DMD č. 23. pro 23. 4. 2021. Téma: Řetězy svobody

Po bitvě a potom, co jsem se probral, jsem přemýšlel o tom, co smrt Denisy pro lidi znamenala. Pro Tobiáše zřejmě zdrcující pravdu o tom, že jeho dívka byla doslova roztržena Wiesovými řetězy na dvě poloviny. Na druhou stranu, tak dlouho ho to netrápilo. Hanako a Karolína ztratily kamarádku. Já ztratil nepřítele, i když takovou smrt bych nepřál nikomu. Vlastně k nepřátelství jsme byli donuceni okolnostmi. Co to ale znamenalo pro Denisu? Co může znamenat smrt pro někoho, kdo je prakticky nesmrtelný? Vysvobození? Překvapení? To se asi nikdy nedozvím. Pokud se tedy nedostanu zpátky dolů a Denisy se sám nezeptám.

„Tak co, fotříku? Jak se ti tátuje?“ poklepe mě po rameni růžolící spolupijan.
„Tak to víš. Je to změna…,“ usměju se rozpačitě.
„No jasně, že jo,“ pokračuje staromládenecký kumpán, „žádnej fotbálek, žádný vzdychající novicky na loži, co? Hehe…“ Dostanu štulec pod žebra.
„Novicky vem čert. Žádná se na mě nikdy neusmála tak krásně jako ten prcek.“ Trochu se zasním. Vlastně bych teď raději byl s ním.
„Já bych se o tohle všechno,“ máchne rukou vůkol, „připravit nenechal. Nic naplat, mně řetěz na krk žádná nepověsí.“
„No a to je právě ten rozdíl mezi námi, kamaráde. Teprve teď jsem opravdu volný.“

Na novinách ležela očištěná, nicméně stále zapáchající bota.
„To je nejmíň sedmačtyříctka,“ prohlásila Anna.
„Náš Kuba nosí taky sedmačtyřicítky,“ ohlásila Tereza. Podezíravé pohledy rázem odbyla: „No nekoukejte, jeho není. Takovýhle křápy si nekupuje. Já jen, že tak velkou botu skoro neseženeš, vím dobře, jaký s tím má mladej problémy.“
„Tak se zeptáme u Vietnamce,“ navrhla Jindřiška.
„Tam tyhle velikosti nemají,“ odpálkovala ji Tereza. „Musíme ke Svobodovi, do obuvi.“
„Tohle je první článek řetězu! Podle toho ty hajzly najdeme!“ zajásala Veronika.

„Ta bota ale vypadá, co jste s ní prováděly? Jasně, že ji poznávám! Měl jsem v tý velikosti jediný pár!“

Sofie vždycky chtěla být svobodná. Chtěla se dostat z Gavaldonu od otce, který ji nemiloval a od macechy, která jen do jejich domu tahala ty svoje malé usmrkance.
Nikomu nebude líto, že Sofii unesou do Školy dobra.
Teda, Agátě by to líto bylo, kdyby nebylo jasné, že ji Školník odnese do Školy zla. A tam, v říši pohádek, určitě můžou být kamarádky nadále, ne?
Jenže to všechno dopadlo jinak, než očekávala. Ano, Školník je unesl obě, jenže…
Ale ve Škole, kde Sofie skončila, svoboda rozhodně nebyla. Připadala si spíš svázaná řetězy, o kterých si předtím myslela, že jí zaručí svobodu.

Remus vyhodí noviny a uvaří kávu. Vyloví noviny z koše; rychle je prolistuje, jestli nenajde něco o něm. Podvědomě čeká, až všechno skončí, i když ví, že všechno už skončilo, ale volné konce svých citů nedokáže svázat. Každé ráno pije slanou kávu.

*

Severus není jediný, koho z rukou spravedlnosti vytrhla něčí přímluva, možná víc za trest než za odměnu. Občas se mu nad lektvary roztřesou ruce.

*

Petr se choulí ve své skrýši. Každý den utíká před kočkami, ale být krysa je jediná možnost. Aspoň cítí o něco snesitelnější a přímočařejší strach. Aspoň nemusí čelit tomu, co se z něj stalo.

Vykročil jsem z brány do neznáma. Nikdo ještě nekráčel nazpět do minulosti. Ale je to jediná věc, kterou mohu udělat. Budoucnost je pro mě uzavřena u studny času. Dál se už osobně nepodívám. Budu jen nezúčastněný pozorovatel.
Otevřel jsem deník a všechny stránky již byly popsané. Vím, k čemu slouží. Je mým návodem, co všechno musím učinit, abych sám sebe dostal na toto místo. Studna času neposkytuje pouze jednosměrnou jízdenku. Nyní jsem pánem času v rozmezí od mého narození až po vstup do chrámu času. Jsem spoután řetězy a zároveň nespoutaně svobodný. Mohu napravit vše, co jsem za života spáchal.

Zase už nemohla spát.
Bloumala bytem, jen napůl vzhůru, automaticky se dotýkaje věcí okolo – nábytku, svých vlasů, kočičího kožíšku…
U okna poslouchala pomalu se probouzející ptačí písně.
V domě naproti se také svítí…
___

Ani dnes nespala.
Spala včera?
Bezmyšlenkovitě dosypávala kočičí misku.
Když v temnotě ulice zahlédla byt, kde se také svítilo, bezděky otevřela okno.
Taky tam někdo nespí.
Ahoj.
Vyšla ven, v noční košili.
___

Další noc její chlupaté papuče šoupaly po schodech dolů.
Usmála se na něj.
Co si říkali nedávalo moc smysl. Hodně se smáli.
___

Ráno si nikdy nic z toho nepamatovala.
Zas má práce až do noci…

Chodil jsem po pokoji, nešťastnej.
Vojta mě lanařil kalit. Znělo to good. Posledně jsem nebyl. Odiče navrhovali chalupu. Nemusel jsem, ale běžky by bodly. V Crossu hráli Tick'n'oak, zadara!
Tolik dobrejch možností, který by měly dělat radost...
...ale já měl největší chuť prostě jen doma pařit na kompu.
Přemýšlení, co je větší škoda oželet, drásalo. Už od čtvrtka, většinu pátku to zabilo.
Rozhodnout se.
Už podesátý za poslední půlhodinu jsem odpovědnosti utíkal na net. Otevřu Chrome-
„S okamžitou platností se vyhlašuje zákaz vycházení po 21:00. Nelze překračovat hranice okresů. Shromažďování více než dvou osob je zakázáno.“
Ach...
...ta úleva.

S převratným vynálezem pro hmyzí sportovce přišel nedávno chrobáčí vynálezce – sestrojil jízdní kolo pro cyklisty se třemi páry nohou.

Upravený bicykl má oproti standardnímu navíc dva pedály, které jsou pomocí důmyslného systému řetězů propojeny se zadním kolem. To hmyzu umožní využít sílu dalšího páru končetin.

„Cítíte se slabí jako mouchy a jste na vážkách, jestli cyklistiku vůbec zvládnete? Přijďte si vyzkoušet naše jízdní kola!“ láká vynálezce, přestože žádnou reklamu nepotřebuje. Už tak se zájemci do jeho obchůdku slétají jako můry ke světlu.

Zůstává však otázkou, jak dlouho nával hmyzích zákazníků vydrží. Prý se totiž chystá i model určený pro pavouky.

"Můžeš dělat cokoliv, to my nemohli."
Stovky knih na dosah, od hor a kytek po dějiny umění, rodinné bohatství. Klidné dětství bez chmur, otevřené výhledy všeobecné školy. Maturita samozřejmostí, bez ofuků. Rovnýma nohama na vysokou, jen si vybrat, když těch oborů je tolik a nikdo žádný nezakázal. Sice úplně nevím, co vlastně dělám, ale dělám to, protože můžu, protože se to čeká.
"Chce to trochu cílevědomosti."
Cíle-co?
"Je to trochu složitý, nechceš to zrušit?"
Řada zrušených dobrodružství.
"Nechceš na Erasmus raději někam blíž?"
I svoboda dokáže vykovat pouta, co vás udrží na místě. Kapka čerstvého vzduchu ovšem může dovolit vysmeknutí.