DMD č. 11. pro 11. 4. 2021. Téma: Brepta

"Uprostřed největší zimy zmizíš, tři měsíce po tobě není ani vidu ani slechu a najednou jsi tady, živá a zdravá! Mám radost, ale kde jsi celou tu dobu byla?"
"Musela jsem vypadnout na vzduch. Bylo mi blbě. Našli mě nějací přespolní lidi a odvezli mě do nemocnice. Jídlo hnusné, zato až do postele, hnusné léky, ale udělalo se mi po nich lépe, individuální péče jako v lázních... hihi, nadrobila jsem člověku pod tričko a pak do podprsenky! Ale letos mi nějak neroste bříško, asi jak jsem byla nemocná, neotěhotněla jsem... myslíš, že to ještě stihnu?"
"Myslím, že si děsně vymýšlíš."

„Detaily mého neexistujícího milostného života jsou nudné,“ upozornil Doktor ve snaze přerušit již hodně rozjetou debatu (hádku) mezi dvěma tábory. „Objevování nových světů je fascinující. Tam venku je toho tolik! Ani za celý můj dlouhý život se mi nepodaří dostat se všude. Vy lidičkové byste měli využít té chvilky, která vám je dána.“
„Ty brepto…“ poplácala ho Lisa shovívavě po rameni. „Tak starý a pořád jsi nepochopil, že ta největší a nejzajímavější tajemství se skrývají v nás?“
„Ale abys neřekl… a aby se vidělo, kdo je moudřejší,“ zdůraznila Hermiona, „jsme připraveny ustoupit.“
„Nové světy čekají!“ zajásali dvojhlasně Greg s Bodiem.

Když jsem nastoupil na Pankrác (do výkonu služby, nikoli trestu), byl tam takový silně afektovaný a upovídaný řidič, který musel všem a všemu sdělovat své názory. (Jednou jsem ho zastihl, jak na záchodě klábosí se zásobníkem na mýdlo.)
Říkalo se mu Kandelábr, protože kdysi vrazil do sloupu veřejného osvětlení, když něco vzrušeně vykládal.
Jeho koníčkem bylo studování právních norem a provozních předpisů. A vymáhání jejich dodržování za pomoci dlouhých, plamenných kázání.
Když jednou takhle fanaticky přesvědčoval cestující, že musí při výstupu s kočárkem mačkat tlačítko Znamení, nikoliv to s vozíčkem, naneštěstí seděl poblíž ředitel odboru kontroly.
Nařízené psychotesty Kandelábr nezvládl.

„Náčelníku, ta mimořádná opatření musíme vysvětlit.“ „Prečo zas? Dyť to lidi chtěj, říkali stě mi…“ „Podle ekonomů je stát už takhle zadlužený. Navíc náhlá výměna pověřence pro…“ „Tydle přece měníme každej sudej měsíc!“ „Novináři nedají pokoj. Musíme nasadit Karlíčka. Řekneme, že náčelník… spěšně odjel, protože… na tom nezáleží.“ Brzy nato předstoupil pověřenec Karlíček, po dvouhodinovém nočním odpočinku svěží, elegantní, supervýkonný, s kamennou tváří jako vždy. Spustil prudkou, neúprosnou palbu slov: „V současné krizi byla přijata mimořádná opatření přiměřená této naléhavé situaci a především samozřejmě zájmům lidu, neboť…“ Otázky se vrší, ale těžko zastavit ten dravý proud výmluvnosti... „...situaci stále monitorujeme...“

Malý brepta
sladce breptá
něco mi povídá
nebo třeba vyzvídá
slunko prosvítá mezi listím
mezitím, co si svou duši čistím
tady v ráji
v dubovém háji
v dáli potůček zvučí
naslouchat srdci mě učí
jako ten brepta s peřím
když jsem tady opět věřím
v pozemskou krásu a mír
ptáček odletěl, jaký má cíl?
možná šel cvrlikat jinam
do koruny stromu se dívám
tyčí se nade mnou jako svatyně
možná, že jednou vše pomine
to dobré i špatné
to není podstatné
hlavní je tahle chvíle
už ušla jsem míle
aniž bych viděla cíl
zůstanu tu ráda ještě o něco dýl

Žíznivý turista se zastaví u domku u silnice a poprosí malého chlapce o trochu vody.
Chlapeček se zamyslí a zakoktá: „Já nevím… to nepůjde… já bych musel… to by fakt asi nešlo…“
Turistovi už se lepí jazyk na patro, tak přesvědčuje: „Jdi ty brepto, určitě to zvládneš!“
Chlapeček odběhne a za chvilku donese hrneček, ale vody v něm jen na dně. Turista se napije a poprosí o další, chlapeček vždy přinese sotva zakryté dno.
Když se to opakuje osmkrát, turista se ho zeptá: „Proč nepřineseš plný hrneček?"
„Víte, já nedosáhnu na kohoutek. A ze záchoda se prostě víc nabrat nedá!"

„Čau lidi,“ ozvalo se z počítače a já strnula. Jak tohle vysvětlím? Zaposlouchala jsem se. Nějaký výběr výroků.
„My chceme znovu motýle!““
„Sorry jako.“
„Vy jste jedna zkorumpovaná pakáž…“
„V březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase a ti, kteří měli přijít, nepřišli.“
Karel se otočil: „Co to ten člověk blábolí? Mluví vůbec česky?“
„Občas,“ pokrčila jsem rameny.
„A je to kdo?“
Zaváhala jsem.
„Kdosi na úrovni vašeho nejvyššího komoří.“
„Vypadá spíš jako hradní šašek.“
„I tak by se to dalo říct,“ připustila jsem.

Roky plynou a můj blízký bod se posouvá dále od oka. Laicky řečeno - zkracují se mi ruce. Potřebuji brýle na čtení. Anebo jiné pomůcky.
Ten nový tablet bude ideální. Přenosný, možnost zvětšit písmo, a hlavně - našeptávač, abych nemusela psát celá slova.
Povaluji se, čtu, komentuji a najednou prásk! manžel drabblista vletí do dveří: "Co to píšeš? Moč vám děkuji!"
Taktak že nedostal vynadáno. Já??? Takové blbosti nepíšu! Ale ano - na háčky už nevidím.
Zostražitěla jsem. A dobře udělala. Na poslední chvíli jsem odchytila tuhle perlu - na "Děkuji." odpovídám "Rádo se sralo."!
Kdo tomu zázraku techniky programoval slovní zásobu?
Zatracená autoerekce!

Šlo jsem doleva a po chvíli se dostalo do nejúžasnější místnosti, jakou si je kdokoliv schopný představit. Od podlahy po strop byly všechny stěny vybaveny poličkami s nejrůznějšími sladkostmi...
Tomu nešlo odolat, jako by náhle naše země ztratila zemskou přitažlivost, začalo jsem nekontrolovatelně skákat po místnosti, shazovat dobroty na zem a následně je velkou rychlostí uklízet jako vysavač.
Nic netrvá věčně, po chvilce se do místnosti nahrnuli lidé, kteří mě z nějakého divného důvodu chtěli chytit. Uteklo jsem jim a ztratilo se v davu, jen z dálky ke mě doléhaly jejich hlasy, navzájem si slibující, že mě určitě chytí...
Breptové.

Jak si Marigold poradí se životem zaklínače, to byla jedna věc.
Ale Geralt v roli barda? To byl možná ještě těžší úkol.
„Dnes jsi nějaký zamlklý, Marigolde,“ popichovala ho Yenna.
„Ech... uch...“ řekl Geralt a prosebně se podíval na Marigolda, který se mu nepokrytě posmíval, ale nepomohl mu.
„Jen jsem se tak zamýšlel, má nejspanilejší čarodějko všech čarodějek, jaké by to bylo vyměnit si na jeden den tělo se zaklínačem,“ pronesl co nejnabubřeleji.
Marigold na něj třeštil oči.
Yennefer se upřímně rozesmála.
„Ty jsi brepta. Vždyť byste oba nepřežili ani jediný den. Leda byste ho spolu strávili celý v hospodě.“