DMD č. 5. pro 5. 4. 2020. Téma: Hlavně levně!

Cvak, ozve se ostrý kovový zvuk, který v sobě skrývá sílu napnuté pružiny.
Klik, zazní tichoučký, lehoučký zvuk, skrývá se a jistí...
Zadržení dechu, aby nic nerušilo.
Chvilka ticha, rušená tichým sunutím precizně vyleštěných součástek.

PRÁSK!

Bleskový úder kohoutu probudí jiskru ohně, která rychle polyká zrníčko za zrníčkem.
Měl roztlačit olověnou kouli do překrásně malovaného terče Prostějovských ostrostřelců.
Měl.

"Tak sousede, už víš, proč puškař vyvěsil cedulku s nápisem LEVNÉ HLAVNĚ?"
Na laufu vykvetl ocelový květ a v posledním odpůrci se něco zlomilo.
"Sakra! Do háje! Tak si z toho tu knihovnu udělejte!"

A taky se tak roku 1898 stalo.

Vrátili se ze zajetí. Pokolikáté už?
Stavěli svaté město, svatý dům. Dokáží vybudovat i svaté životy?
Záda sehnutá, ruce sedřené, žaludek svíraný hladem. Je tohle to zaslíbené zlepšení?
Pokyny k plnění, daně a desátky k placení, krky k živení. Čeká za rohem zase otroctví?
Nový správce slyší a obrací otázky na zámožné a vážené.
Říkáte, že vás Hospodin vykoupil. Dovolíte tedy, aby vaši bratři zaprodali své děti?
Říkáte, na co "máte právo". Cožpak neznáte zákon, jehož esencí je milosrdenství?
Říkáte, že sloužíte Bohu. Ale dokážete to skutky?
Pokud ne, Hospodin vás vytřep do prázdna.
V Izraeli se nepůjčuje na úrok.

People lie about not wanting the cheap.

Glitters.
Differet kinds of polish.
A coquettish smile that does not reach the eyes.
Alcohol intoxication that strips down the built up layers of civilized behaviour, whatever that is supposed to be.
Golden counterfeits concealing the gross rust beneath.
Playing games.
White lies.

She knew that and laughed at its very face. They want cheap? Let's go to the very cheapest.
It took her a few minutes to seduce a carny. But it took her the rest of her live to get to know the depths of his personality, their relationship, their marriage.

„Takhle drahý věci si nemůžeme dovolit,“ byla nejčastější matčina věta. Nemohli si dovolit téměř nic: večeře měli nevýživné a jednotvárné, hlavně nakoupit co nejlevněji, oblečení přešívala matka z dobrodarů oblastní charity.
Druhá nejčastější byla: „Dítě nešťastný, co z tebe bude.“
Poprvé ji pronesla, když dítě nešťastný ukradlo v obchodě pro svou maminku krabičku očních stínů, kterou den předtím zbožně žmoulala v rukou. Podruhé, když dítě nešťastný nachytala, jak cizím mužům říká o peníze na hamburger a cheesecake.
Je ze mě Laura, maminko, vzpomnělo si dítě nešťastný o šestnáct let později na tehdejší výprask, a slovo „levný“ nepatří do mého slovníku.

"Generál je absolutní škrt, co ti budu povídat," vrčel mladý muž a cloumal jím špatně skrývaný vztek.
"Víme. Všechny jednotky pod ním jsou jen naleštěná fasáda z druhořadého plátna a mizerně odlitých knoflíků," ušklíbla se jeho společnice.
"Bohužel tentokrát nemluvím jen z pozice módní policie, drahá Therese."
"A co teda proved?"
"Při posledních cvičných střelbách došlo k řadě zranění. Nějakou zpitvořenou oklikou se mu doneslo, že jsem medik, takže jsem bohužel některá z nich viděl, než jsem zvládl zmizet" vysvětlil přidušeným hlasem pan Wellf a opět poněkud zezelenal.
"Parchant," zhodnotila charakter důležitého panáka Tess. "Hlavně, že ty hlavně získal lacino."

„Probuď ji,“ přikázal jí Prince.

„Nebude to tak jednoduché, jak si myslíš,“ odpověděla Doktorka. Vrátili se s tím nečekaným suvenýrem na stanici sotva před pár hodinami, a on už po ní chtěl zázraky. „Musím být zatraceně opatrná, jestli ji mám z toho dostat živou.“ Jestli ještě žije.

„Proč?“ zeptal se tiše z kouta ošetřovny Pátrač.

„Není to nejlepší hibernační jednotka v galaxii. Tohle si dnes můžeš pořídit za pár šupů. Tenkrát se do nich neinvestovalo tolik, kolik by mělo, hlavní byl odbyt. Tahle je v obzvlášť špatném stavu.“ Odmlčela se. „Ale co bychom chtěli, když je tři sta let stará?“

Nebyl to zrovna výstavní krámek, ale takový by si Gertruda Křiklanová stejně nemohla dovolit. Poté, co si odmítla vzít bratrova obchodního partnera, jí bylo taktně naznačeno, aby se o sebe v budoucnu starala sama. Žádný tlak, žádné skandály, možná i malá apanáž, nikdo neuměl nepříjemné věci zabalit do tolika slov jako Křiklanovi.
K obchodu patřil byt a laboratoř, nic velkého, sotva pro jednu ženskou, ale to nevadilo. Pochybovala, že ji tady bude kdokoli navštěvovat. Snad až na jejího synovce Horacia. Zdálo se, že má o lektvary zájem, a o lektvary tady půjde především. A na Obrtlé to nebudou ledajaké lektvary.

Svojanovská někdy předloni: „Panebože! Slevy v Ikea! Úžasnej dvoumetrovej koberec! Co na tom, že nevím, jaký má ten velký pokoj na chalupě rozměry nebo co v něm bude, koberec musím mít! A je skoro zadarmo! Holky, nechcete jet po práci na švédské masové kuličky?“
Holky: „Jasně! Jen dneska nemáme auto. Ale to nevadí, stejně nic nechceme. Ve třech jeden koberec vezmeme.“

Střih.

Kamarádka 1: „To je ale vážně krásnej koberec, ten by se mi v ložnici vyjímal…“
Kamarádka 2: „Já už dlouho sháním něco do obýváku…“
Svojanovská: „Mají poslední tři!“
Sborem: „Hele, ten koberec se dá vzít i v jednom…“

Kolík ASP nasadil zářivý úsměv a otočil se ke dvěma strážníkům.
"Co pro vás mohu udělat, pánové?"

"Tvoje nové zboží způsobilo následky horší než obvykle. Asi tě budeme muset odvést na stanici."

"Samozřejmě, ale možná by pánové ocenili speciální doutníky až z Uberwaldu! Jako dárek!" Kolík zamrkal.

Tračník zamrkal zpět.

"Tohle si vzít nemůžeme. Kdekdo by to mohl považovat za úplatek!"

"Ale vždyť minulý týden..."

Tračník do Nobbyho dloubl loktem. "Doutníky zabavujeme pro inspekci!" A znovu zamrkal.

"Máš něco v oku, seržo?"

Kolík se díval, jak odcházejí, a byl rád, že ty doutníky, které kdysi našel povalovat na Ankhu, nevyhodil.

Boss byl poněkud neklidný.
“Kdo nakoupil součástky kus po pěti librách?” pěnil. “Okamžitě nástup do kanceláře!”
Bylo mi jasné, že objednávkový list s mým podpisem stejně vyplave, takže jsem šel.
“Ty součástky jsou ale kvalitní,” prohlásil jsem.
Nejvyšší zaprskal jako křeček. “Kvalitní? KVALITNÍ??”
“Výrazně zvýší bezpečnost provozu.”
Koukal na mě jako by mě viděl poprvé.
“Bezpečnost… provozu?”
“Život a zdraví dělníků?” zkusil jsem.
A on explodoval.
“Tak to mi kurva spočtěte kolik stojí jeden posranej dělnickej život, vy jeden SOUCITNEJ zlepšovateli!”
Nevěděl jsem, co na to říct.
“No prosím,” zabručel.
Zamával mi objednávkou před nosem a pustil skartovačku.
“A vypadněte.”