DMD č. 9. pro 9. 4. 2020. Téma: Držkopád

"Soustřeďme se tedy na to, co s tím uděláme."
"Lídi."
"Cože?"
"Jdou sem nějáci lídi," prohlásil nevzrušeně Hydraščuk a ukázal rukou.
Alaemma nahlédla udaným směrem: "Vidím dva benefixáky, dva yabbaisty a nějakého asi vojáka."
"Někdo s nimi bude muset promluvit, hlavně ať sem nelezou, " Leydenforz pohlédl na Hydraščuka, pak na Alaemmu, " a ten někdo budu já."
Před pěticí tvořenou čtyřmi muži a jednou ženou se zničeho nic objevil mág v již poněkud ušpiněném rouchu.
Ten ve vojenském se lekl, zakopl a upadl.
Vypadalo to velmi komicky, nikdo se však nezasmál.
Leydenforz se chopil iniciativy: "Kdo jste, a proč sem jdete?"

Můj milý tvoje slova
Včera a dneska zas
Pohladila po duši
Můj milý tvoje slova

S jistotou větší než je svět
Hledím dál než na zítřek
K dotekům a k setkání
S jistotou větší než je svět

Slova do kamene tesaná
Pevností zdají se být
I když víc neřekl jsi jich
Jsou do kamene tesaná

Kameni podobáš se mlčením
Někdy víc někdy míň
Pocity nenosíš ve dlaních
Kameni podobáš se mlčením

A tak

K Bohu v modlitbě se obracím
Ať odvrátí na ústa pád
Ať každou bolest zastaví
K Bohu v modlitbě se obracím

Rybo moje mlčenlivá
Stesk voda odplaví

Dobrý den, moji milí studenti. Těší mne, že vás dnes vidím v tak hojném počtu. Vaše přítomnost je velmi vítaná, zejména vás silných mladých mužů.
Dnes ráno se zde stal velmi nepříjemný incident s vaším profesorem angličtiny. Neuposlechl pravidel pohybu ve sbírkách. V důsledku toho se setkal s kostlivci a vypadl z okna.
Ano, byl to vskutku podařený držkopád. Bohužel kostlivci při incidentu strhli několik vitrín v oddělení trilobitů. Naším úkolem bude exempláře roztřídit a uložit do krabic.
Podívejte se zde. Krásný Ellipsocephalus hoffi, jeden z nejběžnějších českých trilobitů. Nalézt byste ho mohli na lokalitách v bývalém vojenském prostoru Brdy.

Crowley seděl v parku a s přimhouřenýma očima číhal. Teď! Líným pohybem ruky trošičku změnil dráhu poskakujího psa, takže ten zavadil o šlapačku kola okolojedoucího cyklisty, jenž ve snaze znovu získat rovnováhu chytil za rameno procházejícího důchodce, který se tak lekl, že vrazil do pobíhajícího kloučka s míčem.

Pak se stalo několik věcí. Cyklista odstředivou silou nabral rychlost a narazil do stromu, důchodce zakopl o psí vodítko a skončil v odpadkovém koši, a uklouznuvší klouček sedem na psa odkopl míč mimo park, kde začaly skřípět brzdy.

„Crowley,“ od brány parku spěchal Azirafal, „slíbil jsi mi, že už nebudeš hrát kuželky!“

Mají témata souvztažnost k tomu, co se člověku ten den přihodí?
Nepochybně ne. Za moji dnešní eskapádu může jednak lenost, jednak lehkomyslnost.
Máme zahradu na opačném konci města, takže momentálně je nejlepší jet tam na kole.
Kdybych nebyla líná a nevzala si mnohem lepší bicykl své dcery (se člověk nenadře), nepotkala bych se zblízka z dlažbou Dolního náměstí... Anebo kdybych nebyla lehkomyslná a na náměstí lidí prostém to nepustila rychleji než záhodno.
Couvajícího auta všimla jsem si na poslední chvíli. To kolo brzdí fakt dobře!
Paní hned vystoupila a poděšeně se ptala: „Nestalo se TI nic?“
Ve čtyřiceti to potěší.

Mladý muž sedí v sedle koně, zlatou uzdu pevně v rukou, mysl zahalenou do temnící pavučiny pýchy. Kůň uhání, vítr sviští okolo uší.

Nadarmo nejsem vnukem slavného Sisyfa, nejchytřejšího ze smrtelníků! Překonal jsem mnohá příkoří, vyvrátil falešná obvinění.

Kdyby byl mladík všímavější, pocítil by, že je kůň neklidný.

Bohové mi projevili svou přízeň. To já zahubil strašlivou Chiméru. Nejsem jen obyčejný smrtelník. Jsem víc než ostatní.

Nepokojné potřesení hřívou...

Kdo mi může zabránit navštívit palác bohů? Vždyť jsem jejich oblíbenec? Mám na to právo. Zasloužím si to...

"Leť, pegasi, leť! Výš! Až na Olymp!"

***

Oblohu proťalo zaržání. Vzdorné a odmítavé.

Prádlo se vybělí, ale co činy?
Jako prostěradla rozhozená na trávě,
na velké ploše rozhozené sny.
Slunce je spolehlivě vysuší.
Myšlenky pleskají jako pedes plani.
Rozum se podobá lani.
Ploché názory ho vytáčí.
Vývrtka prolétla hrdlem, míří k zemi.
Na svět se nedá dívat plošně.
Točí se ve spirále smrti.
I jeho myšlenky se točí ve spirále.
Motor škytá jako miminko promodralé chladem.
Čeká ho držkopád?
Obloha se točí.
Hlava se točí.
Selže-li motor, zatlačí mu oči.
Kola se zastaví.
Dal se na plochou dráhu.
Obdiv se zhroutil.
Zděšení cloumá davem.
Všichni ztuhli, ne však mrazem.
Rozpaky padají na zem.