Cabin Pressure

"You're still here," Martin said, immediately regretting it. Not even five minutes under Our Jet Still's roof, and he was already sticking his foot firmly in his mouth. There was something else that had not changed. 

Arthur looked around. "Yeah, I'm always in the office. How would you know?" The office was new. Clearly things were looking up; Carolyn might even be paying all of her pilots these days.  

"I mean, still at OJS." Still beaming like a runway light. 

"Of course! If I wasn't, I wouldn't be here." Arthur hesitated. "If you see what I mean."

Weirdly, Martin did. 

"And you're sure it's been translated correctly?" Martin peered through the curtain at the agitated passengers. They were rambling in a language that sounded like German, if it had been raised in Belgium by a thruple consisting of a Frenchman, an Italian and a Dutch person. Which, come to think, described Switzerland rather perfectly.

"Yeah, absolutely," Arthur beamed. "It's the safety instructions."

"Which agency did you use," Douglas asked.

"That's the brilliant bit; I did it online! For free."

Martin twitched. "May I see the website?"

Arthur held his phone up, and Douglas coughed politely. "That's a random word generator."

“Jakouže vodu?”
“Tichou,” řekl si Arthur a bezradně kapal na podlahu. V pozadí ječela paní Szysyko-Bohusz.
“Půjdu si s ní promluvit,” zvedl se ze sedadla Martin. “Určitě ses jenom přeslechl.”
Za pár vteřin křik na moment utichl. Pak se zvedl znovu, ještě hlasitější. “Tíííchou!”
Martin se vrátil a uraženě si zase sednul. Ze štítku čepice mu crčelo.
“Nemám tušení, co po mě chce.”
Douglas se ušklíbnul. Vstal. Ze skříňky vybral láhev vody a odkráčel.
Za minutu se vrátil, suchý, a s dýškem v kapse u košile.
“Co? To jste nikdy neměli takovou kocovinu, že vás rušili i bublinky v minerálce?”

"První otázka..."
Arthur si pečlivě přečetl všechny tři možnosti, poškrábal se za uchem, vzdychnul a posunul se k otázce číslo dvě. Pak tři, čtyři, pět, otočit papír, další stránka.
Ještě ráno s ním Martin opakoval všechny zásady bezpečnosti, ale najednou jakoby se všechny propadly do černé díry. Rozhlédl se. Martin pečlivě kroužkoval odpověď za odpovědí. Douglas už měl hotovo a teď se houpal na židli.
Znovu se vrátil k testu. Možnost A zněla hrozně. B ještě hůř. C viděl poprvé v životě.
Rozhodl se.
Pečlivě, pevnou rukou, dopsal možnost D. Usmál se.

Výsledek se naštěstí počítal z průměru celé posádky.

"Mami, já si nejsem..."
Carolyn po něm hodila pohled, který by srážel mléko.
"Pokud Snoopadoop nebude asistenční pes, nesmím ji brát na palubu. A protože mě u silnice málem zavedla pod náklaďák..." s povzdechem se podívala na hromadu chlupů u svých nohou: "musíme to zkusit se záchranářstvím..."
Sklonila se a odepla pejska z vodítka.
"Snoopadoop, hledej!"
Snoopadoop se na ni podívala, odhodlaně závětřila...a pak se s zívnutím stočila do klubíčka.
Carolyn složila hlavu do dlaní.

"Zkus zahrabat Snoopadoop a nechat hledat Artura," ozval se Douglas z hromady větví: "třeba ukáže talent. A Snoopadoop určitě nebude horší letuška než on..."

"Now listen carefully..."

"Of course, mum!" Arthur couldn't help but feel a little hurt. He always listened very carefully.

"Next time you're filming one of your little videos, make sure to mention OJS as often as possible."

Arthur frowned. "Are you sure?"

"Yes!" They were on the phone, but Arthur could see the annoyance on her face anyway.

"It's just, I can say it a lot."

"As often," she insisted, "as possible."

"Right. So, 'Welcome, OJS, to, OJS, the, OJS-"

"No, idiot child! Sensibly!"

"Oh, right! So, OJS, OJS, OJS, OJS-"

Five minutes later, mum said she'd changed her mind.

Martin's face shone in the middle of the drab room, though that was probably just the poor lighting in the granny flat.

"How are you?" Arthur wondered if he should sit down. Maybe he'd look silly on screen if he did.

"I'm fine, good, good, good."

"Three goods! That's-"

"Brilliant?"

"Very nearly! Listen, I'm terrible at giving advice."

"Oh! I wouldn't say..."

"No, but I am. But what I was thinking was, you must miss everyone, living in Liechtenstein."

"Yes?"

"In a castle. With a princess."

"So..."

"You could talk to me. If you wanted!" He shivered.

"That's..."

"Yes?"

"Brilliant."

"Now," Carolyn adjusted her screen until she was perfectly centered, then sat back. How did she look so regal and commanding in a Zoom meeting?

"...you must be wondering why I've gathered you all here?"

"No murders yet, Douglas. But don't test me. Now, about Arthur-"

"His YouTube videos?" Herc leaned forward.

"You're not going to ask him to stop?"

"Why would I, Martin? I've been wondering how to keep OJS relevant, and here's hours of advertising!"

"Above all, free advertising," Douglas muttered.

"Yes, well." Carolyn shrugged. "So, keep him going. Understood?"

Martin nodded. Finally, an excuse to call him.

Řídící věži, tady Golf Tango India...
Řídící věži, tady Golf Tango India, slyšíte mě?
Řídící věži, prosím, ozvěte se, tady Golf tango India. Jsme v mlze, motory vysadily a ani jeden z pilotů není k nalezení.
Vrzání kovu, náraz o zem
(šeptem) Řídící věži, tady Golf Tango India. Něco sedí na křídle a odmotovává výškovou klapku!
Řídící věži, přišli jsme o výškové klapky, letadlo nereaguje, pokusím se... ÁÁÁÁ
Arthure, neseme ti kaf... Co děláš na zemi?
(šeptem) goblin...
Goblin? Jaký gobli... Douglasi, co jsi s ním provedl?
Já?
Nic.
Seznamoval ho s filmovou klasikou.
Noční Můra Ve 20 Tisíci Stopách...

"Jackson Pollock?"
Douglas sledoval skvrnu, která zvolna stékala po zdi hangáru. Byla nevýrazně béžová, lepkavá, a při bližším ohledání obsahovala hrozinky. Namočil do toho prst a olíznul. Chutnalo to podivně sladce, ale nepopiratelně to mělo být k jídlu.
Kousek od ní se na zemi válelo cosi kovového a placatého.
Podíval se na zem. Řádka béžových kapek směřovala někam dál, do hloubi hangáru.
Vydal se po stopě.
Po pár desítkách metrů se zastavil až u Boingu 707. Další béžovost se hromadila pod levým křídlem. Povzdechl si.
"Arthure? Už tě někdo v životě seznámil s fungováním technického zázraku, kterým je proudový motor?"