DMD č. 25. pro 25. 4. 2020. Téma: Práce všeho druhu

Jednoho dne měl urozený pan Jan Ptáček z Pirkenštejna velkou touhu, ale pramálo zkušeností a tak se osmělil a vyrazil do lázní, aby jednomu ubral a druhého nasbíral.

"Já bych potřeboval..."
"Jistě mladý pane, ostříháme jak si budete přát."
"Kdepak, ostříhat netřeba, ale zato je mi potřeba..."
"Jen to sundejte, samozřejmě vypereme."
"Ano, to bude dobré, ale víte co, já bych..."
"Tak povězte, kde vás bolí."
"Bolení nemám, ale trochu péče o tělo bych si nechal líbit."
"Jistě, hned připravíme lázeň."
"Výborně, ale bude mi teskno samotnému."
"Ahááá! Mladý pán by si přál lázeň se společností."
"Nu ano, právě tak!"

Chcete čaj k snídani? Jasně, pošlu vám tam na to ňáký kluky, nestarejte se.

Cože, nejede tráva? ... Jo nejede tramvaj, tak to jo. Přesměruju tam kluky, oni vás roztlačej.

Samozřejmě umíme zapnout počítač, není problém. Kluci se o to postaraj raz dva.

Moc rádi vám posvítíme, kluci už jsou na cestě.

Nechoďte spát, radši si objednejte nějakou práci. Máme tady spoustu kluků, co hrozně chtěj za péčkama a jestli si nic neobjednáte, tak po cestě určite něco zdemolujou. Ono je totiž potřeba je trošku unavit, aby se nechovali tak zkratovitě, i kdyby měly tahat vodu z jedný nádrže do druhý.

Každý den naší Andulky je vyplněn bohatou různorodou prací. Její činnost sahá od úpravy pochutin a přeskladňování až k větší redekoraci příbytku a přemisťování zařízení. Součástí je samozřejmě i úprava nábytku a oblečení. Také dohlíží na to co se kde děje, chodí na obhlídky, zkoumá kvalitu použitých materiálů. Svébyťně upozorňuje na to, když někdo dělá něco špatně, jinak, než se jí zda správné, a ostře kritizuje nadměrné používání elektroniky. Dbá velice na osobní hygienu, a občas, když se naskytne příležitost, pomáhá s udržováním vnějšího vzhledu i ostatním. Akorát v knihách či umění se moc nevyzná, většinou to vše končí ohryzané.

Mundungus seděl nad miskou nevábné tekutiny, kterou v pracovním táboře vydávali za jídlo. Vždycky měl plnou hubu keců, ale teď mu došla slova.
Makal už na spousta místech a dělal všechno možné, hlavně když z toho něco káplo. Rád používal hlášku o lásce k práci, dokázal seděl celé hodiny a dívat se na ni, a byl ochotný o práci napsat několik textů, jen aby ji nemusel vykonávat.
Navíc v tom uměl chodit a totalita utahující šrouby slibovala spíš širší pole působnosti, protože každý něco potřebuje sehnat, domluvit, vyšmelit.
Kdyby ho aspoň zavřeli do Azkabanu. S mozkomory by se nějak domluvil!

Když jste poslední Pán času, vesmír vám nabízí práce habaděj. Doktor už tak vyzkoušel povolání nespočet. Většinou působil jako nezvyklá cestovní kancelář pro vybrané jedince. Ve stejnou dobu ještě zvládal zachraňovat svět na částečný úvazek.

Ti, kdo ho potkali, se ptali, jaký že doktor to vlastně je. Rád si o sobě myslel, že je doktorem vesmíru. Když potřebuje, vyléčí ho. Jeho nejčastějším pacientem byla planeta Země.

Teď byla Země v ohrožení už nějakou dobu, zdálo se, že ji napadl zmutovaný virus. Doktor sice nevěděl, jestli se tak stalo mimozemským přičiněním, ale bylo na čase, aby tentokrát vzal své jméno doslova.

Kazatelova pracovní četa makala jako šrouby.
To bylo poněkud neobvyklé. Nebo vlastně ne. Končil březen, jaro už na dveře ani tak neklepalo, jako se je snažilo rozkopnout a to znamená, že bude konec vyhodnocovacího období.
Nic vás tak nenakopne k pilné práci, jako uzávěrka, ať už je jí den v roce nebo blížící se půlnoc.
Terej rozebírá dřevěné konstrukce, Lasice tahá železo a ocel, rozřezává na menší kousky až se mu od plamene práší. Kopr se vrhnul na dráty. Rád by brzy zkusil obnovit vodní turbínu.
Kazatel organizuje, řeší logistiku...
Každý dělá, co může.
Nestačí to.
Bude třeba spojit síly.

Jack na videu se usmál a dal si ruce v bok.
“Zdravím! Za správných okolností dokážu složit nosatce jednou rukou. Skrz Cardiff proběhnu za čtyřicet minut. Mám tak dobrý vkus, že i z nejošklivější holky udělám kočku, o kterou se lidi poperou. Uklidím, vyžehlím, opravím trubky. Z pouhých tří surovin uvařím lahodnou večeři. A pak v posteli...”
“Myslím, že dál to vidět nepotřebuju,” zastavila Gwen video a otočila se na kancelářské židli, aby byla k Iantovi, který jí koukal přes rameno, čelem. “Co myslíš, že to mělo být? Nějaká reklama?”
“No, těžko říct,” pokrčil Ianto rameny. “Ale mě každopádně přesvědčil.”

Dobrý den. Máme tu další díl televizní show Hlouběji do pohádek. Přivítejte našeho dnešního hosta Jonáše Jahodu! Asi ho neznáte, ale bez něj by pohádky nebyly, co jsou teď. Zastává práci všeho druhu. Jonáši, povězte nám, co přesně vaše práce obnáší.

Vy jste sice říkal práce všeho druhu, ale já jsem tu spíše přes design a to estetické hledisko. Navrhuji šaty, doplňky a občas i architekturu.

Na jaká svá díla jste nejvíce pyšný?

Dlouho jsem pracoval na skleněném střevíčku Popelky. Na ten jsem obzvlášť hrdý. Nebo na kostýmu Červené Karkulky. Ta bláznivá holka ho chtěla modrý! Naštěstí jsem byl tvrdohlavější.

„Hmmm, vyšlapané stezky, říkáte?“ podrbal se João zamyšleně na bradě. „Co vlastně děláte za práci?“
„Většinou lektoruji v kurzech… občas překlady,“ začal vypočítávat K.
„To jsem si myslel,“ zablýsklo se černošskému domovníkovi v očích, „To mě nepřekvapuje. Vypadáte jako… ehm… myslitel.“
K. se skromně pousmál.
„Já jsem v životě dělal různou práci,“ pokračoval João, „Na Ostrově Květin jsem makal na banánový farmě. Umýval jsem nádobí v restauraci. Teď správce…“
K. jen uznale pokyvoval hlavou.
„To, co potřebujete, je dostat se na vzduch mezi lidi. Zkusit si, jaké to je pracovat rukama a méně o všem přemýšlet… Něco mě právě napadlo!“

"Proč mě mučíš, když nic nevím?"
"Asi mě to baví. Ale já nejsem jen mučitel. Já soudím, zachraňuji naše království a chráním ho před takovými, jako jsi ty. Taková práce všeho druhu."
"Super. Spasitel se zachráncovským komplexem," poznamenal Šumař, který dospěl k názoru, že ho nakonec stejně zabije. Tedy, proč prodlužovat svoje utrpení a nedopomoci si k tomu malou provokací.
"Tak nějak," usmál se Soudce, "ale každá zábava občas pomine a s tebou se začínám už trochu nudit. Takže ti teď odsekám zbytek prstů na té ruce a buď mi řekneš jméno překupníka, nebo ne. Nakonec to asi bude jedno."