DMD č. 22. pro 22. 4. 2017. Téma: Co jsi v mládí nestihl ve stáří musíš dohnat

[„Tati?“] ozvalo se od otevřených dveří Champbaccovy pracovny a Simbacca si zase připadal jako šestiletý padawan, ač docela nedávno sežral dort se třemi stovkami svíček a měl už i vlastní vnoučata. Nakoukl dovnitř, do potemnělé dílny plné nejrůznějších součástek, barevných krystalů a prázdných lahví od ještě barevnějšího chlastu, a okamžitě spatřil svého otce, jak se sklání nad monitorem, jediným zdrojem světla v místnosti.
[„Tati?“] zkusil to znovu, [„mohl bys nám jít s něčím píchnout?“]
Na odpověď nemusel dlouho čekat, nicméně starší Wookiee se ani neotočil.
[„Nemohl,“] pravil rezolutně, [„jsem v půlce jednoho děsně zajímavýho předválečnýho seriálu, zkus to na jaře.“]

Old Shatterhand pije whisky po galonech a tahá kočky za ocas (kdysi v Sasku měla matka starého smradlavého kocoura, co mu čural do bot).
Sherlock Holmes nosí kilt a místo na housle hraje na dudy (vzpomínka na první lásku, kterou mu tatínek zakázal).
Hercule Poirot nenápadně hůlčičkou postrkuje obrazy, aby visely nakřivo (pedantská babička nutila malého Herkulka odměřovat provázkem vzdálenosti mezi obrazy a porcelánovými figurkami).
Medvídek Pú publikuje v odborných časopisech a sbírá doktoráty stejně jako hrnky s medem (Kryštůfek Robin neměl říkat, že je hloupoučký medvěd).
Babička na Barunku kašle a vstává až v poledne. Ano, šťastná to žena.

"Chisholme, pojď mi číst."
"Ztrať se, potvoro."
"Chisholmééééé..."
"Ne. Nehodlám tu s tebou ztrácet mládí."
Drak si odfrkl a upřel na kapitána obzvlášť vyčítavý pohled.
"Jdeš zase za kapitánkou Bradshawovou, že jo?"
"Do toho je ti, milý zlatý, velké kulové."
Ascobolus se zatvářil, jako by měl v příštím okamžiku umřít na nedostatek pozornosti. S Calderem to moc nehnulo; snad jen si na okamžik připustil trochu naděje, že by to s drakem vážně mohlo seknout.
"Nemůžeš to odložit?" zamrmlal drak. "Ženské můžeš uhánět, až budeš starý."
Calder se upřímně rozesmál. "Jako bych měl s tebou na krku šanci se stáří dožít."

Kalné zimní ráno. Knihovník se plíží palácem, směřuje ke kuchyni. Snad najde trochu kávy.
"Vida, nočňátko!"
Velitel královské armády, naladěn, vymydlen a nasnídán, poplácá rozšafně knihovníkova záda. "Ste ňákej pomuchlanej!"
Knihovník vzdychne. "Jste nesmírně bystrý."
"Dám vám radu, příteli," velitel se skloní vstříc knihovníkovu uchu. "Když to neumíte, tak nepijte."
"Ale já ne-" Knihovníkův protest umlčí další herda. Velitel se smíchem odchází.
Konečně kuchyně!
Kuchařka hledí přísně.
"Vy vypadáte. Kafe došlo!"
"Ano, prosím," špitne knihovník. A podepře si těžkou hlavu a přemýšlí, zda je horší být za alkoholika, anebo přiznat celonoční četbu gotických románů, na které od univerzity neměl čas.

Na zbylý nábytek společně natáhli povlaky proti prachu, a pak naposledy prošli celý dům. Na zahradě natrhali plnou náruč podzimních růží a donesli je na malý hřibitůvek. Pomalou chůzí sešli dolů na nábřeží, prošli se po promenádě, mlčky se rozhlíželi, a když zvony odbíjely klekání a v dáli se v katalánské vesnici objevila první světla, přišli synové se svými rodinami a byl čas na polibky, objetí a podání rukou.
Pak jí podal rámě, rukou stále pevnou, a ona se usmála, ve tváři drobné vrásky od radosti.
Už nebude žádné „čekat a doufat“, je čas na „objevovat a najít“.
Faraon odplouvá.

"Nekoukej na ty pány, oni si nic nezaslouží, jen škemraj místo aby pracovali."
"Nemůžeme si pořídit psa, je moc špinavý, a ty se musíš učit. "
"Charity, jen tahaj z lidí peníze. Nevěnuj jim pozornost."
"Nemůžeš si hrát s těma dětma, jejich rodiny nejsou na úrovni, nezahazuj se s nimi."
-----
V padesáti vedl úspěšný podnik a žil podle sebe:
Když šel kolem bezdomovců, každému něco dal a přispíval na útulky.
Měl psa se kterým chodil na dlouhé procházky, zašpinili se a byli šťastní.
Velkou část výdělku dával charitám.
Rád si večer zašel do hospůdky na pokec s kamarády z různých oborů.

Sobotní piknik se stal novou rodinnou tradicí. Tommy dokázal zabavit děti imitováním ostatních členů rodiny. John využil příležitost být chvíli sám se ženou. Arthur vytáhl skicák a sedl si do trávy. Naučit se znovu kreslit šlo skoro stejně pomalu jako odnaučit se pít.
Bez tolika dětí kolem by to šlo jistě rychleji.
Malá May se mu pověsila na záda: "Tatínek mi slíbil, že mě naučíš boxovat!"
"Teď ne, princezničko," odstrčil ji.
Všimla si sešitu v jeho ruce.
"Ukaž," vyzvala ho velitelským tónem, který zdědila po otci. Zdědila i shelbyovské oči, kterými si obrázek zaujatě prohlížela.
"Nakresli mi taky koníka, strýčku."

Byl ze čtyř Pylosových žáků nejstarší. Byl dokonce starší než sám mistr. A přesto za ostatními ostudně zaostával. Zatímco Edrik Bouře i jeho syn Devan již četli bez zaváhání a princezna Shireen jako by snad knihami listovala od narození, Davos s těmi proklatými značkami pořád zápolil.
Připadal si nesmírně hloupě, ale byl odhodlaný ve svém snažení vytrvat. Král Stannis ho chce za pobočníka a jako lord pobočník musí umět číst a psát. Vzdát to by znamenalo zklamat svého krále.
"Nej- největším z draků byl Bel-" četl pomalu.
"Balerion," napověděl mu mistr Pylos.
Davos si povzdechl. Čeká ho ještě spousta práce.

Tři v noci.
Lokál zavřený.
Okno za barem se neslyšně otvírá.
Dovnitř vstupuje postava zahalená do stínů.
Najednou se místností rozezní zvuk tříštějících se korbelů.
"Musíš dávat pozor! Být neslyšný! Jako stín!" křičí naštvaný hlas.
"Seš si jistej, že si vybral vhodný exemplář?" pronáší pobaveně Bídák, škrtá sirkou a zapaluje svíci. Světlo ozařuje hraničářův znavený obličej.
"Nikdo lepší v pevnosti není," odpovídá zoufale a obrací do sebe obsah sklenky. Mladík raději mlčí.
"Holt musíš mít víc trpělivosti," plácá ho Bídák po rameni a dolévá mu.
"Myslel, že ji mám. Zřejmě jsem se mýlil a musím se ji naučit," pronáší hraničář.

Istari postupně připluli ke břehům Středozemě, aby odhalili Sauronovo slabé místo. Oděli se do hávu starých mužů, jelikož ten evokoval moudrost především u lidí, trpaslíků a u některých elfů.
Nejpovolanější se jevil Curumo, jelikož stejně jako Sauron pocházel z Aulëho lidu. Ukázalo se, že však stejně snadno propadne moci.
Aiwendil příliš miloval Yvannino dílo, než aby se příliš staral, co se kolem děje.
Alatar a Pallando, vyslanci Oromëho, se podobně jako Aiwendil odklonili od původního poslání.
Olórin, poslední z čarodějů, se ukázal jako nejschopnější v umění proniknout do úkladů nepřítele a přesvědčit o svých domněnkách i zdánlivě nesmiřitelné rasy Středozemě.