DMD Bonus č. 9 pro 30.4.2010. Téma: Ty máš svaly já mám čáry!

Aragon hleděl upřeně ale pevně do palantíru, ze kterého tryskalo rudé světlo.
"Kolik máš hnusných skřetů?"
V mysli se mu zjevil obraz ohromné armády čítající sta tisíce.
"Kolik máš strojů na zabíjení?"
Uviděl ohromné trolly, kteří táhli vysoké konstrukce na kolech.
"Kolik máš dalších čertovin?"
Uviděl hořet kámen a téct železo.
"Vidíš a stejně ti to nebude nic platné. Vzdej se, Saurone!"
Uviděl záplavu zlata a diamantů ohromné ceny.
"Ha! Chceš mě podplatit?"
Uviděl černý trůn a na něm sebe se zlatou korunou.
"Ne Saurone, my nejsme stejní. Já jsem král Gondoru a mám tvůj prsten!"
Černá vojska se pohnula.

Tonička si zkoumavě prohlížela toho velkého pána.
"Přejete si?" zeptala se slušně, protože tak byla vychovaná. Navíc zdvořilost dokáže některé lidi spolehlivě vyvést z konceptu...
"Tvoji rodiče nejsou doma?"
"Jsem tu sama," potvrdila.
Chlapík bez dalšího zdržování zamířil do stavení a začal systematicky hledat cokoli cenného.
"Krást je špatné," poučila ho Tonička.
"Zalez a buď ráda, že se Ti nic nestane," odsekl hrubě.
Tonička si povzdechla. Takže to půjde tou složitější cestou...
"Měl byste vědět dvě věci... Za prvé, jsem čarodějka."
Nedbalým pohybem si nasadila špičatý klobouk. Muž začal couvat.
"Za druhé, támhle je propadlo do sklepa... Jo, přesně tam."

fandom: legenda o králi Artušovi (jedna z variací)
varování: zpoetizováno ad absurdum (as usual), a vzhledem k tomu, že jsem slyšela/četla/viděla mnoho různých variant, pro někoho možné historické nepřesnosti
poznámka: neuvěřitelné, že jsem si tohle téma moc chtěla něco napsat a poslední bonus, co se tu objevil, si o to přímo řekl
věnování: žádnému historikovi/dějepisáři/znalci historie bych se tohle věnovat neopovážila, ale kdyby náhodou někdo chtěl...:)
Obdiv můj ti patří, Artuši, králi anglický.
Uznávám tvou sílu i schopnost vládnout lidu zelených ostrovů.
Kdysi věnčit jsem chtěla hrdé čelo bratrovo vavříny vítězství.
Kletbou rodu nazval jsi mne a do země zadupal, bys přednost dal jiné.
Však nevzdám se. Ruce sestry tvé bíle již nezazáří. To čerstvou krví zrudnou.
Hlavu kouzly ti omámím, že na Gueneveru víc si nevzpomeneš. Z lůna mého zkáza a smrt vyjdou, a Mordred bude jejich jméno znít.
Pak na hrobě královském zatančím si a k nebesům dolehne vítězný pokřik můj.
Viz, epitaf tvůj takový jest bude: Vrah jsi a v prach se obrátíš.

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Poznámka: Profesor von Drak by se měl časem objevit někde kompletní. Zatím se pokusím sesmolit info.
Věnování: Těm, kteří tuhle soutěž vymysleli, a těm, kteří se jí účastnili.
---
Blankytně modrý muž se s pyšným úsměvem vznášel poblíž okna, když se přímo před ním zjevil mohutný Strážce sbírek.
„Musíme si promluvit!“ zahřměl.
„J-jistě,“ koktal Poplašňák.
„To tvé vyhazování lidí z oken musí přestat! Správce má kvůli tomu problémy!“ přikazoval Strážce poltergeistovi.
„Ale já jsem…,“ začal ten.
„Mně je jedno, co jsi, ty zasmrádlý kuse ektoplasmy. Najdeš si prostě jinou zábavu. Nebo…,“ pohrozil Strážce.
„Nebo co?“ vzpamatoval se Poplašňák a začal provokovat.
„Řekl sis o to,“ prohlásil správce a bez jediného hnutí imaginárním svalem zmačkal poltergeista do kuličky.
Houby svaly nebo čáry, pomyslel si pobaveně Daniel. Basket. S modrým míčem.

fandom: Rambo
Poznámka: Když svaly, tak svaly :D
Pršelo. Rota amerických vojáků se prodírala vodou nasáklou džunglí, co krok, to čvacht. Konečně dorazili na tábořiště. V kantýně zápolila drobounká vietnamská stařenka s mohutnou vařečkou, kterou pilně míchala hustou polévku.
„Z černé ředkve šťávička
zaťuká ti na víčka.“
Zamíchání po směru hodinových ručiček.
„Řešetlák a jitrocel
abys dlouho neležel.“
Dvě zamíchání proti směru hodinových ručiček.
„A hořčičné semení
ať v žaludku nelení.“
Dvě zamíchání po směru hodinových ručiček…
John Rambo se podezřívavě zadíval na stvoření nesrozumitelně si mumlající v místním nářečí.
„Copak to tam kuchtíš, stará?“
„Vaši večeži, pane,“ obdařila ho bezzubým úsměvem.
Rota Bravo zažila opravdu rychlou noc.

„Som idiot...“ Harry stál so svojou manželkou pri aute. Trčal z neho hrubý drôt, plech ohnutý, dvere vypáčené. „Viem, čo mi chceš povedať...“ zamračene sa ohradil.
„Nie... počúvaj...“ povzdychla Ginny.
„Nebudem... Máš pravdu. Ty by si zobrala prútik a jednoducho tie dvere odčarovala...“
„To nechcem povedať...“
„Strýko Vernon to takto robil, keď si zabuchol kľúče. Na správnom mieste potlačil správnou silou...“
„Počkaj, nechaj ma dopovedať...“
„Tak som to trocha prehnal, no... Potiahol som o niečo viac...“ mykol plecami. „Chcel som ti ukázať, že to viem...“
„Harry! Mlč už!“ zamračila sa.
„Čo?“
„Nezabuchol si si kľúče... Toto nie je naše auto...“

fandom: Česká škola magie ve Vídni
věnováno Esclarte - pro radost
------------------------------
Rosina šla zkratkou lesem, když ji dohnali pálenkou notně posilnění chasníci.
„Kampak pospícháš, že se sousedy slovíčko neztratíš?“
„Pusťte, spěchám.“
„Tož panence nevoníme. Kdo myslíš, že jsi?“
„Přivandrovalá,“ vybafl šilhavý Tonek.
„Nad nama sa povyšovat nebudeš,“ pohrozil statný Jura.
„Nebudeš,“ zazněla Tonkova ozvěna.
Janek položil Rosině ruku na tvář, pak dlaň sjela k výstřihu halenky.
Náhlý záblesk bílého světla zasáhl Janka a odmrštil ho o několik koňských délek. I Jura se poroučel k zemi.
„Na mou nevěstu nikdo sahat nebude.“ Laurentius namířil na Tonka hůlku.
„Proč na mňa ukazuješ tým klackem?“ zakňoural Tonek.
„Aby se ti dobře spalo,“ odtušil Laurentius…

Fandom: mytologie
Hurá! Poslední!
Na drsném severu přežijí jen nejsilnější bojovníci, kteří se nebojí přišít si v zimě rukavice ke kůži, aby jim netáhlo na prsty. Větrem ošlehaní muži, mrazuvzdorné ženy, jimž vládnou krvežízniví bohové lační boje.
Jejich nepřáteli jsou ledoví obři. Hory svalů zformované geologickými procesy, které se právě řítí na rybářskou vesničku.
Před ní vyhublá postavička vyrývá klackem do země čáru. Obři zpomalí a zkoumají situaci.
Střízlík dokončí kruh kolem vesnice. „Na vašem místě bych tuhle čáru nepřekračoval.“
Obři se zarazí.
Muž si ledabyle položí hůl na rameno a čeká.
Obři se na sebe podívají.
Muž zvedne obočí.
Obři odcházejí.
Loki taky.

fandom: Sherlock Holmes - AU
„Jste proslulý velkou silou, pane Holmesi, ale na mocnosti pekelné jste krátký!“ zavřeštěl pachatel zahnaný do kouta. „Vzdejte to, dokud je ještě čas! Vzývám tě, bráno inferna, otevři se! A vy, milý doktůrku, utečte, než vás pohltí plameny pekelné! Démone tří – ééé, dvou – žezel, vyjdi na povrch země!“
Uprostřed koberečku s pentagramem se náhle s prásknutím a odérem síry objevila drobná rohatá postava.
„Na něj!“
Démonek vyvalil oči na pohrabáč v Holmesově ruce a uskočil za vyjeveného Watsona. „Pomoc, on mě bude bíííít! Já chci zpátky domů na pískoviště!“
„Můžeš jít,“ řekl přes rameno Holmes, když nasazoval konsternovanému čaroději pouta.

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Tohle prostě vybízelo. No řekněte.
_______
„Já ti jednu fláknu!“ zakřičel tak nahlas, že se otřásaly i okenní tabulky. A takhle to bylo pořád. A často se neuchýlil k pouhým výhružkám. Potom to byl rozbitý nos, namodralá skvrna pod okem a tisíckrát slepované brýle. A i když byl Harry Potter docela rychlý, svým bratránkem byl neúnavně pronásledován a týrán. Až do doby, kdy si poprvé přivezl domů kouzelnickou hůlku.
Od těch dob se ho Dudley bál jako čert kříže. Protože alespoň předtím, než zjistil, že Harry svou hůlku nemůže mimo Bradavice vytáhnout, mohl si jeho hubený bratránek dupnout a prohlásit: „Ty máš svaly, já mám čáry!“