DMD č. 20. pro 20. 4. 2017. Téma: Krásné starosti

Drak pořád nevěděl. Líbil se mu bílý oblek, ale černá zeštíhluje. Levá hlava chtěla motýlka, pravá kravatu a prostřední rozhalenku. Ačkoliv tajně snila o závoji. Je lepší přiznávat křídla, nebo se bude nastávající bát, že mu z obřadu uletí? A pak ta hostina. Nebude příbuzenstvo zklamané, že se na rožni neobjeví princezna? Povolují vůbec pohádkové zákony mezidruhové stejnopohlavní manželství? Máme tu žabáka s princeznou, krásku a zvíře, žádný pořádný precedens. Co spolu sakra měli Tom a Jerry? Křemílek s Vochomůrkou? Pat a Mat? Nikdy nic oficiálního. Není hostina ve sluji moc hipsterská? Drak se začal potit. A pak se vzbudil.

Na tohle ji výcvik nepřipravil.
Dokázala přistát s lodí i poslepu, přežít ve vesmíru a zabíjet holýma rukama.
Neměla tušení, co si počít s tím mrňavým, neohrabaným tvorem, který prvních pár měsíců svého života provřískal.
Ne, že by svoje mládě neměla ráda. Jen ji někdy budil sen, že někdo přišel a odvedl ho.
Ona v tomhle věku už dokázala utíkat. Tohle stvoření se teprve naučilo chodit.
Sáhla pod polštář. Byla to jen malá dýka, ale měla by stačit.
Po pár pokusech se mláděti podařilo sevřít prsty kolem jílce a odtlapkat do kuchyně.
Usmála se. Teď už snad nemusela mít starost.

[„Tohle nemůžeme přežít,“] sýčkoval kapitán Simbacca při pohledu na taktický hologram a po předchozích šesti hodinách vypadal poněkud unaveně.
„A co přesunout tvého tátu do sektoru bé čtyři?“ navrhl Max, zvýraznil inkriminovanou část mapy a vysloužil si Simbaccovo odfrknutí.
[„Tam ho utlučou během pěti minut.“]
„Tak mu jako podporu pošleme Sedmičku a Žabáka.“
[„Ty potřebuju v kuchyni, nikdo jinej tu čtyři ruce nemá...“]
Zavládlo bezradné ticho.
„A nezbyla nám ještě trocha toho uspávacího plynu?“ mňoukla náhle Shavari, ale kupodivu pro svůj návrh nesehnala velkou podporu a museli přemýšlet dál.
Ono použít ho na svatbě vlastního kapitána se přece jen nehodilo.

Prasátko postupně žádalo o radu, v jaké nádobě dát Púovi med k narozeninám.
-„Jest evidentní, že nádoba samotná není důležitá, důležitý je obsah.“
-„Není to jedno, nádoba stejně praskne a rozbije se.“
-„Pú ho sní z té i té. Důležité je nemít úzké hrdlo.“
-„Med není zdravý na zuby, přidej mu k tomu i zubní kartáček.“
-„To je hezký nápad, snad ta baňatá, ale možná že ta šišatá.“
To už bylo na jedno malé hloupé Prasátko moc. Vyrazilo k Púovi.
Ten ho ani nepustil ke slovu, rozzářily se mu oči, vzal obě nádoby a přidal k medům od ostatních zviřátek.

Přišel za ní zničený, ruce zatnuté v pěst.
"Chápeš to?! Takový RNG! Má posledních 5 životů a Mind Vision mu dá Rena! Jako really? A samozřejmě mi shipne Confesorku... Typický!"
Nerozuměla třičtvrtině z toho, co řekl, ale vyslechla, polaskala, povzbudila.
"Mamí! Já prostě nevim, co mám dělat... Zejtra je ve škole focení a já bych si chtěla vzít ty nový modrý šaty, ale k nim musím mít ty černý sandále, ale k těm se zas nehodí to červené bolérko, které si mám vzít..."
Usmála se, otevřela skříň, poradila.
A vzpomínala na to, jak řešila, že se nedá sehnat toaletní papír.

I panovnice je stále jen žena a matka. Zvláště když je obdařena tolika dětmi.
Vláda, zahraniční politika ani války nemohou zatlačit do pozadí rodinu. Děti je potřeba dobře vychovat. Je s nimi mnoho starostí a bohužel i útrap: zlá nemoc řádí i v nejvznešenějších rodinách.
Ale jsou také jiné starosti.
Nastává den svatého Mikuláše, je potřeba nachystat nadílku pro nejmladší děti. Potěšit i napomenout.
Nadělování se ujme velká dcera. Tonička a Maxík se radují z dárků, ale nešťastnému Ferdíkovi ukazuje sestra metlu na zlobivé děti. Za zády už ale schovává košík s dobrotami.
Rodiče tomu přihlížejí a láskyplně se usmívají.

„Jsou tam už strašně dlouho,“ ozvala se ustaraně Hermiona, která konečně opustila knihovnu a přidala se k ostatním v salónku. „Co když se jim něco stalo?“
„Třeba se pozabíjeli mezi sebou…“ ušklíbl se Kingsley.
„To není vtipné,“ zamračila se na něj Tonksová. „Víš, jak šílená byla Bellatrix. Trezor je určitě plný smrtelně nebezpečných překvapení.“
„Přesně,“ přikývla i Minerva. „Měli jsme tam jít všichni.“
„Je opravdu dojemné a krásné, jak si o ně děláte starosti,“ bavil se dál Kingsley. „Měli byste jim ale taky trochu věřit. Vsadil bych se, že pohár mají dávno v kapse a teď někde zapíjejí svůj úspěch…“

„Skončí v Nebelvíru,“ usoudí Hermiona. „Je jediná, kdo se ti dokáže postavit, když zuříš.“
„Kromě tebe.“
„Taky jsem Nebelvírka.“
„Bude Zmijozelka! Je naprosto celá po mně. Navíc jsi teď hlavou zmijozelské koleje! Dohlédneš na ni.“
„To by ji JISTĚ potěšilo.“
Severus pohlédne na Moudrý klobouk.
„Tvůj názor?“
Klobouk se nenamáhá odpovědět.
„Nepokusíš se ho ovlivnit, že ne?“ ujišťuje se Hermiona. Ví sice, že klobouk rozhoduje sám, s občasným přihlédnutím na přání dětí, ovšem Severuse to nemusí zastavit. „Na Havraspáru se shodneme, co říkáš?“ navrhne nakonec smířlivě.
Severus nerozhodně přikývne.
Za dveřmi poslouchá nohatá postavička. Tak to tedy prrr, pomyslí si.

Ráno rozespale mžourám na zeď za klavírem, ze které na mě z fotografií zírá několik desítek mladíků. Vypadá to jako přehlídka nejhledanějších zločinců z centrály Interpolu.
"Co to je?"
"Blacklist," odvětí Sára, "všichni kluci, kteří mi kdy ublížili. A seznam jmen, jejichž nositelé jsou dle Choleina, mého a Lauřina výzkumu idioti."
Přistrčí ke mně list, který délkou hravě strčí do kapsy kdejakou účtenku EET.
"A jakou metodou bude výzkum pokračovat, kolegyně?" zeptám se věcně Sáry, novopečené odbornice na vztahy.
"Pokus - omyl."
"Tak ještě že máme tolik zdí," zamumlám vděčně. Mojí jedinou starostí je, kam dáme všechny ty obrazy po prababičce.

Na myšlenku uzdravit Písečnou mandalu zevnitř přišel Hjalmar už jako vcelku mladý. Toulával se tehdy v Mezisvětí celé hodiny, sestavoval si sám pro sebe něco jako periodos – a podařilo se mu přijít k Písečné mandale, když měla zrovna nehybné období.
Úplně ho uchvátila. Její kamenné květy a dokonale vykroužené arabesky jako by se z našeho světa propadávaly skrz jednotlivé elementární kruhy a v tom pádu náhle zamrzly, každý jinak vysoko. Hjalmar je obcházel, hladil špičkami prstů a tiše přitom šeptal, že pomůže, že se postará...
Kdyby věděl, jakou cenu zaplatí, možná by byl raději utekl.
Ale možná ani tak ne.