DMD č. 9. pro 9. 4. 2020. Téma: Držkopád

Les voní jehličím, smůlou, houbami. Anděla trhá maliny, mladá si ráno vyvzpomněla koláč. Šťastná, že unikla dřině na rozpáleném dvoře, si tiše pobrukuje.

Po včerejšku u kořenářky se jí ulevilo, třebas jí babka poradila jen do cizích osudů se nemíchat.

Natáhne ruku, celá se vypne – tahle větvička je obsypaná! – když se jí noha smekne a ona padá, řítí se ze svahu, až se sveze k nohám v myslivecké zeleni.

Silná ruka ji popadne a postaví.

„Ty,“ vydechne mládenec, „ty se mi raděj z očí kliď!“

Mrští s ní zpátky do zeleného mechu, jakoby hnusnou havětí byla, jakoby na hada sáhl.

Nikto tomu nehovoril inak ako Vodopádové údolie. Zaslúžené meno, do údolia sa prakticky nedalo vstúpiť inak než zliezť nejaký vodopád.
Každý rok sa tu stretli mladíci z celého kráľovstva, aby súťažili o mešec bieleho zlata. Každý dostane svoj podiel podľa toho, aký veľký rubín donesie.
Porušenie pravidiel sa tvrdo trestalo. Každý mohol priniesť maximálne jeden kameň, neboli však zakázané niekoľkonásobné výpravy.
Štart začínal za úsvitu u vodopádu ľudovo zvaného Držkopád, kvôli jeho vzácnej schopnosti potkýňať ľudí pri zostupe. Zúčastniť sa mohol každý, kto sa zaregistroval. Kto sa však do súmraku nevrátil, prišiel o všetko.
Za dva dni zazvoní štartovný zvonec...

Vymyšlený odjezd měl ovšem jeden velký háček. Ten byl v tom, kdo byla Risa. Narodit se jako nejstarší dcera králi mělo sice jisté výhody, ale taky hodně omezení.
Přemluvit rodiče k tomu, aby mohla cestovat po světě, navíc ve společnosti mladšího Brenta, bylo záležitostí několika týdnů. Ačkoliv absolvovala s rodiči spoustu cest, tak nikdy nemohla na nich dělat to, co by chtěla.

Proto byla první část cesty Risa překvapená vším, co viděla. Podivovala se obyčejným věcem, které Brent snad už ani nevnímal. Díky tomu při vystupování z kočáru předvedla dokonalý držkopád. Jako dáma se zvedla, oklepala a pokračovala noblesně dál.

„Kono, jdi si umýt vlasy a vzít čisté oblečení," volala na ni Kapua a pořád ještě rovnala růže ve váze. Ten den měla přijet na návštěvu teta Salma Hayek, nejslavnější hvězda z Mexica.
Kono trpěla, převlékala se totiž do * * * šatů, vždy byla trochu víc klučičí, proto byly pro ni tyhle růžové šaty s volány naprostou katastrofou.
O pár minut později se k jejich ostrovům začal přibližovat obrovský parník.
„Vy neschopní magoři, okamžitě vysuňte můj most, nechci si namočit šaty!!!" rozkřikla se tetička, jakmile dorazila.
Poté, co ho vysunuli, se rozešla k pevnině...

Všichni pobaveně sledovali špinavou mokrou tetičku v písečku.

„Tak jak to tedy bylo?“
Matčin hněv proměnil otázku v příkaz, takže Arthur potřeboval hodně odvahy, aby spustil.
„Nóóó, Xeno mi slíbil, že mi ukáže, kde má doupě Muchlorohý Chropotál, že ho minulý týden s panem Láskorádem objevili na druhém konci lesa. Jenže já se bál, že bych přišel domů až po večerce a tak Xeno řekl, že bysme mohli letět na košťatech. Jenže v lese jsme se začali honit a házet po sobě šišky a Xeno, jak se pro jednu natáhl, tak spadl.“
Cedrelle Weasleyové se udělalo zle.
„Je ti jasné, že jste se mohli zabít? Máš domácí vězení!“

Generál Washington nikdy neměl valné mínění o morálce v kontinentální armádě. Poslední dobou upadal do chmurné deprese, že horší to být nemůže.
Hamilton toleroval podřízeným porušování subordinace, Burr předstíral úžeh a nechával se opečovávat, Lafayette zjistil, že domácnost paní Prevostové je frankofonní, a přestal používat angličtinu a Laurens...
"Podplukovíku Laurensi! Očekávám vysvětlení!"
"Neopatrnost, pane. Upadl jsem na schodech."
Měl odřené klouby na obou rukou, monokl na pravém oku, rozseklé levé obočí, ret a na bradě temně fialovou skvrnu.
"V jednopatrovém domě? Na těch třech schodech z verandy?"
Laurens vzpurně zvedl hlavu: "Ale měl byste vidět, jak dopadly ty schody, pane!"

„Hele, Geralte, viděls ten držkopád mladého Wojtka?“ začal Marigold zvesela.
„Ne,“ odvětil zaklínač. „A nevyprávěj mi to,“ dodal rychle, když viděl, že Marigold otevírá pusu, aby mu historku barvitě vylíčil. Básník zase zklamaně sklapl a pokračoval v jízdě.
„A Geralte–“ začal za chvíli znovu, ale zaklínač mu hned skočil do řeči.
„Ne.“
„No tak ne. Ale přicházíš o skvělou historku, jak mi Lasička jednou po večeři–“
„Marigolde, pozor!“ přerušil bardovo žvatlání najednou Geralt, ale už bylo pozdě. Marigoldův kůň škobrtl a básník z něho sletěl jako malina.
Geralt se na něho šklebil. „Co jsi mi to chtěl vyprávět o Wojtkovi?“

Otec se díval do tmy. Bál se usnout, bál se sáhnout po knize, protože právě ona byla toho příčinou. Měl by je vyházet. Proč tou svojí hlavou tolik dřel, když mu teď nedá ani vyspat?
Myšlenka na zničení jeho papírových tyranek mu umožnila uklidnit se a usnout.
Noční můra se rozběhla dále.
Štrajchpudlík Karel kráčí spolu s ostatními dělníky do práce. Náhle zakopne a padá. Všichni kolem se notně smějí, jeden z dělníků volá: „Držkopád!“
A opravdu! Karlovo břicho je po pádu otevřené, vnitřnosti potrhané a na dlažbu se sypou dršťky.
Otec procitl a šel ty zaprůdušené knížky rovnou spálit.

"Tak to bylo trochu moc," poznamenal Šumař, jakmile mu přestalo zvonit v uších.
"Takový držkopád," zanesl se k nim řehot z dáli, kde Pazderka s Pačesem zdárně napodobovali, jak oba dopadli.
"Co zkusit kapku?" vyhrabával Šumař díru.
"Nebude to málo?" strachoval se Křovák.
"Uvidíme. Zkusím to otočit, schválně co to udělá," rozhodl Šumař.
Kapka kyseliny dopadla, oba se dali do běhu. Nic se nedělo, až náhle se od díry zablesklo, ozvala se rána a vzhůru vyrazila ohnivá střela, která ve výšce zpomalila, obrátila se k zemi a dopadla kousek od místa výbuchu, kde dohořela.
"Hustý, tohle se dá směrovat! Pecka."

James Potter byl na svůj obličej patřičně hrdý.
Nakonec, ne každý hráč famfrpálu se mohl pyšnit všemi zuby a nezlomeným nosem. Tyhle pády nekončívají hezky. A tak byl každý začátek nové sezóny mírně řečeno vyčerpávající.
„Jamesi,“ zamával Remus z prázdné tribuny. „Pojď už!“
„Nech ho, stejně nepůjde,“ ušklíbl se Sirius. „Tréning je svatá věc.“
„Že zrovna ty ho budeš podporovat…“
„Nevím, možná není tak špatný tu s tebou sedět.“
Remus cítil, že mu v kožené bundě (která mohla a také nemusela být jeho) začíná být horko.
Sirius se usmál ruce se mu zaleskla Zlatonka. „Nebo mě prostě baví ho sledovat.“