DMD č. 26 pro 26. 4. 2024. Téma: Výběr z hroznů

Náš hobit si zazoufal. Ve větvích nevisel tucet kokonů. Visely jich tam celé kopy, nalepené jeden vedle druhého (a místy i jeden na druhém) jako obří kuličky rybízu. Kdyby měl rozpárat všechny, strávil by tím nejmíň měsíc, a to nemluvíme o tom, že by si brzy ztupil meč, a už vůbec nepřipomínáme, že se pavouci jistě zanedlouho vrátí; Bilbo si to ovšem připomínal jasně.
Ale počkat. Tam vykukuje konec parůžku, takže srneček. Tady je vidět kousek tlapky... nejspíš liška. A támhle - ne, to není špička vlčí oháňky, to jsou Doriho vousy.
Ve dvou jim šlo hledání přece jen trochu lépe.

Jestřáb tiše hovoří. Bejček mu odpovídá.
Jsou tak daleko, že slyší hlasy, ale slovům nerozumí.
Byl to Liščin nápad. Chlapům rozumí. Bejček je ten typ, jak se na ženské dívá svrchu. A Vrana nerespektuje ani trochu.
Tichý, klidný Jestřáb, vypadající, že by se dal možná přesvědčit ke změně postoje... kdo netuší, že sloužil pod Rackem, by se v něm mohl zmýlit.
Bejček se v něm pravděpodobně mýlí právě teď.
Rezka listuje zápisníkem.
„Tak co myslíš, co všechno přizná?“ ptá se Liška. „Zpronevěru? Zlodějnu? Napadení? Znásilnění?“
„Jeden hrozen horší než druhej,“ potřese hlavou Vran.
Chvilka zmatku.
„Nemyslels zločin?“
„Jo. Dyk říkám.“

Odkašlání.
Čtyři útočníci znejistí.
Z blízké ruiny domu se vynořili další dva chlapci.
Není divu, tahle oblast je pro děti oblíbené rejdiště.
Ale právě tihle?
Situace se změnila, teď jsou síly vyrovnané, kdyby přece jen mělo dojít ke konfrontaci. A jak Malcom, tak Sorley jsou pořádně statní.
Zatímco se potenciální potížisté nenápadně vytrácí, Charles se pokusí o krok... a málem upadne.
„Posaď se,“ doporučí mu Sorley a rozhlédne se kolem. Blízké náspy jsou obsypány pomalu odkvétajícím koňským jetelem.
Natrhá pěknou úrodu.
Mezitím Calum vytáhne kapesník.
O pohmožděnou nohu se postarají sami. Pak Charlese bezpečně dopraví domů.
Na dospělé není spolehnutí.

Sirius se velmi pomalu probíral z popařbového kómatu, když do ložnice vrazila osoba.
„Máme problém.“
Zvednutí víček pro něj bylo životním výkonem. Rowena.
„Nejsem těhotná.“
Několik otázek mistrně překlopil v jedno „He?“.
„Myslela jsem, že jsem. Kdybych byla, byl bys otec.“
Vytřeštil oči. Šoková terapie.
„Stalo by se to na Jožinově rozlučce.“
Téma bylo „Výběr z hroznů“ – vyber flašku, vypij flašku, opakuj.
„No a co já…“
„Musíme spolu přestat spát, když chlastáme,“ vysvětlila. „Vybírej – pití, nebo sex?“
„Pití?“
„Hodnej. Dám si u vás panáka, spěchám do práce.“
„Kamaráde, ta holka má problém.“ Zpod peřiny vykouknul James. „Takže gratuluju k nepočetí.“

Vrátil jsem se za Ferdou, že ho musím zkusit nějak navést k Toníkovi. Měl jsem kliku, zrovna se zvedal, že jde za Lukášem. Ze spisu té vykrádačky nabyl dojmu, že už tehdy Aleš seděl za někoho jiného.

U Havlíků nikdo nebyl, tak to Ferda obešel kolem.
Monika byla v baru. Popíjela víno a zaujatě diskutovala o jeho kvalitě, ačkoliv už se jí trochu pletl jazyk. Ferdy si nevšimla. Ten šel kouknout po Lukášovi.
Byl v hospodě. Seděl zamračenej nad nedopitým zvětralým pivem.
Šeptl jsem Ferdovi: „Kde je Toník?“
Ferda ztuhl, když mu to došlo. Houkl na Lukáše: „Kde máš kluka?“

Henry had an incredible selection of wine. Victor was justly impressed.
"Let's open this one. The taste is quite unique. And I know you have a sweet tooth," Henry smiled and showed him the bottle.
"Blueberry wine?"
"It's a bit too sweet for me but you will love it," said Henry. "And it goes with your eyes." Victor wasn't sure about that but didn't say anything.
Mabel wasn't home, so they had the house to themselves. The wine was delicious. Henry was too. They were lying in bed. Victor could be there with him forever.
"She knows," said suddenly Henry.

Místo s medailemi odlétají domů s ostudou. Tak by se dala charakterizovat účast kaloňů na gymnastickém mistrovství.

Kaloň, jenž měl předvést sestavu na kruzích, se na ně pověsil a zůstal nehybně viset. Posléze však tvrdil, že se zběsile houpal. Neslavně dopadl i další gymnasta, který soutěžil v prostné. Ten na cvičební ploše usnul.

Příčinou jejich selhání byl pravděpodobně bujarý večírek, co kaloni uspořádali den před závodem.
Sportovci sice tvrdili, že tam konzumovali pouze vybrané ovoce, například hrozny, brzy se však ukázalo, že některé hrozny byly značně zkvašené.

"Nejspíš jsme to s tím kalením poněkud přehnali," uznal nakonec jeden ze sportovců.

Po andělově malém zázraku se Crowley malinko uklidnil, nazul boty a bez slova opustil knihkupectví. Důrazně za sebou práskl dveřmi, až se zvonek bláznivě rozcinkal.
Azirafal s úsměvem přešel do kuchyně a začal chystat snídani.
…
Večer, poté, co otočili ceduli na dveřích na zavřeno, si Anatéma, Newton a Azirafal sedli na gauč ke krbu a spokojeně si dál povídali. Trojlístek magických bytostí vyprovodili už ráno, ale ve vzduchu pořád viselo zvláštní napětí.
Přesně v devět cinkl zvonek. Rázné kroky zaduněly na podlaze.
Všichni tři zvedli hlavu.
„Mám tu Merlot, výběr z hroznů,“ pozvedl Azirafal lahev.
Crowley s úšklebkem nastavil skleničku.

Vůkol se ozývá veselé prozpěvování.
Vysoké.
Dívčí.
Do toho... Gwen se uštěpačně ušklíbá.
„Tak copaks jim provedla tentokrát?“
„Já? Nic. Vony si toho provedou samy...“
„Dobře, cos jim nabulíkovala?“
„Co s tím pořád máš? Vůbec nic. To ta jedna přišla s tím, že dokáže přepít Hagrida...“
„Jak... proč? Vždyť většině nebylo osmnáct... jak jste mohly?“
„Tess, ty bys nás náhodou pořád neměla podezírat. Ani ždibec alkoholu nedostaly, kozy.“
„Zpumprlíkovaly se kokakolou, Tess,“ uklidňuje mě San. „Něčím lepším je na ně škoda plýtvat. Hrozinku?“
Začuchám.
„Ty je máš namočený v rumu?“
„Jo. Vadí?“
„Ne. Ale vyberu si radši ty v čokoládě.“

Seděli na terase, ponořeni v měsíčním svitu. On a ona. Na stole vychlazená láhev, dvě sklenice.
„Miluji tě,“ řekl něžně a políbil ji. „Všechno nejlepší k výročí.“
Věnovala mu zamilovaný pohled. „Je to už dvě stě let,“ usmála se. „Ještě jsem tě neomrzela?“
„Ty?“ naklonil se a sáhl po láhvi. „Ty mě nikdy neomrzíš.“
Nalil. Krev měla pronikavou vůni.
„Pro tebe jen kvalitu,“ řekl. „Steiner 1920.“
„To byl německý umělec?“
„Ne, drahá. Vinař.“
„I vinař je umělec.“
„Vážně?“
„Jistě, drahý. Výroba vína je umění. Vyžaduje pozornost, jemnou ruku a cit. Vyrobit ho vědí mnozí, ale jen někteří mu skutečně rozumějí.“