DMD č. 8 pro 8. 4. 2022. Téma: Mravenčí práce

Na mapě jsou to jen tři drobné tečky. Královský ostrov, Ďáblův ostrov a ostrov Svatého Josefa. Ráj na dohled Guayany, řekli byste si, ale ve skutečnosti jedno z nejhorších věznic světa. Napoleon III. sem posílal politické vězně. S výhledem na neurčito.
Slunce. Nedostatek vody. Žraloci. Proudy tak silné, že zásoby se tahaly mezi ostrovy po laně. Kobky bez stropu. A jako bonus navíc stromy ověšené bílými kostrami - mistrovskou prací zdejších mravenců.
Kdo přežil, vychutnal si i tak svou svobodu jako hořké kapky. Kdo se jednou ocitl Ďábelských ostrovech, nesměl vykročit do Francie.
Zdejší věznice fungovala až do poloviny 20. století.

Musel mrznout v zimě, chladu. Skryl útrpný povzdech. Raději by seděl v kuchyni na Grimmauldově náměstí a slavil s ostatními Vánoce. To ovšem nešlo, když na něj vyšla služba. Rozhodně se nehodlal dohadovat.
Pět… čtyři… tři… v duchu začal počítat.
Hodiny odbily půlnoc, skryly kroky.
„Proč jsi čekal tak dlouho?“
„Severusi…“
„Měl jsi tu být do desíti, ne dýl.“
„Moodyho pokyny,“ přerušil ho. „No a… nemůžu ti dárek předat veřejně.“
„Promluvíme si jinde, v teple, Kingsley,“ zmínka o dárku ho zaskočila.
„Jo,“ stiskl Severusovu ruku. „Odpočinu si od téhle mravenčí práce.“
„Máš hlídku jednou za týden.“
„To stačí.“
Přemístili se.

Trh nekromantů v nekropoli Gorgomorthu je ideálním příkladem globálně provázané ekonomiky, jejíž toky zboží a peněz se neohlížejí na ideologické nebo politické rozepře.
Vedle řezníků, zásobujících zombie apokalyptátory, nalezneme balzamovače a poté kostnici. Práce s kostmi se obecně považuje za královskou disciplínu, povýšenou nad nevábné hordy zombies. Vojsko hemžících se lebkounů má zkrátka jinačí styl. Kosti tak musí řádně vypadat, a ty nejkvalitnější pocházejí z hvozdů Elbenthirielu. Nekromanti samozřejmě do elfích lesů ani nevkročí, ale jejich prostředníci ukládají vybrané kosti do místních mravenišť, odkud je pak zas vyzvedávají, a nablýskanější kosti nejde v Gorgomorthu sehnat.
"Lebky! Mravenčí práce!" volají prodavači.

„Tak takto tedy ne, pane K-!“
„Omlouvám se, pane, už se to nestane!“ vpadl mu rychle do řeči, než se starej rozhorlí.
„To je podruhé, co mi od vás přistála na stole taková zhůvěřilost! Četl jste to po sobě vůbec?! Ještě jednou a dáte nám vale!“
„Ano, pane,“ snažil se působit přiměřeně zkroušeně.
Šéf si ho chvíli měřil masožravým pohledem, pak mu vrazil do ruky složku a zavrčel: „Přepracovat, hned!“
A tak tu teď Kent seděl, trápil mozkové buňky a snažil se na papír nasázet něco přijatelného. Jeho blbost. Měl být pokornější a místo novinařiny radši doručovat pizzu jako Spider-man.

Toho dne se Zeus hromovládce, bratr a otec bohů, zase cítil rujně. Pozorován věčně žárlivou Hérou shlížel z Olympu na ten svět smrtelníků a smrtelnic hemžících se dole.
A spatřil ji, krásnou, mladou, vnadnou i vdanou princeznu, ideální cíl. To, že ji manžel hlídal, bylo pro Dia spíš kořením než překážkou.
Zbývalo zvolit plán. Zlatý déšť? Na nebi nebyl ani mráček a nechtěl si přidělávat práci. Labuť byla dobrý nápad, ale orlů měl dost. A býka zkusil už dvakrát a nerad se opakoval.
Pak si vzpomněl na nepodstatné hemžení pod sebou a zmenšoval se a zmenšoval, aby unikl Héřinu zraku.

"Ty, je to možné?" diví se předkloněná dívka. "Už je to dvě hodiny, co jsme odešly a on pořád ještě čte?!"
"Buďte opatrné, ať vás nezmerčí," varuje její sestra.
"Neměj strach, ten vůbec neví o světě."
"Copak to asi čte? To musí být moc zajímavé. Chci si to také přečíst," uvažuje slečna se slunečníkem.
"A skoro vůbec nezměnil polohu. To ho budou pěkně brnět nohy, až vstane," pokračuje v pozorování první.
"Spíš ho budou bolet oči. Taková mravenčí práce: tolik písmenek, vět a stránek přelouskat!"
"Chichichi, leda tak pro tebe," zavrtí hlavou kamarádka. Čtení přece není žádná práce, ale zábava."

Dva mladí lidé. Závan dávné blízkosti. Dřevěný stůl s lavičkami, dvě čtyřdecky kofoly.
Tužka a papír.
„Ukaž mi, co vidíš, Šimone.”
Přivře oči unavené z celodenního koukání do spousty monitorů a hledání čehokoliv podezřelého, detailu, kouzla, porušení některého z myriády předpisů o utajení. Ideální práce pro jasnovidce.
Podívá se skrz víčka.
Vídí to. Změť čar, jako vypálená do jemné červené tkáně. Dokáže zaostřil na část, ne na celou. Nějaké zkreslující kouzlo.
Začíná zprava shora. Čáry nechtějí navazovat, kroutí se mu pod rukama. Šimon v sobě nemá magie, ani aby se za nehet vešlo. Ale vidí.
Vlasy se mu ježí hrůzou.

Dobrý den, vážení studenti. Máme dnes opravdu příjemný jarní den, otevřel jsem tedy okna, abych umožnil čerstvému vzduchu přístup do depozitáře. Vzhledem k tomu se radši vyhneme oblasti v blízkosti oken. Půjdeme uličkou číslo dvacet tři.
V této uličce vyrostlo minulý týden mraveniště. Můžete vidět, že se jedná o poměrně robustní stavbu. Přesně jako v lese ji kryje vrstva jehličí odolná proti dešti a sněhu. Věděli jste, že se část mraveniště nachází pod povrchem? Je mi vskutku záhadou, jak se tito mravenci, kteří evidentně patří k druhu mravenec lesní, Formica rufa, dokázali postavit mraveniště v podlaze depozitáře.
Mravenčí prací? Pravděpodobné.

„Říkal jsem ti, že je to špatný nápad,“ zavrčel Harry a trhl sebou bolestí. Obvykle Hermioniny plány nezpochybňoval, ale tentokrát si nemohl pomoct. Jít do Bradavic a dát do pořádku profesorovu laboratoř se mu zdálo jako poněkud rizikové. A měl pravdu.

„Nebyl by, kdybys byl opatrný,“ odsekla Hermiona a dál se soustředěně skláněla nad Harryho dlaní.

Zabručel. Nechtěl uznat, že má pravdu. Ona i McGonagallová považovaly přichystání laboratoře na Severusův návrat za milé gesto a on to přijal. Věděl přece, že získat si toho muže nebude jednoduché.

„Au,“ vyjekl, když mu Hermiona vyndala z dlaně další střep. Pitomá rozbitá lahvička.

V pralese vypukl požár a zvířátka utíkají na všechny strany do bezpečí. Jeden z prvních, kdo vyrazil na útěk, je mravenec, někde daleko za ním běží slon.
Mravenec se dere hustým porostem, zuřivě si prosekává cestu, mačetou mlátí nalevo napravo, až rostlinstvo odletuje, slon následuje.
Mravenec se co chvíli ohlídne na slona přes rameno, ale ani na chvilku nepřestává ve svém horečnatém úsilí, seká a seká a seká…
Za další chvíli je slon už skoro u mravence, ten z vyčerpání chytne hysterák a začne na slona křičet:
„Ty parazite, to se ti to dobře běží po vysekané a vyšlapané cestičce!!!"