DMD č. 02. pro 2. 4. 2025. Téma: Jeden z nejlepších tanečníků disco

Dokázala to! Byla tam! Dostala se dovnitř.
S očima navrch hlavy se kochala flitry, vlajícími róbami a zvonovými kalhotami. A ti lidi! Ta hudba! Měsíc!
"Hele, není to..." snažila se oslovit kamarádku, ale ta ji pro hluk nemohla slyšet. Tak jí Jessica aspoň ukázala na tmavovlasou ženu na bílém koni.
Sotva u baru dostaly drinky, objevil se vysoký blonďák v pruhovaném hranatém obleku.
"Já jsem ten nejlepší tanečník disco. Všichni moji kamarádi, a ti sem chodí často, každý je tu zná, každý mě tu zná, mi říkají, že opravdu tančím nejlíp, měly byste to vidět..."
Naštěstí ho přes hudbu neslyšely.

"Nesnáším společenské akce." Zabrblal Morfeus.

"Byl to tvůj nápad uspořádat ples," připomněla jsem mu.

"Já za to nemohu. Lucienne mě k tomu donutila."

"Jistě. Může za to knihovnice."

Začala hrát nová písnička. Morfeus vypadal, že každým okamžikem pukne.

"Pojď si zatančit," vyzvala jsem ho.

"Ne."

"Prosím?"

"Ne."

"Pěkně prosím?"

"Ne."

"Já vím, že jsi příšerný tanečník, ale..."

"Jak se opovažuješ. Jsem ze všech nejlepší."

"Dokaž to."

S povzdechem ustoupil. Vzala jsem ho za ruku a roztočila v kole.

"Působivé. Vážně máš pohyby jako Jagger."

"Za tohle se ti zítra bude zdát o návštěvě zubaře."

Zasmála jsem se a políbila ho.

„Úkrok, ruka dolů. Tak a znova..."
„Počkej, brzdi, kámo. To, co předvádíš není žádný disco, ale rock. Hraješ si na Presleyho nebo co?"
„Co je to ten Presley?"
Peter Quill z Draxovy odpovědi protočil oči vzhůru. „Ne co, ale kdo. Elvis Presley je Král Rock ´n´Rollu, legenda. Bůh."
„Něco jako tvůj tatík?"
„Ne! Je to hudební bůh... a kde jsi vůbec vyhrabal tu kazetu?"
Lodí se linula disco hudba.
„Při návštěvě Země s Mantis, když jsme unášeli Kevina Bacona.“
Quill si frustrovaně povzdechl, ale větu nekomentoval.
„Tak jo… jeden z nejlepších tanečníků disco ti ukáže, jak na to.“
„Vážně? Kdo?“

Stříhání Amálky si užívám. Je to zkušená modelka a péči si náležitě vychutnává. Do oken svítí sluníčko, z rádia zní ABBA...
„Jé, Dancing Queen,“ zasní se Amálčina panička „to bývala má oblíbená. Když jsme byli s mužem mladí, dokázali jsme protančit celou noc. Vymetli jsme kdejakou diskotéku. Můj muž byl jeden z nejlepších tanečníků v okolí. Tančit s ním bylo úžasné. Připadala jsem si vedle něj jako skutečná královna tance. Škoda, že časem zlenivěl a dnes ho nedostanu ani na ples důchodců...“
Chápu ji. Taky už chodím na plesy sama, jen s kamarádkami, zatím co naši muži doma hlídají hrad.

Netušil jsem, jak moc rodičovství proměňuje člověka. Zkušenost je záležitost anekdotická, co vám budu povídat, takže si svou cestu k trvalým následkům objevuji sám a pomalu.
Z Ledňáčka batolete vyrostl Ledňáček kluk. Na tohle období jsem se těšil, protože začínám být synkovi parťákem v jeho dobrodružné cestě za poznáváním světa. Zažíváme mnoho krásného a není to tak dávno, kdy jsem si uvědomil, že to dětské nadšení prostupuje celým mým bytím a je překrásně nakažlivé.
Například zase můžu vesele skotačit a hopsat.
Když spolu trsáme, nepřipadám si ani v nejmenším trapně.
Ledňáček má ještě pár let, než mi to poví sám.

K vyhlášené výletní restauraci s tanečním sálem vedla solná stezka. Podél potoka, údolím mloků. Stopy soumarů, otiskované do hlíny, periodicky chlácholilo červené listí lesních obrů.
O sobotách se konaly zábavy, neděle patřily čajům.
Před.
Z kostí krále parketu se za světlem vypíná planá růže. Něžné okvětní lístky. K boji připraven.
Popel z vnitřku tanečních střevíčků poskytl živiny vzácné orchideji. Štíhlá, vzpřímená pětiprstka ostražitě pozoruje okolí, chráněna šípkovými trny.
Z těla podvedené dívky voní konvalinky. Drobné bílé zvonky. Když žila, usmívala se na všechny kolem. Poslušná. Lákala sladkostí, klamala nevinností. Jedovatá lodyha. Čas pomsty přijde.
Šedé kmeny buků dosud nezapomněly melodie.

Silné paže přirážejí štíhlé lodě na kamenitý břeh a většina osádky se zadumaně mračí. Kamenitá a promrzlá půda ostrova, kterému pro mlžný opar nikdo neřekl jinak než Disko, nepůsobila dojmem zrovna blahodárným.
Přesto za Erikem šli. Na západ a ještě dál a dál s vidinou hojnosti a piva.
Noha Erika Thorvaldssona se dotkla ostrova. Ušel pár dalších kroků, po svažitém terénu se vyškrábal nahoru do trávy a zadumaně dřepl k hlíně. Byla rudá, skoro jako jeho vousy. Loveckým nožem zaryl do půdy, až to kovově zacinkalo.
S jásáním vyskočil a křepčil.
Pivo tady neuvaří. Ale železná ruda je mnohem lepší!

„Disco?!"
„No ano. Dříve bylo velmi populární a prospěje Vám to." Přestože jsem svojí nové asistentce Alice nerozuměla, v čem by mi to mělo prospět, v poslední době mi hodně pomohla, takže tohle bylo to nejmenší, co jsem mohla udělat.

„Navíc pan Gray byl jeden z nejlepších tanečníků disco, dalo by se říct, že pořadatele byste odmítnutím urazila." Sice jsem pořád nemohla uvěřit tomu, že můj děda - šachista - tancoval tento tanec, ale mohla bych tam potkat pár zajímavých lidí, díky kterým bych snad zjistila něco nového, co se týká jeho posledních slov.

Večer se vyvinul zajímavě, dokonce jsem někoho potkala...

„Startku? Sou moc dobrý.“ Nabídl cigaretu, nepouštěje pohled z dýdžeje.

Stylová džínska. Rozevlátý blonďatý mulet. Smyslně se pohupující boky. Stříbřité upnuté elasťáky dávající vyniknout tomu, co se ukrývalo pod nimi.

Mirek na něj fascinovaně zíral.

Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový

Moc to na parketu nerozbalil, aby ty nebožáky neztrapnil.

Je to fááájn

Parket šílel.

Je to fááájn

Mirek šílel taky.

„Chceš si zakouřit?“ navrhl nesměle. Teď neměl na mysli startku.

Opíral se špinavé kachličky na záchodě, zatímco druhý před ním klečel a pomocí úst jej přiváděl k rozkoši. S výkřikem se udělal.

„Arnoštku! Jsi prostě BOŽÍ!“

Dřív byl rád, že se nescházeli v tichu nějaké pracovny. Dnes, když sestupoval do sklepa, si přál opak. Jakmile otevřel dveře, zasáhla ho vlna hlasité hudby plné bubnů, kytar a trubek. Rychle za sebou zavřel, ale z místa u dveří se zatím nepohnul. Nejprve si jeho staré unavené oči musely zvyknout na barevné světlo, které do místnosti proudilo přes různobarevné kostky střešních oken a blýskalo se po místnosti díky zrcátkům zavěšeným ze stropu. Všichni kolem tančili. Po chvíli ani on neodolal a při závěrečných úderech písně předvedl sérii rychlých pohybů. V tu chvíli si ho konečně všimli. Pár lidí zatleskalo.