Romantika v divočině
No a vlastně už historie.
Vzpomínka na dávné cestování.
Majitel malé cestovní kanceláře Jiřík K. vytvářel osobité zájezdy.
Se stany se do ciziny v porevolučních letech jezdilo běžně.
On však ignoroval i kempy, skoro vždycky nocoval nadivoko.
Nejraději u moře, a přijelo se už brzy odpoledne.
Občas to mělo svůj půvab, jenže čeho je moc...
Na západní Sardinii vybral poloostrov Sinis. Pláž hezká, opuštěná. Ovšem kolem NIC. Jen nekonečná rozpálená poušť porostlá jakýmisi plazivými rostlinami. Nikde obchod, žádná voda.
Na záchod jedině za ohyb zátoky.
Ráno všechno sklidit a jet poznávat.
Nocovat se však mělo na stejném místě!
Naštěstí nás vyhnala policie.
Tu noc v kempu zaplatil každý rád.
Sice tehdy na cestách šetřili skoro všichni (a nám, co neumíme vydělávat peníze, nic jiného nezbývá ani dnes), ale tohle už bylo vážně moc.
Ale aspoň tam byla červenokřídlá sarančata.
- Číst dál
- 18 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit