DMD č. 24. pro 24. 4. 2021. Téma: Řasa

„Na tento problém,“ poznamenal Severus, „je odborníkem kolega Kratiknot.“
„Ó, že by slovutný mistr lektvarů potřeboval konzultaci v oboru pošetilého mávání hůlkou?“ neodpustil si lehké rýpnutí maličký profesor, který právě vešel do sborovny.

„Velice zajímavé…“ mumlal, když si všechno vyslechl. „Takže Hagrid sice řekl správně visionamplio, jenže inkantaci doplnil nadávkou do římskej řiti řasnatej. A místo, aby hůlkou jen ukázal na objekt, který chtěl lépe vidět, opsal s ní složitou křivku.
Hagride, můžeš mi ji předvést? Aha, nevzpomínáš si přesně. Severusi, ty jsi přece mistr nitrozpytu.“
„Býval jsem. Zde jsou však jen odrazy našich duší. Nitrozpyt je v podstatě nemožný.“

Marie s hrůzou hleděla do zrcadla ve zkušební kabince.
“Tak co?” špitl mladý spisovatel a vklouzl k ní, načež vyprskl smíchy.
Probodla jej pohledem.
“Ehm… Chtěl jsem říct, že ti to moc sluší. Hlavně se mi líbí tyhle… Tyhle…” Zamával nešťastně rukou. "Řasy?"
“Myslíš volánky? Třásně? Nabírání? Protože tyhle šaty mají všechno,” řekla lehce hystericky.
“Fajn, tyhle nebrat,” rozhodl mladík.
“Ale vybrala je tvoje maminka!” pronesla s nádechem paniky. “Zřekne se mě?”
“Ale jdi. Zbožňuje tě.”
“Ukaž se mi, Marie,” houkl ženský hlas.
Marie vyšla z kabinky.
“Božínku!” Maminka se srdečně rozesmála. “Některé věci prostě vypadají lépe na ramínku, že?”

Co svět světem stojí, respektive od počátku e-historie a dob přípravných, se rychlost budování veřejných statků odvíjí od určení, jaká část realizace maňáskově nejperspektivnější; někdy nutno protáhnout řasy i záda, mazlivou fázi přípravy, aby stačily na vyšších výrobních číslech ztvrdnout materiály, jindy kopáčskou práci, by přes vícenáklady saturovány všechny zúčastněné strany, a konečně občas závodit s větrem, když cíl příslibem ještě zajímavějších zisků.
Blažej Neposta ošetřil monopol svých lokálních elektronických náhrobků legislativně, technickými, poslancům nesrozumitelnými specifikacemi, nicméně svou zlatou žílu pojistil i nízkou pořizovací cenou; fakticky však lokeny jen pronajímal, nechav si cálovat za povinné aktualizace jejich bezpečnosti a provozuschopnosti.

Znáte to: když to na vás přijde, nezastaví vás těžká váha, natožpak nějaký špuly, špuly, prosy, prosy. Jasně, kdysi psychouš radil, ať to vysportuju, a farář cosi blábolil o modlitbě a ledový sprše, ale jednodušší nerozčilovat se a nezatrpknout; zatímco oni od té doby prdí do hlíny, já se toulám světem a uplatňuji na lesních chatách, když přijede nějaká pářivá drobotina.
Namakaný valibuk, a co? Jednou ranou. Prsa jak lolobridžita, zadek marilyn hadr, oči dcery žakelyn s pólem, přísliby, proti nimž šeron jeptiška. A já? Žádný slitování.

Jenže naposledy mě zastavil obyčejný taneček řas nad kravskýma očima!

Stáří je svině.

Jsme-li milovníci sushi a rozhodneme se vyrobit si jej doma, pořídíme si především bambusovou podložku, mořské řasy a rýži na sushi; k tomu pak naše oblíbené plnivo, tedy například lososa, avokádo, surimi a podobně. Rýži uvaříme dle návodu a promícháme s octovým nálevem (100 ml horké vody, 1 lžíce rýžového octa, lžička cukru a půllžička soli). Na podložku položíme polovinu plátku řasy a kromě 1 cm okraje ji rovnoměrně pokryjeme rýží. Podélně poklademe špalíčky plnění, tedy například lososa, navlhčíme proužek okraje a pomocí podložky svineme do pevného válečku; pak nakrájíme na 6-8 kousků. Podáváme se sójovkou, nakládaným zázvorem a wasabi.

Jediné řasy, které jsem dnes viděla zblízka, byly ty moje.
I přes svou kombinovanou ´daleko-krátko-astigmatickou´ slepost jsem se snažila nanést trošku té maskary, abych až DOJEDU byla krásná (trošku).
Pak už jsem viděla jen řasy v dáli.
No, u nás teda daleko nebyly, když v hustém závoji plakaly z nebe závoje deště. Nad Moravou a zvlášť nad Slezskem to v poslední době padá pořád.
(Na Beskydech napadlo půl metru sněhu.)
Postupně však oblaka své krásné řasy zvedala.
Pomalinku se sluníčko odvažovalo vystrčit prstík, pak mávnout řasou na víčku...
Najednou jsem si uvědomila, že vlastně je jaro.
V Říčanech všechno kvete.

"Studenti, máme spoustu práce. Zvířecí srst musíme očistit, přilepit a pozlatit."
***
"Pane profesore! To je medvěd zelený?"
"Ne, lední."
"Jaktože má tedy zelenou srst?"
"Pod mikroskopem se dozvíme víc."
***
"Jsou to řasy. Ledním medvědům chovaným v zajetí se prý stává, že na nich rostou. Ale co ta díra?"
"Medvědí srst prý je dutá kvůli tepelné izolaci."
"Vzduchová dutina by nekončila na povrchu. Musíme udělat žiletkou podélný řez."
***
"Divné. Jako by ten chlup něco žralo zevnitř. Ale co?"
"Necháme si poradit."
***
Vážený pane kolego, gratulujeme k dokonalým snímkům keratinolytických hub. Považovali bychom si za čest použít je v naší připravované publikaci.

Poté, co Anakin pročetl v archivu staré sithské svitky, co se naučil čelit výkyvům v Síle způsobenými Temnou stranou, rozhodl se jeho mistr, že nadešel čas zkoušky.

Do systému Dagobah dorazili po několika dnech. Přistáli s lodí uprostřed bažiny, poblíž mělkého jezírka plného řas, a Mace Windu vyšel na krátký průzkum. Anakin zůstal v lodi, ale podivný pocit, který pocítil ještě před přistáním, sílil.

"Tahle planeta je zvláštní místo," vytrhl ho z myšlenek vrátivší se mistr. "Je celá spojená se Sílou, nejčistší místo v celé galaxii. Nedaleko odsud je jeskyně se zřídlem Síly. Vejdi do ní. To bude tvá zkouška."

"Ty vole, to vůbec nehoří!"
"To dříví je příliš vlhký, Kamale, musíš tam dát víc toho drobnýho svinstva," mudroval Vert.
Blaf! Chvíle hoření, a pak jen dým...
"Kuuurva, a ignitor prakticky prázdnej!"
"Nemá někdo něco hořlavýho?"
"Nejvejš papír na prdel, a ten nedám!" odpálkoval Verta Mael.
"Ste neschopný, ale máte kliku, mám lahvičku voňavky - na lihový bázi," ukázala růžovou lahvičku Ardi.
"Ukaž, jak moc je to hořlavý? Twl, na tom nejsou žádný popisky!" zatvářil se nespokojeně Vert.
"Sem to koupila pod rukou na tržišti, ale hořlavý to bude," polila dříví dobrou třetinkou.
Ignitor cvakl.
A tak přišel Kamal o řasy.

Bledé skvrny obličejů. Tmu prorážejí jen oči.
Oči rozšířené strachy, oči přimhouřené zlobou, oči zmateně mžikající, oči zapadlé únavou. Lesklé barevné skvrny, tmavé houštiny řas, černé zřítelnice jako ostré střely, jako varovné vykřičníky.
Jedna jediná chyba, opomenutí, zakolísání, jediné zachvění ruky v nepravý okamžik, špatně zvolené slovo… a kterýkoliv z těch pohledů může vyhasnout navždycky, ty propalující oči se už nikdy neotevřou.
Tíha k neunesení, s každou vteřinou váhání však roste nebezpečí, plíživá hrozba přeroste v útok, útok v téměř jistou smrt.
„Je-li vám život milý, nikdo nepřekročí tyhle čáry. Ať se stane cokoliv, cokoliv, rozumíte?“
Rozhodl se.
Je čas.