DMD č. 8. pro 8. 4. 2020. Téma: Plocha pro vaši reklamu

Bývalý vytrvalostní plavec a několikanásobný medailista, plejtvák obrovský, si našel nové zaměstnání.

„Mnozí sportovci si po ukončení sportovní kariéry vydělávají v reklamním průmyslu,“ vysvětluje. „Já jsem se však vzhledem ke své velikosti raději než tváří reklamy stal plochou reklamy.“

Plejtvák, známý svým extrémně nákladným životním stylem, tak nyní brázdí oceány s tělem polepeným plakáty. Propaguje téměř všechno, od zdravé výživy až po filtrační systémy.

„Rád jsem přijal například nabídku od výrobce zubních náhrad. Díky jejich produktu jsem totiž ochutnal lahůdky, které mi předtím zůstávaly zapovězeny,“ pochvaluje si.

„A když si mě někdo kvůli tomu dobírá? Prostě to nechám plavat,“ dodává.

Hřbitov viděl už z dálky, ale až když autobus zastavil, prohlédl si ho pořádně.
Šedá budova, šedá zeď, odkvetlé stromy. Nic nenapovídalo tomu, že uběhly celé tři roky od chvíle, kdy tam byl naposled.
Okna kamenictví, zastrčeného hned vedle branky, zakrýval velký poutač. ZDE MŮŽE BÝT I VAŠE REKLAMA!
Nápis na náhrobku je vlastně taky taková reklama, pomyslel si. I když trochu opožděná. Jak s křížkem po funuse… A ten křížek je tam koneckonců taky.
Když stanul nad tím jejím, navalily se mu do očí slzy.
„Eliško,“ zašeptal.
Klekl si do trávy a vyndal velkou svíčku.
Přišel napravit, co zanedbal.

Bělmo očí se mu ještě více rozšířilo a zaostřilo.

Pruh říčky se ocelově zaleskl jako snový obraz, pozvání do Wyzimské arény na nelegální ještěří zápasy.

Přiskočil k příšeře a udeřil naplocho, přímo na hlavu.

Snad poryv větru, snad hloupá náhoda pootočily její zvrásněnou tvář mimo pohyb meče. Ten projel jako máslo jejím éterickým tělem.

„Agrrhhh“, se zavrčením škrta protáhla své ruce k zaklínačově pasu.

Piruetou uhnul a znovu udeřil.

Teď už úder očekávala. Narazil do jejích pařátů, které se objevily na místě její hlavy.

Lehký půlobrat a další sek z kvarty, stále naplocho, stále na hlavu. Další náraz do pařátů.

Crrrrrr!

„Dobrý den, agentura AJC. Mluvíme s panem A. Z. Fellem?“
„Ano?"
„Gratulujeme! Vyhrál jste rok reklamy zdarma v našem časopise!“
„To bude omyl,“ řekl opatrně anděl.
„Vlastníte knihkupectví v SoHo?“
„Ano, ale…“
„Žádný omyl, jen jste měl z pekla štěstí!“
„Opravdu-“
Nenechali jej domluvit.
„Tisíce čtenářů týdně se o vás dozví! Pomyslete na ten příliv zákazníků!“
Aziraphale na něj pomyslel. Jeho tělo si mimoděk vytvořilo schopnost potit se.
„Slibujeme, že prodáte tolik knih, jako ještě nikdy!“
Anděl zděšeně telefon položil.
Určitě omyl.

Crrrrrrrr!

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!

O týden později
„Co se stalo?" zeptal se Crowley, kus sluchátka v ruce.
„...nic?"

Začalo se stmívat. Na Příčné ulici ubývalo zákazníků, pár posledních dětí táhlo rodiče za hábit k výlohám a do krámků.
Z jednoho takového obchůdku na chvíli vyšla postarší čarodějka, aby na noc zavřela okna. Na rukávech měla zapíchané špendlíky s různobarevnými hlavičkami a několik jehel.
Barevný vývěsný štít hlásal Madam Malkinová – Hábity pro každou příležitost.
Uvnitř mezitím dozníval šicí stroj. Ve vzduchu ještě poletoval poslední kus zlatě prošívané látky a rukáv z nedokončeného hábitu.
Stačilo jedno mávnutí hůlkou a všechny předměty se poslušně vrátily na své místo, připravené na zítřek.
Madam Malkinová se usmála. Některé věci nikdy nepřestanou být kouzelné.

„Ta chalupa je asi největší kasička, co jsi kdy měla,“ mudrovala Svojanovská nad sklenkou (levného!) vína. „Dokonce má ve střeše díru po tom hřebenáči, co spadl do okapu, takže tak i vypadá. Jen peníze do ní ne a ne z toho nebe padat…musím to nějak monetizovat. Zapoj hlavu, holka. Dala by se třeba pronajímat pod heslem ‘nejošklivější chalupa v okrese,’ to je aspoň slogan. Nebo co tu ve vsi ještě nemají? Aha, veřejné toalety! Kadibudka s výhledem! A ještě ji obalím velikým igelitem s nápisem ‘Plocha pro vaši reklamu.’ To by v tom byl čert, aby se tu nestály fronty!“

Za zničené prostěradlo schytala Lenka i ta druhá korekci. Přes zeď se konečně taky představila.
„Jsem Maeve.“
Zima, tma a hlad, nic ji neodradilo. Chválila si jednolůžkový pokoj, ačkoli byl bez lůžka, a odmítala se vzdát.
Nechala uletět ponožky, jednu po druhé. Zábly ji nohy, ale sehnala pár hadrů a nohy si omotala.
Když vyzkoumala dost, pokusila se o útěk.
*
„Nějak moc rychle jste zapomněli na posledně. Nechte ji pár dní ležet, ať se vám to vryje do paměti!“
Zůstala na hranici přílivu. Vlny ji jemně pohupovaly, ale neodnášely. Upozornění. Varování. Reklama na kvalitní zabezpečení. Odtud neodejdete ani po smrti.

He stared at the first sentence of his story, and yawned. He reached out for a blanket and wrapped himself up. He checked his DMs.

He wanted to write about her. About now in an alternative universe. To make up (im)probable scenarios of what would happen should they see each other after all this.
But he couldn't. All he could think about was the smell of the herb and his own experiences on this very couch which he would like to forget.

He can't write about his past. Can he?
He cannot sell himself. Not like that. Not anymore.

Dobrý den, vážení studenti. Rád vás vidím. S blížícím se školním kolem biologické olympiády mám vždy tolik oddaných pomocníků pro katalogizaci položek ve školním depozitáři…
Mám nesmírné štěstí, že tato činnost je pravděpodobně nekonečná.
Jen se pokaždé musím ptát, zda jste vskutku přesvědčeni, že vám tento altruismus přinese nějaké výhody v soutěži. Rozhodně však vaší dobrovolností nepohrdnu. Domnívám se, že prostorem pro vaši reklamu by se dnes mohlo stát oddělení herbářů. Tuším, že se zde nachází i několik exemplářů orchidejí.
Ano, i měkčilka jednolistá, Malaxis monophyllos, patří mezi orchideje. V naší republice vzácná, avšak roste v celém mírném podnebném pásu.

Zuzana Stohelitská seděla na promítání pohyblivých obrázků, což bylo samo o sobě neobvyklé. Pár ještě neobvyklejších snímků, které jí z ničeho nic uvázly v hlavě, ji ale donutilo projekci rychle opustit.

Její dědeček se nedokázal bránit dlouho.

JENOM JSEM MYSLEL, ŽE BY TŘEBA LIDÉ CELOU ZÁLEŽITOST ZAČALI BRÁT TROCHU JINAK.

"Trochu jinak?"

VIDĚL JSEM TO DĚLAT SPOUSTU LIDÍ. JIM TO SE ZÁKAZNÍKY POMÁHÁ!

"Ty jsi ale Smrť! Víc zákazníků znamená problém!"

JENOM JSEM JIM CHTĚL ŘÍCT, ŽE TO NENÍ TAK HROZNÉ.

Zuzana si povzdechla. "Já vím. Ale reklama hlásající "OD ZLÉ SMRTI V HUMUSU, BEZBOLESTNĚ K FUNUSU" tomu vážně nepomůže."