonul v ohnivém záblesku. Lodě se otřásly. Chaos oděný v šedém rubáši. Železné pěsti děl neznají slitování. Neuhnou před zdobenou almarou. Ani před muži zlitými potem. Ryk dřeva o dřevo hynul v křiku raněných. Lovec a lovený ve smrtelném obětí.
Kovové háky se zahryzly do boků. Bojový pokřik rozčísl popelavá oblaka.

„Myslíš, že mě pozve na rande?“
„Určitě!“
„Já teda nevím, párkrát jste se spolu bavili, ale tak normálně, jestli víš…“
„Jo, ale to je normálka. Určitě tě pozve. A vem si tu modrou sponku, jde ti k očím.“
O kousek dál…
„Jestli mě tasí z alchymie, tak to bude průser. Jsem dutej jak bambus.“
„Ty blbneš kvůli alchymii, ale co ty praktika z obrannejch kouzel? Zbyde ze mě mastnej flek, všechno se mi vykouřilo z hlavy.“
Za rohem…
„Dej mi opsat úlohu z latiny.“
„Cože? Úloha z latiny?“
Jak krásné jsou to starosti, pomyslela si s nostalgickým povzdechem profesorka Genciana.

„To bys koukala, jaký máme my kočky starosti!“ rozčilovala se Rozárka. „A vůbec nejsou krásný, jsou strašný!“
„Jo,“ zakvílel Jája. „Třeba - bude svačina? A kde jsou všichni? Vždyť tu zůstaly jen tři plné misky a hrst granulí! Na čtyři kočky! Bídně zhyneme, než se vrátí!“
„Nebo,“ dodala významně Rozárka, „víš, jak je náročné získat kvalitní místo v posteli? Já mám tik už od šesti večer, abych to stihla včas. Aby se mi tam neroztahoval tenhle černej!“
„Vůbec netušíte, co máme za starosti,“ uzavřel rozhovor Čeněk. „Se nemáme jako vy, který se staráte jen o to, abyste přišli včas do práce!“