DMD č. 02. pro 2. 4. 2025. Téma: Jeden z nejlepších tanečníků disco

Ve skladu druhé roty poštovních doručovatelů prováděli doručovatelé sedmé čety údržbu techniky. K pilné práci hrál rozhlas po drátě. Zašlé betonové stěny odrážely něžný hlas Michala Davida.
Hana, Dana a Jana zasněně cídily náhradní poštovní schránky a nedovoleně si tiše špitaly.
"Už mi zbývá odsloužit jen tři roky, vrátím se k rodičům a přihlásím se na poštu u nás v Kostřihlavech," broukala Hana.
"Soudružka velitelka čety chce, abych podepsala tady v podzemí," přiznala Dana.
"To neber!"
"Nevezmu. Chci zase vidět slunce."
Jana zrudla:
"Mně zbývá rok. A venku chci zpívat s Michalem Davidem. Je to jeden z nejlepších tanečníků disco."

Diskohudba. Má niekoľko typov "fanúšikov".

Fanatických odmietačov. Prejavujú sa štuplami v ušiach a všelijakými inými činmi zabraňujúcimi dostať sa tým odporným zhlukom frekvencií do medziušného priestoru.

Hudobne indiferentných. Diskohudba nevadí. Podobne ako klasická hudba. V podstate je to len v dopredu odhadnuteľných intervaloch počuteľné "bum", "tá" alebo "dá" a niektorí z toho robia strašné haló.

Fitness trenéri. Na "tuc" sa proste skáče, koniec vysvetľovania.

Odreagovavači. Občas ten mozog treba zamestnať aj menej abstraktnými myšlienkami...

Milovníci disca. No, každý sme nejaký...

No a potom sme tu my, čo sme videli Lokiho tancovať a na čas sme sa našli v inom tábore...

Sedím u stolu, čtvrt na jednu, nohy unavené. V tom se rozeznívají známé tóny mísící se se zvukem hromu.
“Hi, we are your Weather girls and have we got news for you today.”
Moje tělo se pohybuje skoro samo. Moje mysl se vypíná. Je mi jedno, kdo ještě na parketu zbyl a co si bude myslet. Teď něco uvidí.
“It’s raining men! Amen!”
Vytahuju z paměti nejšílenější taneční kreace. Musím vypadat, jako bych měla v krvi aspoň dvě promile. Jsem ale naprosto střízlivá.
“I’m gonna go out and I’m gonna let myself get absolutely soaking wet!”
Jen hudba, tanec, já.

Máma je z Alabamy. Normální rodina: Matka v domácnosti, fotr v Ku-Klux-klanu, dcera na řetězu. Takže jakmile jednou zdrhla z baráku, zákonitě si na dýze nabrnkla největšího debila. Odjela s nim na metamfetaminovej trip jako ovce, a to doslova - než dojeli do Nevady, z krále parketu byl Pastýř.
Jednou jsem se zeptal, proč vyměnila jednu klec za druhou. Odpověděla: Kdybys ho viděl tancovat…
No, nevim.
Když po spadu nabral hrst popela a nasypal si ji na hlavu, aby ukázal, že pro Pravověrnýho je tohle cajk, připomínalo to nejvíc derviše. A na disku sotva někomu leje z vočí a uší krev.

Jak se přiblížila půlnoc, zábava ztrácela na formálnosti. Severus drtil v zubech růžové lízátko a vrhal po křepčících studentech nevrlé pohledy.
„Tohle už tanec v ničem nepřipomíná," utrousil, když kapela spustila píseň I Will Survive.
„Ale no tak," pokáral ho Brumbál shovívavě. „To říkáš jen proto, že se nedovedeš zapojit."
Severus si odfrkl. „Smím prosit, kolegyně?"
„Já nevím," upejpala se Minerva, ale nakonec přijala. Severus ji odvedl na parket a pořádně to roztočil.

„Až se mi točí hlava," odfukovala, když se vraceli ke stolu.
„Taky mi bylo osmnáct," ucedil hlavně pro Brumbála a zprudka se znovu zakousl do svého lízátka.

Kim Kitsuragi does not dance.

This is not for lack of trying, a fact he suspects would surprise Detective Du Bois. But after all, he muses, the anodic dance music filling the air around him like early morning fog, they are of an age. One does not have to have been of Disco to remember it.

"Kim!"

Detective Du Bois is glowing in the half light of the church, moving like the music does not, around and with Kim simultaneously.

"Come on!"

His expression is... different. Kim smiles in return, and slowly, bobs his head in time to the beat.

“Doufám, že jsi se mnou spokojený,” usmál se.
“Ale jistě. Na té diskotéce jsi tančil nejlíp ze všech,” zazněla odpověď. “Dobře se na tebe dívalo.”
“A to potom?”
“Jinak bych ti nezaplatil,” ušklíbl se zákazník. “Doporučím tě i svým známým.”
“Super,” zasmál se a přikývl.

“Hele, ten kluk, cos mi ho poslal, ten tanečník...”
“Dobrý, ne? Tančí parádně a v posteli to taky umí. Asi mu ještě zavolám.”
“To právě...”
“Stalo se něco?”
“Kluka si zaplatil můj šéf. Víš, umí být docela drsný.”
“Ublížil mu?”
“Ne. A ani neublíží. Kluk ho uškrtil a okradl. A nás si předvolají k výslechu.”

Dva fotografové, znalci, ji sledovali z platformy. Bylo časné ráno, nad řekou se vznášely zlaté mlhové obláčky. Medvědice 910 stála nad vodopádem, kde kameny tvořily špičatý jazyk. Stejně jako její pozorovatelé si přivstala, aby si užila ráno bez davů.
"Teď zvedla tlapu, vidíš, a teď si ji určitě dá na čumák," zašeptal první fotograf.
Druhý přikývl. "A hodí hlavou."
910 pohodila hlavou.
"Není nervózní?"
"Já mám teorii, že ona kam natáhne tlapu, tam padne stín, a lososy to donutí nasměrovat skok jinam."
"Hm! Možná!"
910 zvedla druhou tlapu. Poslouchala píseň vody a tančila, jako by se na ni nikdo nedíval.

Vyloupl se z rytiny na stěně Dolního letohrádku.
Ladně seskočil s koně, uzdu přehodil přes sedlo a bičík zastrčil do vyleštěné holínky. Kavalír ve vypasované uniformě. Knoflíky se blyštěly zlatem, kolem pasu měl uvázanou zářivou šerpu. Popošel k Žofii a napřáhl ruku.
„Smím prosit, slečno?“
Nejistě se usmála. Víc ji zajímal kůň, ale třeba až se seznámí…
Pro jistotu se otočila na ženu za sebou. Souhlasně přikývla.
Vzal ji do náruče a společně obkroužili parket. Vznášela se jako pírko, nožky se téměř nedotýkaly země.
Možná ten tanec přece jen nebude tak hrozný.
„Tak já na tu školkovou diskotéku půjdu, mami.“

„Co je tohle, Važuzle?“ zeptal se Lord Vetinari.
„Ach, s tou pozvánkou přišel ráno pan Veselý, který koupil halu Orkán. Je to nová zábava původem z Pseudopolisu, jmenuje se to disco a je to moderní styl hudby i tance. Zvou vás na otevření.“
„Nejsou v tom žádná kouzla, že ne?“ zeptal se Patricij opatrně.
„Ne, pane,“ odvětil Važuzel. „Nechal jsem to osobně prověřit Arcikancléře Výsměška.“
„A mohl bych to slyšet a vidět?“
Važuzel vytáhl Dezorganizátor, zmáčknul ovladač a předvedl pár pohybů. Vetinari ho chvilku pozoroval, pak vstal a vyšvihnul dokonalé taneční číslo.
„Měl byste jít, pane. Tohle se rozhodně ujme.“