DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2020.

„Jak jste našli Aleksandra tak rychle?“
„Zavolal jsem do budečské školy, jakmile jsem ho uviděl.“ Tabitinýma očima. „Studoval tam. Mají své metody.“
Tabitha myslí na bortící se kouzlo, rozplývající se pseudolidskou postavu, a pak na Daniela Jovana.
„Fandův otec tou díru mezi světy prošel,“ řekne Tabitha zamyšleně. „Nebyl čaroděj. Neměl ji vůbec najít.“
„Stačila sebemenší špetka nadání.“
A opravdu zoufale hledat, nedodá.
„Aleksandrův démon se rozplynul, díra je zavřená, Fanda v pořádku doma. Co bude dál?“
„Fanda to bude mít těžké. Nemá zrovna ideální zázemí.“
Tabitha se přivine ke Karlovi a zavře oči. „A co my?“
„To záleží na tobě.“

Většině návštěvníkům, členy Fénixova řádu nevyjímaje, naháněl ponurý, zaprášený palác Blackových hrůzu.
Ne tak pro Mundunguse Fletchera. Ten v něm spatřil zlatý důl. Tolik nevyužitých drahých, magických předmětů, včetně černokněžnických, na jednom místě se hned tak nevidí.

Proto, když všichni reptali na snahu Molly Weasleyové uklidit ten Augiášův chlív, naoko s nimi souzníval. Ve skutečnosti jásal. Vždyť se bez problémů dostane do míst běžným návštěvníkům nepřístupných, do ložnic mrtvých členů Blackových, a nepozorovaně si odnese kořist.

Svědomí ho netrápilo.
Sírius o zděděné harampádí nejevil zájem a ostatní do toho neměli co kecat. Vlastně Molly pomáhal, vždyť tím zmenšoval množství nepořádku.

Toho dne se Bertram vydal na trh, aby koupil Dianě květiny. Byla tolik krásná a on ji chtěl mít. Nepoleví ve své snaze, zahrne ji dárky a květinami, obloudí sladkými slovíčky, je přece šlechtic a ví, jak se dvořit ženě a jak ji dobýt.
Nechtě si vzpomněl na svoji manželku. Copak se to hodí, aby si žena řekla o manžela? To muži si mají vybírat!
O kus dál se od stánku odvrátila nějaká žena a v Bertramovi hrklo. Helena?! Tady ve Florencii? Rozběhl se za ní, ale žena byla pryč.
Už z toho půstu blázním. Musím Dianu dostat co nejdřív.

Čtyři sta padesát hulákajících, poskakujících, chřestících zbraněmi, úpějících v bolesti, kterou si sami způsobili.
Odpoví jim ticho.
Jeden, který v klidu pronese jednu větu.
Odpoví mu praskání ohně z nebe a jásot zástupu.
Zazvoní meč a najednou stojí sám.
V uších mu hučí déšť, přicházející smýt ze země odpuštěný hřích.

V uších mu hučí královnina hrozba, smývající radost z triumfu.
Uteče a stojí sám na Boží hoře.
Odpovídá mu vichřice tříštící skály, zemětřesení a praskání ohně.
Ještě jednou zopakuje svou stížnost.
Odpoví mu hlas tichý a jemný.
Z budoucnosti nese chřestění zbraní dvou králů a proroka, i úpění neposlušného národa.

"Já se tu s nim tak piplám!" vzteká se šéfarc. "Takovýho času, takovýho úsilí! A teď, když je z nejhoršího venku, provede mi tohle!? Ten bezohlednej parchant!"

"Takže mu pomůžete, pane doktore?"

"Abych kvůli němu vlastní krk strkal do oprátky?! Milá zlatá, pomáhat takovýmu, to je vlastizrada!"

"Přece ho... neudáte!"

"Kvůli tomu jsem mu kejhák nezachraňoval, natolik si ještě vážím vlastní práce." Šéfdoktor mašíruje sem tam po své oficíně. "Porajsuje do zajateckýho lágru, tam ať dělá, co umí! Sofort!"

Najednou zatne Míně prsty do ramene, až to zabolí: "A ty ani necekneš! Moje slovo proti tvýmu. Stejně by ti nevěřili."

Měla moc měkké srdce. Tu situace by mohla přirovnat k prodavačce na trhu. Každý něco chce, ale nikoho z nich nemůže odmítnout. Přesně takhle se Nyra cítila.

A proto se dohodla se svým milým. Začaruje ji, ale nahrají to jako nehodu. Kdo ji vysvobodí jako první, prokáže tak svou chrabrost a může ji mít.

Jenže její milý žárlil. Začal zachránce zavírat, aby tak zabránil zachránění. Pak se objevil vědmák. Přinutil ho, aby ji zachránil on. Ani nevíte, jak byl šťastný, že mu to řekli!

Chtěl pro ni udělat všechno, co jí na očích viděl. A svrhnout kletbu bylo to nejmenší.

Vydržel to sotva dva dny, než požádal smrkajícího muže, aby mu poradil správný směr k divadlu. Chřipka, pche.
Jo, viry ho neměly rádi, když je tak vyháněl z lidí jako Kristus zlé duchy, až na to, že kolem nebyla žádná prasata, žádní lidé, prostě vůbec žádná perspektiva. Houšť a poušť.
Dobře, možná to přirovnání ke Kristu je trochu na hraně, připustil si, ale dělalo mu dobře představovat si své léčení jako hrdinskou bitvu mezi ním a silami zla. Bylo to megalomanské a viry byly asi tak podobně duchaplní soupeři jako Quijotovy větrné mlýny, ale nešť.
Stačilo mu být malým rytířem.

„Kam jsi pověsil ten obraz s barokní postelí?“ vyštěkl na George Fred.
„Do kuchyně.“
„Do kuchyně? Mám chodit spát do kuchyně? Zacházíte se mnou jako s kusem hadru!“
„Zacházíme s tebou jako s nejdražším plátnem, můj malovaný bratře.
Namalovala ti Lenka druhý portrét, jak jsi chtěl? Namalovala.
Pověsil ho Ron na ministerstvu, abys mohl být u té taškařice se Scamanderem? Pověsil.
Domluvila Hermiona s Minervou, aby odteď mohl viset v Bradavicích, takže máš neomezený přístup do všech obrazů na hradě? Domluvila.
Zítra se žením. Takže jediný pokoj, kam ani nepáchneš, pokud chceš být někdy strejdou, je moje a Lenčina ložnice.“

Slunce už vystoupilo nad obzor, když se Evžen po špičkách vplížil do ložnice a co nejtišeji vklouzl pod deku.
Xénie se však okamžitě vytrhla z polospánku a prudce se posadila: „Tys byl venku? Co se stalo?“
„Všechno je v pořádku,“ zamumlal a zavrtal se do polštáře. „Ambrož už je doma.“
Xénie se zaradovala. Začala se vyptávat, ale Evžen neodpovídal.
Tvrdě spal.
Xénie se nad ním sklonila a jemně pročísla prsty jeho mokré vlasy. Všimla si modřin, šrámů a popálenin. Zlehka políbila čerstvou jizvu v dlani.
Nejvyšší čas vstávat. Čeká ji spousta práce.
Stáhla roletu v okně, aby Evžena nerušilo světlo.

Zachovejte paniku, Mrk smrk na Sosáky. S radostí poslechli, neb z paniky vznikají ta nejlepší díla.
Dobrá rada od špatného rádce? Třikrát a dost!
Musíš to pořídit Hlavně levně! To už je Ženský úděl.
Plocha pro vaši reklamu zobrazí Kopr, bylinku vonnou i užitečnou, již vyžaduje Zdravá strava!
Jsou Malí a (ne)škodní, pokud se nepustí do Rekonstrukce. To pak Zpívá celá cela, v níž se spolu nakonec všichni sejdou a přemýšlejí, jak se to mohlo stát.
Sušenka stala se důvodem jeho Karantény. Nudil se v ní dlouho a úporně. Přesto Šifra nebyla rozluštěna a on šel Na Adama na Koncert zkázy.
„My se nedáme!“ zvolali jeho přátelé a zmátli nepřátele tak dokonale, že ani Detektor citů nezpůsobil jejich Držkopád.
Magické proužky však způsobily Splynutí uší.
Sázka na smrt nebyla dobrým Opatřením na podporu porodnosti, neb smrt ukázala se býti komplicem značně nespolehlivým.
Ačkoliv Masky vykonávaly Práci všeho druhu, nezjistily, kde je Zakopaný pes.
Jeho Prasečí tanec byl Totální krach a tak Ohleduplný sobec, aby nadále nebudil pohoršení a nedopouštěl se ohrožení mravní výchovy mládeže, začal na Trhu vyprávět Historky z podsvětí. Stejně byl Nejposlednější z posledních, neúprosný čas letošní DMD pomalu odvál do historie, legend a mýtů.
Na další DMD!