DMD č. 11. pro 11. 4. 2018. Téma: Upřednostňuji osobní setkání

Ztráta lodi. Zajetí. Už zakusila hořké sousto poraženého. Tentokrát ne! Dokud má vítr v plachtách, neodevzdá meč nepříteli.
O vítězství nerozhodnou děla. Tma je zradila. Tma se stane jejich spojencem. Dostat se z dosahu fregaty.
Tančili nad propastí. Záblesky děl věnčily temnotu. Stačil jediný chybný krok. Nebyl čas na únavu. Ani na bolest.
Ráno halila mlha. Hýčkala šalupu ve studené náruči. Konečně mohli vydechnout. Na chvíli. Museli odklidit trosky. Spočítat raněné. Frances se nesměla zastavit. Ještě ne.
„Madam, pan Foley se poroučí. Vzkazuje, že by vás rád viděl.“
Miltonova slova ji vytrhla z kruhu soustředění.
„Pane Gillinghame, paluba je vaše!“

Píšu vám, protože bych si přála chodit do stejné kouzelnické školy jako moje sestra. (Nebo ten otravný Snapeovic kluk, co bydlí dole u řeky.)
Neumím sice dělat takové triky jako Lily, ale s vaší pomocí bych se to určitě rychle doučila.
Nejraději bych vám všechno pověděla osobně, ale musel byste přijít k nám, jelikož mám přísný zákaz kamkoli chodit s cizími lidmi, i když jsou staří.
Taky s sebou můžete vzít kouzelnou sovu. Krysu raději ne, jelikož má olysalý ocas.
Budu se těšit na vaši návštěvu.
Upekla bych vám rybízový koláč. Nebojte, umím to.
S veškerou úctou srdečně
Petunie Evansová
***

Co myslíte, jak probíhala moje úplně první návštěva u Hagrida?
Ochutnala jsem jeho pověstné sušenky.
Vypili jsme spoustu máslového ležáku.
Padla i láhev ohnivé whisky.
Potykali jsme si.
Přes mé protesty mi ustlal ve své posteli.
Sám si lehnul k Tesákovi na předložku před krbem a přikryl se spratkovým kožichem.
Ráno jsme šli na procházku kolem hradu, k jezeru a do zakázaného lesa. K jednorožcům, testrálům, Drápovi…
Svačili jsme v Prasinkách v Medovém ráji.
Obědvali u Rosmerty.
Na skleničku zašli k Prasečí hlavě.
Večeřeli s Olympou.
Nevěříte? Copak bych toho o Hagridovi tolik věděla, kdybych všechno neviděla na vlastní oči?

"Sni svůj život, žij svůj sen," říkala maminka.
"Čím déle budeš mlčet," poučoval otec, "tím mohutněji zakřičíš."
"Sklonit dýku žádná hanba," našeptával strýc, "když pak bodneš."
Jsa loajální, stoupal jsem výš a výš. Prohlíželi mě zprava zleva, zmateni, ale co vytknout ohebnosti?
Nakonec zdráhavě jmenovali vrchním ředitelem otázky přechylování a skloňování jména panovnice. Můj život mohl odumřít, kdyby... Nezemřela stará, nepřišla nová.
"Máte tu čest," přišli.
"Chci osobní setkání."
"S ministrem vnitra? Premiérem? Prezidentem?" znali své pappenheimské.
"S ní!"
"Připadá mi ptákovina Vaše ctěné jméno nepřechylovat a neskloňovat," těšil jsem se na reakci, abych naplil do tváře.
"Mně taky," děla.

„Vážený pane, zvažte prosím mou nabídku. Obhospodařuji přes deset tisíc kněží, kteří mohou vaše zprávy rozhlásit celému světu během pár dní...“
„Nechci se dotknout tohoto pána, ale upozorňuji, že jeho organizace je přeci jen organizací. My jsme mnohem méně formální a tudíž skrze nás Vaše zpráva dojde přímo k těm správným uším...“
„Prosím, pane,“ vpadl mu do řeči vitální střízlík, „s úctou k předešlým pánům, my dokážeme vaši zprávu jistě doručit nejrychleji...“
„A my nejsprávněji,“ usadila jej vousatá důstojnost neurčitého věku i vyznání v dlouhém černém hábitu.
„Děkuji vám za nabídky,“ uváženě pronesl Hospodin, „ale s dovolením... upřednostňuji osobní setkání“.

Není stavby bez ornamentu, aniž stonku bez květu: poustevník Prokop je ryze český svéráz a samorost, neuznávající krom Krista žádné autority, dříč a lidumil, na řeči vám kašlu, máš-li něco proti, přijď a suď. Ďábel se zachechtal a osobně dostavil, ohromující hráč na harfu hrdosti: zapřažen do pluhu, nechápal! Nepáře se opat se Světlonošem, natožpak démony: latinskému opatovi namlátí a papeži, jenž se jej zdráhá kanonizovat, dá čichnout své pěsti: smrdí hřbitovem, Inocencku, cítíš? Dalo se už tehdy tušit, že s touto plebejskou kotlinou budou jednou problémy. Ani čerta, vlastně tam na severu směšné postavičky, se nebojí, neřkuli nehodných hodnostářů!

„Vůbec nevím, co to znamená,“ vzdychá Apolo.
„Kdybych neupřednostnil osobní setkání s vaší maminkou,“ vysvětluje Filcin, „nejste na světě!“
„Hele, kontroluj se!“ napomíná Taura. „Že tys měl pivko?“
„Jedno dvě,“ upřesňuje Linkva, „slovy dvanáct?“
„Ani jedno, abyste věděli!“ užívá si neobvyklé situace otec, „V dubnu jsem pod vlivem samovolně!“
„Duben je tu,“ přemýšlí Sikar nad rýmem, ale vzdá to, „a tátovi hrabe!“
„Ráda bych podotkla,“ vrací se k tématu Thea, „že osobní setkání Hospodin neupřednostňoval, nicméně pár výjimek by se našlo...“
„Sim vás,“ moderní se patriarcha, „dnes lze všechno vyřídit přes mobil!“
Když Viktorka vzlykne, je první u její postýlky.

„Chci ji dnes,“ prohlásil a nikdo se mu pochopitelně neodvážil odporovat.
A tak se konala slavná svatba.
„Připrav mi ji,“ rozkázal a kochal se jejich ponížením.
Jenže oba už zvládli horší věci.
„Snažíš se utéct? Snaž se dál… Mezitím sleduj, co se děje s těmi, kteří ti pomáhají,“ utrousil a přinutil ji vzhlédnout.
Netušil, že ona už jednoho sadistu zažila… a přežila.
„Možná bys k němu radši neměla chodit…“ pokusil se namítnout její bratr.
Jenže ona chtěla.
„Máš radost, že mě vidíš? No, tvoji psi mají rozhodně radost, že se konečně nažerou…“ prohlásila s neproniknutelným výrazem.
Nevěřil, že to udělá…

„Naše spojka vás zkontaktuje po příletu a předá vám…“
„Nepřipadá v úvahu! Tato akce vyžaduje nejpřísnější utajení,“ skočil pohledný muž do řeči svému společníkovi a upil ze skleničky martini.
„Všechno je samozřejmě dokonale utajené, trojnásobné jištění…“
„Vůbec mě neposloucháte. Nechcete mi o svém kontaktu nic říct a čekáte, že se s ním sejdu? Ne, musíte to vymyslet jinak.“
Po několika hodinách…
„Vyhrál jste. Dokumenty budou ukryté na tajném místě. Jeho polohu se dozvíte v letadle. Naše agentka je tam umístí…“
„Agentka?“ zpozorněl muž.
„Ty papíry se nemůžou někde povalovat bez dozoru! Taky chci vědět, s kým pracuju! Upřednostňuji osobní setkání.“

"Dobrý den, pane profesore,... promiňte, vy máte návštěvu."
"Pojďte dál, to vás bude zajímat. Jde o obecnou teorii relativity."
Proboha, snad ne další lidový bádalík? Profesora obvykle vyhledávají šílenci, co dokazují, že Einstein byl úplně pitomý. Ale tenhle má něco... ne, tenhle není takový.
"Chystám nové vydání astronomického výkladového slovníku a chci si ujasnit, zda text o obecné relativitě neobsahuje věcné chyby. Na to je nejlepší osobní kontakt. Popovídat si s odborníkem o tématu a teprve pak zkusit srozumitelně elementarizovat..."
A oba starší pánové spolu vlídně hovořili o záhadách relativistické kosmologie a doktorandka ani nedýchala. Ten den poznala Josipa Kleczka.