Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Včera jsme byli v salónu (tedy před salónem), dnes vás zavedu do redakce novin, kam si Aneta (neboli August Rätzel) čas od času chodí pro poštu od čtenářů...
August Rätzel, feuilleutonista, vkráčel do redakce novin Neue Freie Presse v lehkém obláčku květinového parfému. Zástupce šéfredaktora odolal nutkání váženému kolegovi a kolegyni v jedné osobě na přivítanou políbit ručku.
„Máte pro mne něco, Herr Helbich?“ zeptala se Aneta s úsměvem. Ovzduší redakce ji vždy nenápadně ponoukalo k dobrému rozmaru.
„Obávám se, že máte obdivovatele.“ Uvozovky v jeho hlase křičely jako parní lokomotiva. Podal jí obálku z hrubého papíru. Adresát: August Ratsel, špína. Dopis uvnitř byl stručný: „Až tě podkám, rozbyju ti dršku!! Takovej držkopád si ještě nezažil. Chcýpni.“ Podepsán třemi křížky.
Aneta se rozesmála, Rätzel radostí zapředl – advenit gloria!
Poznámka první: Advenit gloria znamená „přišla sláva“. Každý ví, že úspěch poznáte podle toho, že máte své vlastní trolly!
Poznámka druhá: Německé oslovení jako tady jsem asi ještě nikdy nepoužila, ale sem se mi hodilo, snad vás neuráží :).
Řítil se obrovskou rychlostí k zemi. Chtěl roztáhnout křídla, ale nemohl se pohnout.
Jeho zoufalé paralyzované tělo se rozpadalo na atomy chvíli rozžhavené, chvíli mrazivé. Duše kvílela děsivým křikem prostupujícím celou jeho podstatu.
Bezmocně sledoval, jak se blíží zemský povrch.
Pravda, spát nepotřeboval. Ale byl na to zvyklý.
Teď trávil dlouhé hodiny nad knihami. Když mu už ani tohle nepřinášelo pokoj, zmítal se v chaotických modlitbách.
Vytoužený klid mu přinášely jen chvíle s Crowleym. O to hůř ale pak prožíval svou noční můru. Bylo to varování?
Potřeboval cítit Boží přítomnost.
Ale Bůh neodpovídal.
"No tak já ti to teda uvařim, ale přijde mi to fakt extra nechutný a slizký a vůbec se mi to ekluje. Nemohl by to udělat někdo jinej? Klidně ti udělam svíčkovou a koláč švédský princezny, ale tohle bych si fakt odpustila."
"Hele, já ti slíbil, že pořídim suroviny a spravim ten hrnec a ty mi za to uvaříš. Prosíííím."
"Když já fakt nesnášim ty sklizký kličkatý věci."
*o hodinu později*
"Hm, tak suroviny jsi nakoupil, ale ucho k hrnci se ti přidělat moc nepodařilo. Takovej držkopád jsem neviděla od tý doby, co náš táta zapomněl na schod k dílně."
True story
Byly všude a nedalo se to umejt ani vyvětrat ble ble ble jenom si na to vzpomenu nesnášim držkovku :(
The main mission - get the tefact.
Secondary - get the intel on the assassin. Or the assassin.
Don’t kill him, unless you really have to. He is worth more alive.
Risa moved slowly and steadily towards the hidden artefact. She didn’t try to hide, on the contrary.
As she stopped by the invisible tefact, she felt the other magic move.
She didn’t hear a thing.
Damn he is good.
It moved faster... now it almost touched her.
So he needs answers as well.
One movement - she took the tefact. Second - she grabbed the cloaked hand.
And jumped.
Jumped down the cliff.
(Popravdě jsem podlehla mírnému záchvatu nostalgie, takže tohle drabble ovlivnily moje hodně retro psací výtvory...)
„Tyhle tvoje nápady,“ zasyčel Remus, když na chodbě uslyšeli šramot. Rychle zhasli hůlky.
„Jako bys ten ležák nechtěl,“ zašeptal Sirius, „krucinál,“ rychle uskočil do výklenku nad schody a strhl Rema k sobě, aby přes něj přehodil Jamesův plášť.
Remus byl z nově vzniklé blízkosti poněkud nervózní. Cítil, jak Siriusovi tluče srdce. Pomalu zvedl oči.
„Hergot, vždyť to je Červíček!“ zaklel Sirius. Remus leknutím ucukl tak, že vypadl z výklenku, strhl Siriuse v plášti s sebou a za strašlivého lomozu dopadl na brnění.
„Co to promerlina vyvádíte?“ Červíček užasle zašeptal.
„Úspěšně získávají spolu s vámi školní trest,“ odvětila suše profesorka McGonagallová.
Je mi jasné, že to bude bolet. Neodvratně se přibližující povrch zemský žádnou jinou možnost nedává.
Sotva se stihnu zamyslet, kde se stala chyba.
Můžu si za to sám. Nechal jsem se strhnout. Ale jak mě mohlo napadnout, že mi jedno malé ohlédnutí tak rozhodí rovnováhu?
Jen jsem se chtěl mrknout, co je nového!
Gravitace je neúprosná, ze spárů mě nepustí.
Mým osudem je kolize.
Vnější vrstva vezme při průletu atmosférou za své, ale stejně mě zbývá ještě pořádný kus.
Dinosauři zvědavě vykukují z podrostu.
Jo kluci, mám takový tušení, že vás můj držkopád bude bolet ještě víc než mě.
Toho drabble rozhodně nebylo inspirováno skutečnou událostí a veškerá podobnost se skutečnými událostmi je zcela náhodná. Ehm...
"Péťo, pojď za náma!" volali jeden přes druhého, ale on jen zavrtěl hlavou.
"No ták," protáhla Mirka. "Nebuď srab."
Petr si povzdechl, když ho začali tahat za ruce, aby se zvedl.
"A že neuděláš kotrmelec!" vykřikl Honzík a předvedl jeden ukázkový. Petr se nervózně ošil. Kotouly dělal naposledy na střední. Dřepl si, nachystal se a-
Úspěch! Možná si teda trochu hnul s krkem, ale tím se bude zabývat později.
Děti tleskaly a jásaly a pak navrhly hvězdu. Tu by měl vlastně taky umět. Stejně jako stojku.
Všechny děti uspěly. Mu při pokusu křuplo v lokti. A letěl přímo na obličej.
Pro všechny Dory, Anastázie, Grizelly, Hattie, ...
Pro svůj plán se vybavila dokonale: model dostatečně dlouhých, rozevlátých šatů, které nenuceně courala po zemi, doplnila o vrcholně nepohodlné lodičky. Pak už bylo potřeba pouze vytvořit dokonalé vizuální lákadlo pomocí celého kufříku líčidel a dalších obličejových upravidel.
Zpočátku bylo zapotřebí zhodnotit situaci. Především vystopovat trajektorii, po které se následník trůnu pohyboval po sále, a vytipovat si nejvhodnější lokaci pro vlastní představení.
Závěrečný tah - akce! Intenzivní oční kontakt - metrové umělé řasy a výrazné barvy ve tváři zajišťují pozornost. Natrénovaná otočka... přišlápnutí vlečky... ladný pád do náruče...
Rada pro všechny, které mají plán - ve skutečnosti zas až tak rychlé reflexy nemají!!
Karel se v helmě pro sebe usměje. Právě herold ohlásil, že utkání o vítěze turnaje se účastní Frederico von Aulitz a Rytíř lilie.
Na nadcházející střetnutí s Lombardským šampionem se Karel velmi těší. Věří si a ví, že Lombarďana porazí.
Kůň pod ním tančí, je horlivý vyrazit. Zbroj na těle vůbec netíží, dřevec v ruce je správně těžký. Skvělá situace.
Již vidí průzorem helmy soupeře na druhé straně kolbiště.
Pozdraví se, panoši mávnou vlajkami a oni vyrážejí.
Ženou se proti sobě, nabírají rychlost, sklánějí dřevce a...
Náraz do helmy rozezvoní hlavu jako zvon.
Karel ztrácí stabilitu v sedle
Letí.
Tma.
Král Karel IV. se rád účastnil turnajů a rytířských klání. Jelikož za to byl ale často kritizován církevními představiteli, většinu svých soubojů na kolbišti vybojoval v utajení, nebo pod pseudonymem.
V říjnu roku 1350 jej ale tato zábava téměř stála život. Při turnaji v Itálii byl zasažen dřevcem soupeře do přilby, což Karlovi způsobilo komplikovanou zlomeninu dolní čelisti. Pád z koně na hlavu, který ihned po zásahu následoval, navíc způsobil vladaři vážné zranění mezi 3. a 5. obratlem krční páteře. Následky těchto zranění by byly velmi vážné i v dnešní době, natož v polovině 14, století.
Zranění čelisti a páteře způsobily okamžitý, velmi silný otok jazyka, celé oblasti úst a krku. Tento otok téměř úplně uzavřel cesty dýchací a polykací a postižený se začal dusit. Dalším z následků zranění bylo kompletní ochrnutí těla od krku dolů.
Přežít tyto závažná zranění se Karlovi podařilo především díky dvěma faktorům: 1) jeho vynikající fyzické kondici a 2) zásahu lékařů přítomných na turnaji. Ti měli se zraněními z turnaje naštěstí evidentně bohaté zkušenosti a pomocí silného tahu za vlasy se jim povedlo srovnat krční páteř zpět. Následně musel lékař srovnat a sdrátovat zlámanou čelist, ošetřit okostici, potrhané sliznici i kůži.
Po deseti dnech se vladař zotavil natolik, aby byl schopen dlouhé cesty. Bylo totiž velmi nebezpečné setrvávat v Itálii, která nikdy nebyla Karlovi IV. přátelsky nakloněna a nyní byla ve hře čest a majestát muže, jenž měl v té době císařskou korunu na dosah ruky. Družina Karla tedy dopravila do Čech na „rekonvalescenční pobyt“ na hrad Bezděz. Zde Karel setrval téměř šest měsíců, než se alespoň částečně zotavil, aby byl schopen návratu ke dvoru a svým vladařským povinnostem.
Tato událost mocného panovníka změnila na těle i na duchu. Vlivem zranění páteře chodil Karel IV. až do konce života přihrblý s hlavou lehce nachýlenou na stranu. Zároveň se z muže, kterého bychom mohli bez nadsázky označit jako playboye (bolékal se dle poslední módy, holdoval bujarému životu, provozoval adrenalinové sporty i na zapřenou,…) stal člověkem velmi zbožným a spirituálně založeným. Zde můžeme vidět počátek sbírání ostatků svatých a odklon od světských zábav ke spirituálnímu životu.
