Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Paulína Krásová si cenila rodinného soukromí natolik, že odmítla zaměstnávat služku, a to dokonce i když byly děti malé. Jakmile dcery odrostly, přestala postupně využívat i služeb občas docházející posluhovačky. Pět zdravých děvčat bylo třeba vést k tomu, aby doma nezahálely!
Sem tam to ovšem přinášelo i jisté potíže.
Třeba když Cosette při leštění sklenic zaujatě zkoušela jejich hudební vlastnosti.
Nebo když se Doramo při praní učila latinská slovíčka a spadl jí sešit do mydlinek. Rozpitý inkoust se bohužel zapustil do košil…
A Tonince, Tonince už raději nesvěřovala zpracování drůbeže. Potřebovala mít kuře oškubané a vykuchané, ne precizně provedenou pitvu.
Následující drabble není vtip. Závěrečný odstavec popisuje jednu mou zkušenost z vysoké školy.
Dobrý den, vážení studenti. Máte rádi mravence? Místní poltergeist bohužel ne, proto je důsledně hubí. Tyto kosmopolitní tvory obývající lesy, louky i lidská sídla tedy v depozitáři nenaleznete.
Mravence jsem tu za dobu svého působení viděl pouze několikrát. Jeden takový se snažil odnést list možná čtyřicetkrát větší než on, to mravenci dovedou, když na něj spadla cihla.
Snad každý student našeho gymnázia zná Ferdu mravence. Červený šátek s puntíky a práce všeho druhu. Málokterý však ví, že jim kniha může být užitečná i při studiu biologie. Na vysoké škole nám ji profesor doporučoval jako studijní materiál. A myslel to vážně.
Tohle téma mi moc nesedlo, ale oprášila jsem původně zavržený nápad z tohohle fandomu. Důkaz, že všeho schopný mravenec zvládá i práci šéfa krizového štábu, a možná časem i výrobce respirátorů.
„Takže nebojte,“ končil Ferda projev ke shromážděným bezobratlým, „situace je vážná, ale my to zvládneme! Zdravotní péči obstarají naši mravenci…“
„Víme, jak bojovat proti nákaze!“ vpadl Pytlík. „V kině jsem viděl…“
„Hlavní je zachovávat rozestupy a nosit roušky. Ty dobrovolně šijí ploštice, přízi dodávají pavouci.“
„Tohleto mám nosit?“ vyjekla Beruška.
„Budeš jako perská princezna,“ konejšil ji Ferda. „Časem budu vyrábět respirátory, jenom ještě není materiál.“
„Aby bylo dost aspoň roušek,“ zamumlal Zlatohlávek.
„Samozřejmě! Kde nebudou, osobně je tam zavezu!“ vykřikl Pytlík.
Bělásek nedůvěřivě uchopil roušku. „Jak s tímhle budeme cucat šťávu z květů?“
„Detaily dořešíme později. Teď hlavně musíme spolupracovat!“
POZOR, v povídce se vyskytuje sprosté slovo a ještě horší věci.
„Proč to všechno?“ zeptala se Maade. „Ty intriky, zlo a války? Co jsi z toho měl?“
Černomor se ušklíbl.
„Já? Spíš se ptejte, co jste z toho měli vy. Místo nuzoty a opilství jsem vám dal smysl, plamen pomsty, za kterým jste šli celé ty roky. Díky mě jste získali možnost v životě něco smysluplného vykonat. Svět potřebuje zloduchy, tak jako rolníky nebo umělce. Beze mě byste nebyli hrdinové.“
Maade stála jako omráčená a kopí v jejích rukou pokleslo.
„To je...“ hlesla.
„To je kupa sraček,“ prohlásil Vojtěch a vrazil Černomorovi meč do břicha. „A teď si konečně založím hospodu.“
„Jo, holenku, ty si myslíš, že nakrmit rožmberský dvůr je hračka? Víš, kolik lidí se o takovou běžnou kuchyni stará? Deset až patnáct! A to nepočítám sebe, kuchmistra! To máš kuchaře, kuchtíky, čelední kuchaře a paštikáře. Taky myčky, nádobí, to by žádný kuchař nedělal. Potřebujeme zásoby, ty dodávají pekaři, řezníci, vinní a pivní klíčníci, zahradníci, lovčí, myslivci, ptáčníci, zámečtí hospodáři a obročníci. Všechno musí zaznamenat kuchyňský písař. A na stůl nosí hotové pokrmy kráječi, pokrývači stolů, osobní šenkové, truksasové a stříbrníci. A běda, když se pánům něco nelíbí!“
Malý kuchtík, právě přijatý do hradní kuchyně, zesmutněl. Tohle si nikdy nezapamatuje!
Kuchmistr, který hovoří v drabble, by ještě dodal, že nejen musí hlídat chod celé kuchyně, ale také kontrolovat přijaté i vydané potraviny, dohlížet na zásoby ve spižírnách, na hygienu kuchyně, čistotu nádobí i zda jsou dobře vysmýčená kamna. Také sledoval, zda u dvorních stolů usedají pouze příslušníci dvora a zda usedají dle předepsaných pravidel. Měl „pod palcem“ vzácná koření, hlídal, aby nikdo z personálu neodnášel z kuchyně potraviny domů. Samozřejmostí bylo vedení a výchova kuchyňského personálu. Prostě měl na starosti velmi rušný provoz, a pokud se mu dařilo, byl také podle zásluh skvěle odměňován.
Právě z pozice kuchmistra se vypracoval nahoru rytíř Jindřich Vintíř z Vlčkovic – ten nastoupil v roce 1596 k Petru Vokovi jako kuchmistr českokrumlovského dvora, ale již v prosinci roku 1600 byl tento ambiciózní šlechtic jmenován kancléřem. Časem byl pověřován jednáním s nejvyššími zemskými úředníky v Praze, účastnil se zasedání zemských sněmů a dokonce vyjednával s italským rodem Ursiniů, který se přihlásil s domnělými nároky na dědictví po Vokově bratru. Zemřel však náhle v prosinci 1604, uprostřed příprav na křtiny dcerky. Petr Vok se se ztrátou schopného úředníka vyrovnával velmi těžko, zato ostatní, méně úspěšní úředníci, závidějící mu jeho strmý vzestup a kariéru, netruchlili.
Mimochodem – truksas (z německého Truchsess) je nejvyšší stolník, čestná hodnost u dvorského stolu. Stříbrník se staral o stolní stříbrné náčiní, vydával ho na stoly a po hostinách zas uzamykal do skříní.
Zdroj: Václav Bůžek, Josef Hrdlička a kol. Dvory velmožů s erbem růže
Prudce se ochladilo. Fouká vítr. Bětka se dívá, zda ze stromu neshodil nějakou hrušku.Práce všeho druhu zahnaly nudu, ale ne smutek. Každý konec prázdnin je smutný. Letos přibyla nejistota, co bude.
„Mohla by u vás Bětuška zůstat, dokud se situace v Praze neuklidní?“ sondovala maminka o víkendu.
Jednohlasné přitakání.
„Já tu nechci zůstat, brzy vstávat, dojíždět do školy, kde nikoho neznám!“ bouří se v duchu deváťačka. Nahlas namítá: „Nic do školy tu nemám, ani žádnou skříňku.“
„Neměj strach, uvolním jeden foch, maminka ti věci doveze,“ rozhodne rázně babička. Je mnohem přísnější než maminka.
Jenže právě toho se Bětka bojí.
Dnes se podíváme na to, jak jsme andulkám opravovali bydlení.
Oni se totiž pohádali kvůli tomu, kdo půjde první na koupel.
A rozbili koupací stolek.
Co bude dál?
Počkejte si na drabblík.
"Tome, jdu pro andulky uvařit vajíčka."
"A já sednu na kolo a jdu koupit nové balení zrníček.
Obchod je kilometr od domu, to není dvakrát nejblíž."
"Andulky, tady máte vajíčko."
"Děkujeme."
"Jsem doma s balením vašich nejoblíbenějších zrníček."
"Já jedu umýt auto do myčky," říká maminka.
"Babi, já jim jdu opravit ten koupací stolek."
"Tak běž, už chtějí Pepinka a Kiki koupel."
Vrr, buch buch, ozývá se vrtačka a kladivo.
"Pepinko, Kiki, hotovo! Připraví se Coco a Izzy!"
"Ještě jedu do obchodu koupit čistící prostředek na zrcátka."
...
"Zrcátka vyčištěna!"
"Tome, oběd!"
"Ty máš hlad!"
Jak k dílu, tak k jídlu!
Tak jsme se měli dobře a práce všeho druhu byla za námi.
Co bude zítra nevím,ale vím, že budou Pepíček,Honzík,Pepinka,Kiki a spol.ve fandomu
Andulkoviny.
Pes Šarik, práce všeho druhu! (Takový hafan pro všechno).
Jámu vyhrabe i zahrabe, vola povalí (alespoň toho dvounohého), najde ztracenou kost, ochotně zryje každý záhon, aportuje i láhev, nedá se uplatit buřtem (jedině klobásou).
Vypátrá každého, kdo se čtyřicet osm hodin nemyl!
Neomylně najde špajz! (Dobře, častěji hledá výbušniny a střelivo.)
Uloví každého nepřítele, zvláště se slepicemi má praxi.
Kolíčky rozsévá (že ještě nevyklíčily, není jeho chyba).
Umí skvěle větrat tankistické kukly.
Má vlastní tank se čtyřčlennou posádkou, na jehož provoz neustále dohlíží.
Nezanedbatelný je i jeho okouzlující zevnějšek, šarmantní povaha a exotický sibiřský genofond.
Jo!!! Takhle se balí feny!
"Tady nás to napadlo! Že musíme prozkoumat, jestli je Imladris dost chráněná!" zvolal Elladan šťastně ze své strážné borovice.
"To napadlo Celeamin. Ví věci o dobývání hradů," řekl Elrohir. "Ještě mi neodpověděla, odkud."
Elrond upřel na chůvu varovný pohled.
"Bydlela jsem v hradu," odvětila. "A dávala jsem tam pozor."
"Tam ses naučila udělat paklíče?!"
Elrondovým pohledem by šlo přeseknout poleno.
"Jsem kovářka, děti."
"Aha! A co umíš nejlíp vyrábět?"
Celeamin mu ten pohled vrátila.
"Meče."
Kluci měli oči navrch hlavy. "Ukovej nám meče!!!"
"Nejdřív vás radši naučím s těmi dřevěnými."
"Umíš šermovat?!"
Jemně se pousmála. "To snad každá chůva, ne?"
