Tobiáš Lolness

Kopr okolo nich byl vysoký, Tobiáše dokonce napadlo, že nemá daleko od malých stromků. Pomalu sunul nohu za nohou, doufal, že když půjde pomalu, oddálí setkání tak daleko, že už ho nikdy nedožene. Kdyby dělal vždy krok o půl menší než ten předtím, nikdy by tam nedošel.
„No tak, pospěš si," houkl na něj Hlavička-Měsíc, který cupital několik desítek nepůlených kroků před ním. Tobiáš něco v odpověď zamručel a trochu přidal. Dokonce zvedl hlavu a uviděl, že moře kopru už je v odlivu a přichází pláž pampelišek. Už byli blízko.
„Počkej!" zvolal na chlapce před sebou. Tady nechtěl jít sám.