DMD č. 3. pro 3. 4. 2021. Téma: Rozkaz zněl jasně

Rojvol Raddle, už téměř dvacet let všudypřítomný i neviditelný, sbíral spojence různými způsoby. Například dopomohl k ministerskému křeslu jinému, aby se bez odporu chopil vlády, až si to bude přát. Abraxas Malfoy se ovšem k odchodu neměl.
„Přesvědč otce, ať se umoudří.“
Nebyl to tak docela rozkaz a vyložit si ho šlo různě. Lucius si byl ale jistý, že chápe dokonale. Za pěti slovy slyšel příslib politického vlivu, který mu otec odpíral.
„Otrávil jsem ho,“ oznámil švagrovi a snažil se znít, jako by o nic nešlo. Raddle se rozesmál. Nadějný mladý travič ztuhnul. Neměl snad...?! Bylo to přece úplně jasné!

K jedenáctým narozeninám dostala nové šaty, učebnici švédštiny a první zakázku. Jmenoval se Larry, byl historicky nevýznamný a na podlaze před nimi se klepal jako ratlík.
„Všechno nejlepší, maličká. Nůž, nebo pistoli?“
Lila odvrátila oči od muže čekajícího na popravu k Jednatelce. „Mami...“
„No tak, maličká, jak jsme to nacvičovaly. Nůž, nebo pistoli?“
Málokdy jí říkala, že něco musí udělat. Všechno byla zábava. Zábava, která měla svoji cenu. Chceš maminku? Nauč se čínsky. Proskoč hořící obručí. Projdi se po minovém poli.
„Nůž,“ špitla. Nemohla se své první oběti dívat do očí.
Jednatelka roztáhla tvář do ještě širšího úsměvu. „Hodná holka.“

Přes cestu ležely na červeno natřené kmeny.
Varování.
Erik stál na té povolené straně a kopal špičkou tenisky do země. Vábily ho dálky. Ještě před pár lety se těšil, že až bude starší, vyrazí na jih.
Teď bylo po všech plánech.
Zakázané území lákalo. Přiblížil se mu na dosah, zhluboka se nadechl... a překročil hranici.
Pak rychle skočil zpátky, nebyl přece blázen.
Když mu do druhého dne nenarostla další hlava, pochlubil se kamarádům.
Večer ho doma čekala pěkná bouřka. A, přes jeho sedmnáct let, pěkných pár na zadek.
„Pravidla... znáš! Za... kmeny... ani... krok!“
Nic naplat. Maminky se musí poslouchat.

"Nazdar, Tadeáši!"
"Zdar, Lve, kam s tím nákladem?" osloví Tadeáš kamaráda nesoucího na zádech obří batoh a v každé ruce tašku.
"Vidíš, nesu nákup."
"Tak obří?"
"Co vykrystalizovalo od posledního nákupu, to se zjevilo na seznamu. Ještě jsem u Scholastiky ověřoval, zda opravdu další plato vajec, když máme dvě v lednici, rozkaz ovšem zněl jasně. Prý se blíží Velikonoce."
"To ke Scholastice chodí tolik koledníků?"
"Ani bych neřekl, ale neřeším to. Scholastice důvěřuji, že její zadání jsou smysluplná."
"Třeba ti z nich upeče něco dobrého..."
"Nepochybuj, kamaráde, Scholastika ctí tradice a jako hospodyňka se nikdy, ale opravdu nikdy, nenechá zahanbit!"

Už když jsme nastupovali do kurzu, byli jsme upozorněni na skutečnost, že jednotka Provoz tramvají je taková polovojenská organizace, kde do jisté míry operujete samostatně v rámci dané předpisové soustavy a selského rozumu, na druhou stranu jste ovšem povinni za všech okolností uposlechnout rozkazu nadřízeného, jakkoli se vám jeho pokyn jeví nepředpisově či snad dokonce zhovadile.
„Čili v praxi to vypadá tak, že dispečer rozhodne, abyste navzdory agresivnímu cestujícímu pokračovali v jízdě, on vám na další zastávce rozbije dveře kabiny, dá vám pěstí, ale vy marodíte za sto procent a ještě od podniku dostanete kompenzaci. A to se přece vyplatí!“

„Řekl jsem, že to máte vytřít,“ připomněl Filchovi Snape a ukázal na zvratky uprostřed chodby vedoucí k ARU. „Vy jste neslyšel nebo už zase stávkujete?“
„Slyšel jsem dobře, jenomže doktorka Potterová říkala to samý o výtahu, čekárně a vyšetřovnách jedna, tři, čtyři a šest. Všude nablito. Copak mám deset rukou, abych to uklidil během čtvrt hodiny?“
„Hagride, co mají znamenat všechny ty zvratky?“ obrátil se Snape na recepci.
„Otrava jídlem. Doufám, že jste taky nejed v tý nový sushi restauraci naproti. Už to skolilo dva doktory.“
„Nevíte, kde jsou emitky?“ dotázala se nesměle Hermiona. „Harry zvrací na dvojce do umyvadla.“

Byl plný očekávání. Nenáviděl Římany, ještě víc, když mu matka vmetla do tváře pravdu. A Lidová fronta Judeje… nebo Judejská lidová fronta? Dali mu příležitost.

Revoluční! Napsat uzurpátorům do očí bijící vzkaz: Jděte domů! Mohlo to být lepší? Rozplýval se, když červená písmena zasvítila do tmy.

Pak se objevil ten Říman. Ucho měl vytahané, jak musel skloňovat příšerné latinské patvary, ale velitele uspokojil. Potrestal ho originálně: Opsat stokrát!

Ne, že by se s chlapíky na stráži nepokusil smlouvat. Vrčeli, ale sehnali dokonce žebřík. Funěl, když dopisoval poslední větu. Ale rozkaz zněl jasně. Graffiti pokrylo celou zeď. To zajisté nikdo nepřehlédne!

Opravdu není příjemné stát na stráži u bývalého hostince U královy hlavy, který se sice nově jmenoval U králova krku, ale víte, jak to bylo, když se tenkrát celá putyka otočila předkem dozadu, zrovna když zde probíhalo všezeměplošské setkání cechu žebráků. Ulička i za obyčejného dne nebývala vábná, ale odér, který se z oken linul teď, hravě překonal i zápach mužstevní latríny. Karotka si nepohodlí nepřipouštěl. Jednou byl strážný a musel dodržovat nařízení. Žebráci sice nevypadali, že by svá obchodní jednání řešili na ullici, a všude byl klid, ale jak jinak si vysvětlit kapitánovo: "Jděte si hlídat třeba do Prdele!"

Bylo po bitvě, CT-9919 seděl v kantýně jen ve společnosti svého generála a užíval si chvíli zaslouženého volna. Ani nejedl, odpočíval a na půl ucha poslouchal vyprávění mistra Jedi Dezmona Itaroo o událostech, které se odehrály dávno před jeho narozením.
Pípnutí v helmě už s podobnou okázalostí ignorovat nemohl, potvrdil příjem a dostal zprávu, ze které tak trochu mrazilo.
„Proveďte rozkaz 66.“
Takticky vzato nepřišel rozkaz v nejvhodnější chvíli, protože o posily si zavolat nemohl a ani neměl zbraň. Jenže zněl jasně a byl autorizovaný, a tak se natáhl pro hrnek s čajem a stal se mezi klonovými vojáky legendou.

"Oh no." Tony tried to sit up, but immediately winced and fell back down. Steve hurried over to help. Tony slapped his hand away.

"Nice to see you, too."

"You're not supposed to be here." Tony grunted. He was still weak from the numerous surgeries, but what mattered to Steve was that he was alive.

"Says who?"

"Cut the crap, Steve. I told you to go home."

"And as you're my commanding officer..."

Tony snorted. "From what I heard, you were always terrible at taking orders."

"Tony." Steve sat down on the bed and took his hand. "I am home."