DMD č. 24. pro 24. 4. 2021. Téma: Řasa

Velký stan působí honosně. Velitel trénu mě postrčí dovnitř.
„Kvůli ní byl v táboře ten povyk?“ zavrčí vojevůdce.
„Ano, pane.“
Nazrzlý muž se zvědavě nakloní: „Opravdu umíš čarovat?“
„Ne,“ hlesnu. „Umím trochu léčit, nic víc.“
„Lidi ji tu nechtějí,“ řekne velitel trénu. „Jsou s ní jen potíže.“
„Bolí mě tady,“ ukáže vojevůdce na podžebří. „Vyléčíš mě?“
Přimhouřím oči a zavrtím hlavou. „Ne, pane, to nedokážu.“
Zrudne vzteky. „Vyhoďte ji z tábora. Hned.“

Večer uléhám na seno stáje v nejbližší vesnici.
Když zavřu oči, stále vidím před sebou vojevůdce, v jehož útrobách rostou krabovité řasy z černé žluče.
Není mu pomoci.

Možná byl hrobník naivní, ale měl páru. Tvrdá rána do tváře Alfonse poslala tři metry daleko. Naštěstí policisté zareagovali rychle a křikli, aby přestal. Ohnal se po nich pohledem, zavrčel, skočil do tmy a zmizel.
Machatá se se slovy: „Nashle,” otočila, že odejde. Zpropadený hrobník! Večeře pro dva mu utíká!
„Počkejte, vraťte se a řekněte, co se tady stalo?” houkl naštěstí muž zákona. Machatá se neochotně zastavila.
„Jste v pořádku?” zeptal se zatím ten druhý.
„Ten hrubián mi zlomil…” ohmatal si obličej. „Řasu.”
Alfons zkusil vykulit oči a přikázal. „Pronásledujte hrobníka Vladimíra!”
Policista se postavil: „Zlomená řasa se musí potrestat.”

"Co se to tu děje?" zeptal se Krákal.

"To se přece musí nějak logicky vysvětlit. Že by nějaké UFO?" řekla Morgana.

"Pěkná blbost," odpověděl Krákal.

"Nebo by to mohlo způsobit něco nadpřirozeného," řekla Morgana.

"To by mohlo," odpověděl Krákal.

"Morgavso, už ses setkala s takovou záhadou?" zeptala se Morgavsy Morgana.

"Ne," odpověděla Morgavsa, "Počkat! Co se děje? Něco slyším."

"To je..." nedořekl Krákal.

"Tak přece UFO," odpověděla Morgana.

"To vám ještě nedošlo, že jsme to udělali my, Spánekdávámeanižchcešové," řekl ufon.

"Ale jak jste to udělali," zeptala se Morganka.

"Mámícími řasami a spánkovým kouzlem," odpověděl ufon, "ti lidé jsou tak tupí!"

"Řasa? Mají netopýři řasy?"
Zrovna jsem dřímala po vydatné večeři, stylově uložená na flísové dece, která hezky kontrastovala s mou stříbřitě blond srstí.
Najednou mě popadla člověk, vytáhla z bejváku a začala mnou otáčet a pidlooce na mě mžourat. (Chytila totiž nějakou záhadnou oční chřipku. Nebo si nasadila kontaktní čočky naopak.)
Prý hledá moje řasy.
Začala jsem nadávat. Ona přestala omatlávat a radši se podívala do netopýří příručky.
Lidi!
Lidi!!
Lidi!!!
Někdy jsou fakt neuvěřitelní.
To se nemohla jednoduše zeptat?
My netopýři máme jemné kožní řasy mezi prsty rukou. Říká se tomu křídla (pro případ, že jste padlí na hlavu.)

Johei Hanaja se opíral o pultík svého krámku a sledoval davy proudící ulicemi Eda. Tiše si něco mručel, snad že o jeho rýžové kuličky nikdo nejeví zájem. Oshi také pomalu osychalo.
Když tu se kolem prohnali vznešení pánové. Dožadovali se občerstvení, aby si mohli plně vychutnat třetí dějství v nedalekém divadle. Johei se ukláněl a omlouval, oshi už je staré, ale rýžové kuličky by jim dát mohl. Když se pánové dožadovali i ryb, nenapadlo ho nic lepšího, než nařezat rybu na plátky a přiložit na rýži. A aby ryba nepadala, přivázal ji kouskem řasy.
Omylem se stal otcem moderního suši.

Vracel se ze souboje. Les náhle protkala mlha a on zabloudil.
„Hej, udatný rytíři, načpak takový spěch,“ pohladil ho lahodný hlas.
„Počkej chvilku, nakrmím tvého koně,“ postavila se mu do cesty víla.
„Nechceš se osvěžit?“ lákala další z jezírka mezi řasami.
„Zacloním hledí ratolestí a ta tě zbaví od bolestí,“ slibovala kráska za ním.
„Kde to jsem?“ zarazil se rytíř.
„V říši snů,“ usmívaly se. „Zůstaň tu s námi, dobře se ti povede.“
„Ne, to nemohu, čeká na mne princezna.“
„Ta? Už na tebe zapomněla.“
„Kdo miluje, nezapomene," zvolal.
Ratolest rázem ztratila mámivou moc a místo ní ji získala láska.

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byla Řasa.
"Ahoj, Viktorko," pípla.
"Ahoj, Žaso," odpověděla holčička, "ještěže jsi úplně maličká!"
"To snad ještě nikdo nikdy neocenil!" pookřála příchozí, "A proč?"
"Plotože mě poslední dobou požád někdo navštěvuje a já se láda kamaládím!"
"A? To vadí?"
"Tatínek se tlochu zlobí, že se chovám, jako bych žila na zámku! Pšitom jsem plincezna!"
"To je vidět na první pohled! Takové velké oči! Já moc místa nezaberu..."
"To se ví! A jsi chytlá, to se hned pozná. A umíš něco?"
"Jsem tak krátká, že se ani nezakroutím!"
A tak se Viktorka a Řasa skamarádily.

Po oknech běží nitky, rostou a větví se jako řasy. Jedna se zakusuje do okenního rámu. Magické základy domu se třesou.
Olena překročí kaluž rozlitého čaje a převrácený hrnek. Kleká si na podlahu. Čáry se nejlépe črtají do kamene nebo do hlíny, ale musí si vystačit s lakovaným dřevem.
Kontaktní čára.
Nabídka pomoci.
Přijetí.
Musí přitlačit dlaně ke studenému vyhlazenému dřevu. Proud síly ji hrozí odhodit.
Obrana sílí. Útok nepolevuje. Za okny naskakují mžitky. Zuřivý vír kolem domu dostává obrysy.
Olena je zřídlo. Nemůžou jí dojít síly. Magické.
Prsty jí trnou, v očích má slzy jako od zatoulané řasy.
Nepouští.

Návrat do práce po dlouhodobé nemoci byl náročný. Vstát v pět bylo peklo. Ale to nejhorší teprve mělo přijít.

Poslední tři dny si představovala stohy spisů přetékající ze stolu. Tisíce mailů čekající na protřídění. Hromady žádostí o převedení přeplatku, které bude třeba vyřídit.

První pohled v kanceláři ji skoro rozbrečel.

!Ruducha!

"To půjde, jen sehnat savo," zašeptala a naklonila se blíž.
"Nééééé, proč zrovna tenhle mech?" vydechla zoufale při pohledu na zelená vlákna prorostlá v ozdobném mechu.

Vyhrnula si rukávy a dala se do protrhávání. O tom, že na dně akvárka hnijí zbytky krmení se měla dozvědět za pár chvil.

Jídlo bublalo, koště zametalo, prachovka smýčila, hadr vytíral a slunce svítilo. Molly se po obývací místnosti už sotva vlekla, poslední měsíc těhotenství byl tentokrát hodně náročný. Bill a Charlie seděli u stolu a počítali zadané úlohy, Percy se batolil podél knihovny.
Všechno bylo na malý okamžik krásné a dokonalé, než klid narušil dětský jekot.
Percy se svalil na zem, křičel a plakal.
"Copak je, drahoušku?" Molly si k němu s námahou přidřepla.
"Oko," pískl Percy.
Molly něžně uchopila Percyho hlavu a rychlým chvatem vyndala synkovi řasu z oka.
"Jsou věci, které nepotřebují žádné kouzlo, chlapci. Jen to chce hodnou maminku."