Upíři

Pevně jí chytí za vlasy na zátylku, i když ví, že to nemusí dělat. Že se mu nabízí zcela dobrovolně. Zakloní jí hlavu mírně na stranu, aby odhalil její úchvatné hrdlo. Miluje tu bělostnou kůži. Miluje, jak tepna na krku pulsuje. Miluje jak její srdce divoce buší.
Jazykem přejde v místě, kde se krk stýká s ramenem. Jeho tvář se změní téměř k nepoznání, ale ty známé rysy zůstávají. Sleduje jí žlutýma očima, než se opět skloní k jejímu krku. Prokousne světlou kůži ostrými tesáky.
„Hmn…“ zavrní, když se o kousek odtáhne. „Nektar. Úplná ambrózie,“ mumlá téměř neslyšně a okouzleně.

Na temném hřbitově plném poddanými u zasypávaného hrobu stála jejich veličenstva. Král bez jediné známky smutku, avšak jeho manželka mu plakala na rameni. Krajem se rozléhala ponurá pohřební hudba a všichni truchlili. Vždyť království ztratilo princeznu, jedinou dcerou krále a královny. Jejich jediné dítě.
Za hluboké noci se zemina na zasypaném hrobě otřese. Muž čekající u hrobu si klekne a začne studenou hlínu odhrabovat vlastníma rukama, dokud se jeho chladné dlaně nedotknou leštěného dřeva.
„Dobré ráno, má paní,“ usměje se na dívčinu v rakvi a pomůže jí ven. „Vítej v našem světě,“ dodá s úsměvem, když se dívka rozhlédne kolem.

AN: Nemůžu si pomoct, prostě je zbožňuju :D
Stál ve stínu hrobky a sledoval hřbitov před sebou. Čekal, až vyjde slunce, aby se uklidil do bezpečí a pohodlí své hrobky. Tedy takového pohodlí jaké jen může hrobka poskytnout.
S lítostí ve tváři sledoval, jak se mezi náhrobky rozprostírá měkký nevtíravý jas, který zalévá vše, čeho se jen dotkne.
Povzdechl si.
Světlo. Sluneční jas.
Už nikdy nepocítí jeho teplotu na kůži, už se nikdy nedotkne jeho tváře, nezalije ho měkkým nevtíravým jasem.
Usmál se.
Ale ano, pocítí. Ještě jednou a to v den, kdy ukončí své utrpení.
S povzdechem se nakonec otočí a vejde do hrobky. Ještě nenastal čas.

Položil bezvládné tělo dívky na velký lesklý stůl podobný pitevnímu. Ruce jí přivázal silnými koženými řemeny, aby s sebou při jeho práci neškubala.
Když byl s prací hotov, pár pohyby rukou dívce navrátil vědomí.
„Co ode mě chcete?“ zeptala se a pokoušela se z řemenů vyvlíknout. Marně.
„Tebe,“ řekl prostě, a když si všiml jejího výrazu, zasmál se.
„Nechci tě znásilnit. Chci něco víc.“
Zaklonil jí hlavu a sehnul se k jejímu uchu. Voněla sladce.
Poté už nic nevnímal. Svými zuby protrhnul tenkou kůži, která chránila krční tepnu a spokojeně začal sát. Jeho potřeby nebyly stejné jako lidské. Byly zvířecí.

Dlaň klouže po chladném povrchu. Slabé osvětlení se leskne na černém laku karoserie. Bez jediného zaskřípání otevře dveře a stejně tiše je zavře. Kožená sedačka vydá tichý šoupavý zvuk, jak se usadí.
Otočí klíčkem, aby se ozvalo tiché vrnění. Zlehka sešlápne plyn, aby se ozvalo hlasité předení. Při tom nádherném zvuku, který neslyšel desítky let, vycení zuby v úsměvu, až se ostré špičáky zalesknou v matném osvětlení.
„Skutečně nádherný auto. Jen škoda, že ty už si ho neužiješ,“ pohlédne na zemi ležícího muže. Naposledy sjede pohledem na dvě ranky na krku, než se ozve zaskřípění pneumatik a hlasité zařvání motoru.

Modré oči sledující třesoucí se ženu zahnanou do kouta. Jak moc miloval tyhle chvíle. Pach strachu vznášející se místností. Kořist s touhou bránit se. Bránit se jakkoliv. Krev proudící v žilách a divoký tlukot srdce, znějící mu jako rajská hudba.
„Nepřibližuj se ke mně,“ hlas podbarvený hysterií. Ví vůbec, že jeho kulka nezastaví? Úsměv objevující se mu na tváři je tak krutý a nelítostný. Užívá si to, vždy si to užíval.
Místností se rozezní výstřel. Poslední výstřel, poslední kulka, poslední naděje.
Nevěděla, avšak ve chvíli, kdy chladné špičáky vnikly do jejího těla a začaly z ní vysávat veškerý život, pochopila.

fandom: Pokud někdo nenavrhnete nějakej, do kterýho by se to hodilo, tak asi originální
Milí kandidáti,
rozhodli jste se budovat kariéru v prudce expandujícím oboru. Abyste později nelitovali, podělím se s vámi o několik základních pravidel, která je radno dodržovat.
Dbejte na hygienu! Po každém sání - vyčistit zuby! Paradentóza je věčná hrozba!
Pracujete-li ve stoje, držte se své váhové kategorie! Nevybírejte si přehnaně objemné objekty. Pokládání těžkých břemen je náročnější než jejich zvedání.
Pozor na nevhodné osvětlení! Změna světelných podmínek vás může nepěkně rozhodit.
Než se proměníte v netopýra, zkontrolujte odrazivost okolních povrchů. Jste nesmrtelní, ale vaše důstojnost by to přežít nemusela.
A hlavně, nezapomínejte na povinné přestávky a přes půlnoc si udělejte pauzu!