DMD č. 4. pro 4. 4. 2023. Téma: Umučená mučenka

Jedna z mašinek, kterou dělníci vyrobili z Dlouhé lokomotivy, neustále plakala. Zbyl na ni totiž ten nejkratší komínek, pára jím špatně unikala ven a mašince tekly proudy vody přes světla.
Železničáři jí tajně, aby se neurazila, říkali Mučenka a museli ji šetřit, aby se jí příliš nerozpálil kotel. Mučenka tak vozila vagónky do depa a zpět, sloužila ostatním lokomotivám a nikdy neviděla nic za hranicemi Smíchovského nádraží.
Jedné noci tajně vyjela z výtopny, řádně zásobená uhlím.
"A teď uvidím svět," řekla si, nažhavila kotel a vyrazila.
Našli ji ráno na nádraží Vyšehrad spálenou.
A to je konec pohádky o Mučence.

"Víš co je mučenka?"
"Nějaká kytka? Pusťte mně!" zazmítala se svázaná holka.
"Ne, to si ty. Dokud nám neřekneš, kde se schovávaj loupežníci, kterejm tipuješ," zazubila se Jorcha.
"Já nic nevim, to ste - Jééééáááúú!" Fleuriot jí dloubl do zad, a kouzlem do těla poslal výboj, a pak další do vytrčeného prsu, což vyústilo v bezvědomí.
"Hlavně jí tím kouzlem nezabij? Kde maj doupě vědět potřebujem."
"Neboj, vím co dělám. Vidíš? Hnedle se probrala," obrátil se k zajaté.
"A teď, když víš, že to myslíme vážně, nám vysypeš, co víš, jinak tě příště šťouchnu tam, kde to bolí lautr mnohem víc..."

V podhradí i v zazahradí
všichni lidé spali.
V hospodě se nezadaní
vlkodlaci prali.

Strašné zvěsti i pověsti
z dávných dob v té dáli
do hlav spáčů cestu klestí,
ba i klíny valí.

V záhumenku malé obře
smrká snad už potřetí.
Tvrdí však, že bá se bobře,
až když kýchne, odletí.

Černý plivník v měchy duje
a brousí si ostruhy,
z dřezu pilník vytahuje
na své četné neduhy.

Hejkal jakýs rozespalý
sápe se hned po peru.
Ne že by na to byl zralý,
přesto chce psát operu.

Komu svěřit hlavní roli,
ze které až uši bolí?

Zahrabané hraběnce!
Umučené mučence.

Galadriel měla nádherné zlaté vlasy a svou sílou se vyrovnala leckterému bojovníku. Přesto však nebyla šťastná! Mučilo ji pomyšlení na smrt jejího nejoblíbenějšího bratra.
Elladan zaváhal. Kéž by si mohl vybrat z několika bratrů, to by si vybral takového, co by mu nezíral přes rameno.
Zmučeně přísahala pomstu nad jeho chladným umučeným tělem, pomstu, že nikdy neustane v honbě za jejich společným Nepřítelem.
“To se má rýmovat?”
Elladan pevně stiskl rty.
…že nikdy neustane v honbě za jejich společným Nepřítelem Zlem, jenž zapříčinilo jeho mučivou smrt.
“Nechci tě mučit,” zavrkal Elrohir, “ale slova se stejným základem se prej nemají opakovat.”

Její Výsost měla trochu více odvahy, nebo zvědavosti a chuti. Navíc, stařence, která nápoj ve džbánku stloukala dřevěnou paličkou, se těžko říkalo "nein".
"A říkáte punč?" otočila se ke starostovi Funchalu.
"Poncha," opravil ji. "Pro urozenou paní jsem doporučil tuto s maracujou." Stařenka kývla, vhodila do džbánu další sladký plod a pořádně ho pomučila o stěny.
Sklenice, ve které plavala dužina, přistála před císařovnou. Ta usrkla, oklepala se a přidala si.
"Pro vás, pane, mám tu pravou, námořnickou, pro drsné mužské," usmál se starosta a Jeho Výsost Karel I. Habsbursko-lotrinský si mocně přihnul. Zašklebil se, ale konečně mu nebyla zima.

„Do prdele!“
Ze tmy se vynoří stín.
Vytáhnu wigitor.
Stopař zavrtí hlavou. „Na něj přece neplatí!“
Strčím přístroj do kapsy. Zabliká zeleně, ale já mám oči upřené na to, co kdysi bývalo Dominikem.
Lidské překážky odkopne jako loutky. Napřímí se, zpod změti vlasů zaplanou šílené oči.
Nemáme nic, čím bychom ho zastavili.
Jestli to přežiju, opatřím si zbraň.
Rozmáchne se.
Uskočím. Pěst mine.
Zakopávám, padám na zem.
Ulici olízne světlo reflektoru auta.
Stvoření jako by se zmenšilo. Obrátí se a mizí.
„Zase v průšvihu?“ otvírá Gonny dveře. „Já chtěl domů! Že já si ty kytky pitomý kupoval! Zas mi uschnou!“

Učumená mučenka. Čmelíci číhají v srsti jelena blejícího na čihadlo.
Blé.
Mučivé čim, čim čečetky, i ona jest začmelíkována.
Činčila čistí čumáček.
Taky čmelíci.
Mučenka čeká. Čmelíci jí nehrozí.
Čmelák číhl mučenku. Čečetka čuje nepřístojnosti.
Čmelák tančí čaču v květu mučenky. Ta slast! Očesává tyčinky.
Mučenky nezúčastněně čumí. To umí.
Čmelák bzučí z květu na květ.
Orgie.
Hloušť si šťastně štěbetá. Čenichá. Drbe se.
Čmelíci jsou všude.
Jelen očichává mučenky. Nebezpečí?
Často len je jelenem zhltnut. Co čeká mučenku?
Jelen, trouba, troubí.
Už zase.
Blé.
Čmelák zabzučí, jelen se lekne...
Crrrrr.
Moč crčí.
Vodopád
žluté
nechutnosti.
Čvacht.
Mučenka je umučena.

„Uznávám, že to tu není tak noblesní, jak jsi asi čekal,“ poznamenal Charlie toho večera, „ale dělají tu nejlepší dračí steaky z celýho Rumunska. Akorát mučenkovej koktejl bych si nedával.“

Lucius pohlédl k vedlejšímu stolu, kam krotitel ukazoval. „Tu mučenku museli asi hodně dlouho mučit, než ji dali do sklenice. Ani není poznat, že to je opravdu ta správná bylina.“

Charlie se zasmál. „Naštěstí je zbytek o něco lepší, “ řekl a zašilhal nahoru, kde byly pokoje k pronajmutí.

Lucius vrátil planoucí oči k němu a mírně se naklonil nad stůl. „V tom případě se nemůžu dočkat, až mi to ukážeš.“

„Pánové, je zle, došel tabák,“ oznámil společnosti s pohřebním výrazem Kubajzz.
„Bohové! Jak máme sundat hlavního bosse bez morální podpory?!?“ Zaúpěl Libor.
„Hele, jste zachráněni, Alča tady má mučenky,“ rozzářil se PJ Viktorix.
„Co to meleš, ty vořechu?“
„Ty kytky na okně. Mučenky. Dá se to normálně vapovat, nekecám, brali jsme to na semináři. Rychle to posušte v troubě, zakápněte trochou melasy a nacpěte, třeba to půjde i z vodnice.“

---

„To byly MOJE kytky!“ Alčiny oči žhnuly zlatorudě a šlehaly z nich jedovatě zelené blesky. Doslova. „A ven z mýho bytu. Všichni! I ty, Libore!“

Rozpad skupiny byl definitivně zažehnán.

Po kolizi Odysseovy lodě Pénelopé s vorvaněm vylovil Odysseus vorvaně zraněného a rozhodl se mu pomoct. Listoval v Hippokratově Knize o léčivých bylinách, ve které stálo, že na bolavou hlavu je nejlepší extrakt z uschlé mučenky*. Nedaleko našel lán mučenek, zasvítil na ně svíčkou, utrhl a hodil do hrnce, v němž vařil extrakt. Za pár hodin byl extrakt hotový a Odysseus dal vorvaňovi napít. Vorvaň se uzdravil a plul zpět do svého hnízda.

"No jo, ale jak odplujeme?" zeptal se Odyssea Agamemnón.

"Zastavíme se v docích a poprosíme lidi, aby nám loď opravili," odpověděl Odysseus.

"Dobře," odpověděli Meneláos a Agamemnón.