DMD č. 15. pro 15. 4. 2018. Téma: Na dně

Čelo se mu orosilo krůpějemi ledového potu. Ruce se mu třásly. Nevěřícně se na to díval, ale jeho mozek milosrdně odmítal vstřebat pravdu. Srdce mu prudce bušilo na poplach.
Samozřejmě - jednou to přijít muselo.
"Nechci s nikým mluvit," řekl sekretářce. Zavřel se v pracovně a zatáhl závěsy.
Třeba si může dovolit to ještě chvíli nevědět.
Dveře se rozlétly.
"Co se proboha stalo?!"
"Já... Jsem na dně. Jsem teď prakticky žebrák. Nevím, co budu dělat," odvrátil tvář a bez dalších slov ukázal na osudový papír.
"Zdražení leštěnky na mince o... Strýčku Skrblíku, to tě vyjde na deset dolarů ročně."
"Copak kradu?!"

Po pátém roce svobodného života Minerva věřila, že jí setkání s Raddlem neublíží. Vzpomínky bledly a schovávaly se. Pak mu předávala dceru na prázdniny. Nařízení soudu. Když se přemístila domů, zhroutila se jako domeček z karet.
O pět let později sova přinesla předvolání k rozvodovému řízení. Nakonec se rozhodla neopít do němoty. Přišla.
„Rád tě vidím,“ usmál se na ni chladně a ona na něho.
Rozvedli je během hodiny. Bylo to překvapivě prosté krutosti.
U Děravého kotle si za odměnu objednala ohnivou whiskey. Zapálenou. A na dně té sklenky se ode dna odrazila. Raddle byl pryč jako vypálené chuťové pohárky.

Na monitoru červeně bliká veliký titulek, který kalí počáteční nadšení všech přítomných.Tolik času, práce, nádherných myšlenek! A?
Výsledek negativní - bliká dokola před očima Lucie. Ta tomu nechce věřit.Čipem si otevírá dveře do sterilní laboratoře a míří k podivné bublině z nově objeveného materiálu, který její skupina vynalezla a o kterém byla přesvědčena, že zachrání lidstvo.
Lucie se naklonila nad hmotu bubliny, nadzdvihla ji a podívala se zblízka do speciální misky. Na jejím dně bylo semínko, které mělo vyklíčit, vyrůst a dozrát v pouhé jedné minutě.
Lucie pohladila semínko, na které dopadla její slza. Zázrak počal... Na dně beznaděje.

"Zdirade, pohni trochu, stále ještě nemáš zakryté ani dno toho kyblíku," popohání Pankrác synka sbírajícího borůvky.
"No jo, tatínku, když ty mu dáš tak obří nádobu, to pak nepřibývá," zastává se Zdirada Jenovéfa.
"Ať je rád, že jsem mu nedal padesátilitrový barel..."
"Legracisto, chtěl bys, aby nasbíral nekonečno borůvek."
"Kolik je nekonečno?" ozve se Zdirad.
"Strašně moc, tolik borůvek se nevejde ani do toho padesátilitráku," odvětí Pankrác.
"A kolik se tam vejde?"
"Takových sto tisíc, dvě stě tisíc..." odhaduje Pankrác.
"Sakra, chlapi, pusy vám jedou a ruce stojí," péruje oba Jenovéfa.
"Tak tedy do toho, nezůstávejme na dně!" zvolá Pankrác.

Hrubě, hrdelně bublá, chrčí. V promrzlé tmě chrlí kvanta vroucí vody s rozpuštěnými minerály a sloučeninami síry. Je tak ale spokojen, a nemá v plánu se nikam hnout. Přece jen to na něm všechno závisí. Bez něj by si nikdo v okolí ani neškrtl. (To na člověka vyvine docela tlak.)
Hluboko v oceánech panuje obrovský tlak a tma - podmínky životu nevhodné.
Můžete si představit, jak překvapení byli vědci, když v roce 1977 průzkumná ponorka u Galapágů objevila na mořském dně komínky, ze kterých vyvěrá voda obohacená o sulfidy. Síru využívají bakterie a na nich se živí slepé krevety, škeble, ryby.

„A jak se daří tvé rodině Bergile?“
„Třeba můj strejda z matčiny strany je úplně na dně." začne vyprávět chlapec.
„To musí být velmi urozený muž,“ prohlásil Pipin.
Bergil se zarazí, protože to je nejjasnější věc pod sluncem a vysvětluje: „To právě ne, pane. Ten je na tom fakt špatně. Nemá domov a kolikrát nemá ani na chleba.“
„To je zvláštní,“ řekne zamyšleně Pipin. „ Když se u nás o někom řekne, že je na dně, tak je na tom přímo skvěle. Třeba pan Frodo je nejbohatší v Kraji bydlí ve Dnu pytle, což je nejhlubší a nejlepší nora v Hobitíně.“

Když se toho rána probudil a Avani byla pryč, zpanikařil.
Opustila ho? Vrátila se zpátky do Rifasu?
Ona by přece mohla… On ne - ale ona by mohla!
Strnule zíral před sebe. Opustila ho?!
“Pochybuješ o mně?” ozval se hlas ode dveří. “To mne mrzí, Leokastisi. Možná bych se opravdu měla vrátit do Rifasu.”
Skokem byl u ní, objal ji. “Bál jsem se!” špitl. “Odpusť! Kde jsi byla?”
“U místního koželuha. Knihařský mistr podle všeho lhal, můj drahý. Anebo ztrácí paměť. Jsou to bez pár měsíců tři roky, co tady Caradoc byl.”
“Musíme k němu znovu,” rozhodl.
Přitakala. “Jinou stopu nemáme.”

„...za vraždu hraběte…“ slyšela v hlavě Frejina slova. „…bude zítra popraven…“
Otevřela dveře a vklouzla dovnitř.
„Georgiano?“
„Musíš zmizet,“ zašeptala namísto pozdravu.
Chlapec se k ní přiblížil, ale hraběnka couvla. Strnul.
„Gee, co ti provedl?“
„Musíš utéct,“ zopakovala naléhavě. „Pověsí tě.“
„To je mi jedno, nenechám tě tady.“
Slzy jí stékaly po tvářích. „Budu v pořádku. Jdi!“
* * *
Zírala do tmy. Před očima měla tvář člověka, kterého milovala a kterého musela nechat jít. Nevěřila, že hraběte zabil, ale i kdyby… nezazlívala by mu to. S posledním sbohem se její svět nadobro zhroutil a Georgiana se opět propadla do líbezného stavu apatie.

"Tak co, Pejsku, už jsi něco vymyslel?" ptá se Kočička a přitom přemýšlí, kam se o prázdninách vydat. "Tak mě napadlo, že můžeme jet na Měsíc nebo na dno oceánu." "Ehm, myslíš si, že jsme tak známí jako Krteček, abychom mohli letět na měsíc?" odpoví mu Kočička. "To asi ne, ale mohli bychom alespoň plout na dno oceánu?" "No, tak to můžeme zkusit." "Pejsku, stačí nám 200 Kč?" "Leda tak na to, aby tě naučili plavat, Kočičko."
(Možná by jí vůbec nenaučili plavat, takže to budou vyhozené peníze a utopená Kočička, pomyslel si Pejsek). "Tak to raději prožereme v cukrárně."

Nestávalo se často, že by Simbaccovi povstalci potřebovali někoho vyslýchat, ale teď nebylo zbytí. Zajatý imperiální pilot bohužel jenom opakoval svoje číslo, ačkoliv mu kapitán za spolupráci nabídl sušenku, a tak přišlo na řadu mučení.
„Nic vám neřeknu!“ zpanikařil, když viděl, jak si Shavari rozvážně nasazuje rukavice, „vyřiďte Sawu Gerrerovi, že...“
„Kdybychom dělali pro Sawa,“ přerušila ho kočka a usmála se, jak vzpomínala na svého starého známého, „už bys ležel se zlámanýma hnátama na dně jezera.“
Otázkou zůstává, jestli by to neměl lepší. Náhle mu totiž do sluchátek pustili to nejlepší z togorianského country.
A to bylo mnohem hlubší dno.