DMD č. 23. pro 23. 4. 2021. Téma: Řetězy svobody

– Ber to jako nový začátek. Musí to tak být.
Nechci začínat znova, mám to ráda tady!

– Poznáš spoustu nových přátel. Mudlů...
Já ale mám kamarády!

– Můžeš si povídat s úplně každým, o všem. Ale my o tobě mluvit nebudeme.
Kromě toho, že existuje celý další svět, kde se kouzlí. Ale asi by mi stejně nevěřili...

– Naučíš se spoustu zajímavých věcí! Musíš, aby sis poradila sama.
O kterých zpátky doma nemůžu mluvit.

– Sama si můžeš vybrat, co z tebe bude. Já takové štěstí neměla.
Chtěla bych být normální, čarodějka, ne nějaká nula na okraji.

– Ari, poslouchej mě...
Nech mě být, mami.

Vždycky jsem představovala, jak se vdám, budu mít děti a budu žít spokojený život. To jsem ovšem netušila, že děti nejsou samoobslužné a že manžel bude jedno z nich. Svoboda vyletěla oknem během jedné srpnové neděle. Od pasu dolů mrtvá jsem naštěstí byla jen půlku noci, ale jako by mi na noze najednou přibyla koule na řetězu.
Ne, kecám. Život matky na mateřské dovolené je přesně to. Dovolená. Zahradu nestíhám, hodně čtu a když je sluníčko a "děti" zrovna nechtějí jíst (což chtějí pořád), tak se opaluju. To mám za to, že jsem si vzala, a pak i porodila Svobodu.

Mrakoplaš stál uprostřed osmihranného chrámu Boha z Podzemních rozměrů. I když slovo stál by se v tomto případě dalo považovat za nadsázku. Mrakoplaš byl těsně přikován ke kamenné soše. Vrchní kněz před ním pronášel rituální modlitbu – v chrčení zaznívaly syčivé zvuky. Nakonec se obrátil přímo k Mrakoplašovi:“Buď šťasten, cizinče, náš pán se za chvíli zjeví a přitáhne si tě do své náruče. Jakmile se tyto řetězy rozpálí, osvobodí tvou duši a budeš pozřen. Teď můžeš vyslovit svá poslední slova.“
V takovéhle šlamastice Mrakoplaš ještě nebyl. „Předpokládám, že by se vám nelíbilo, kdybych si ten řetěz sundal a zůstal nesvobodný…?“

Porovnala ještě jednou nabídky ve vyhledávači a rozplakala se. Sušička číslo jedna měla parní sušení. Zato sušička číslo dvě byla tišší. Pak tu byla sušička číslo tři. Ta byla tišší, měla parní funkce a dokonce i menší spotřebu, zase byla o dva tisíce dražší. Vybírala už dvě hodiny, ale pořád to nevypadalo na konec utrpení.
Osušila si oči a zavřela prohlížeč. Teď si objedná večeři. Hmm, čínu, pizzu nebo snad KFC?
Bezradně skryla hlavu do dlaní. Dnes už neměla sílu rozhodovat.
Cítila se jakoby odsouzena k prométheovskému trestu. Přikována řetězy svobodné volby ke skále možností, trhána na kusy dravcem nerozhodnosti.

10 let si myslel, že je docela mimo systém. Že se zbavil policie, podezírání i odsuzování. Žil si spokojeně. Berounka je krásná řeka, prostředí je dobré, sousedi taky. Udržoval si dům na souši a tvářil se jako normální člověk.
A pak přišel ten posraný vzkaz. Schránku kontroloval už jen ze zvyku. Roky nic. A najednou tohle.
Říkala, že má přítele v nouzi, ale je policajtka. Sice za ním evidentně šla bez vědomí, nebo aspoň pověření, vedení, ale stejně ho to vyděsilo. Nechtěl přijít o svůj život. Ale úplně hmatatelně cítil, jak se jeho svoboda zmenšuje. Jako kdyby ji spoutali řetězem.

Vstávala s východem slunce. Došla do kuchyně. Zatopila v peci. Donesla vodu. Den po dni. Kameninový hrnek, sevřený prokřehlými prsty. Lavička před kuchyní, schovaná pod převislou střechou.
Rána přibývala jako kroužky řetízku.
Jen nebe nad útesy se měnilo. Někdy bylo modré jako chrpy, podepřené zlatorudě planoucí hradbou hor. Jindy, ztěžklé vodou, přikrylo obzor v mracích.
Pozorovala jižní hranici údolí.
Kdo ví, co se děje daleko odtud?
Zavřela oči a v duchu se ocitla tam, venku. Svobodně uháněla pláněmi na khandském vraníku. Spoutaná stříbrnými okovy.
Otevřela oči a seděla na prahu domu, odkud nesměla odejít. S vlastní vůlí, čistou myslí, pravdou.

Vrátil se domů a prázdnost její pracovny mu sevřela hruď. Děti se na něj vrhly a na chvíli odvedly pozornost od žalu.
***
Byl sám. Na sedačku v obývacím pokoji se snášela tma a on se do ní nořil. Nevnímal nehostinnost prázdného domova. Byl uzavřený ve svém nitru.
***
Svým způsobem cítil úlevu. Najednou jako by odešlo napětí posledních měsíců a on se mohl nadechnout. Přesto Rona svoboda svírala v kleštích smutku.
***
Probudilo ho ticho. Ve vedlejším pokoji nešveholily děti a nenapomínal je její hlas. Nikdo na něj nemluvil. Harry si uvědomil, co znamenala slova v dopise na stole.
Nechtěl být sám.

O Zbyňkovi všichni vědí, že je vášnivý jedlík, fajnšmekr a gastrosexuál. Taky se ví, že moc rád jezdí s mazací tramvají.
Jednou takhle s oranžovou celebritou pankrácké vozovny svištěl od Vltavské do Holešovic, když tu se z vysílačky ozvala hned tři hlášení o mimořádné události.
...Libeňský most, stojíme směrem do centra...
...stržená trolej v podjezdu na Výstavišti...
...křižovatka Ohrada, nehoda většího rozsahu...
„KGX 867/1, kudy mám teda jet? Příjem.“
„Jezděte si, kudy chcete! Teď mám tak čas vymýšlet vám objízdnou trasu!“
Nebývalá benevolence dispečinku postavila Zbyňka před strašlivé dilema.
Na horní Palmovku pro čínu nebo pro indiánky na Březiněveskou?

Po cestě zpět na kopec se pokusí vyzpovídat řidiče.
„Luboš? Jó, to je skvělej chlap, takovej pohodář, to byste nevěřili-“
„A já bych i věřila,“ skočí mu do řeči dáma s kloboukem, „ale nevíte, kde teď zrovna je?“
„To asi ne, ale počkejte, tohle vám musím říct! Třeba jednou, a fakt se to stalo, přísahám, jednou mu normálně zapadl autobus a všichni ti lidi mu šli pomoct, udělali řetěz a normálně ho odtamtud dostali.“
„To je skvělý, ale kde ho najdeme?“ ztratí trpělivost i holka bez sluchátek.
Řidič se zarazí, bezradně pokrčí rameny.
„Zkusil bych to tam, kde všechno začalo...“

Jeho živel byl vítr.
Jižní, přinášející bouře i mírné obláčky, vůni léta i příslib nebezpečí.
Tomu, kdo se ho pokusil spoutat, rozfoukal vzdušné zámky.
Tomu, kdo se opovážil ho krotit, zadul na válečný roh.
Vždycky svůj a nikdy ničí.
Po každém pádu připraven znovu vstát a rozdmýchat oheň hrdosti ve svém srdci.
Bořící předsudky o sobě samém, před ničím necouval a vrhal se rovnou po hlavě do kdejakého dobrodružství.
Až najednou skončil úplně sám, s lahví skotské, filmem pro dospělé a vidinou dalšího těžkého rána.
Aniž by to postřehl, bezbřehá svoboda ho uvěznila ve spárech alkoholových démonů a všeobjímajícího splínu.