DMD č. 02. pro 2. 4. 2025. Téma: Jeden z nejlepších tanečníků disco

„Nevěš hlavu. Můžeme si spolu aspoň zatančit!“ nabídl Mirek.
„Ty taky tančíš?“ vyvalila na něj dívka stojící vedle oči.
„Je to tak. Jsem jeden z nejlepších tanečníků disco,“ řekl a vyvalil oči ještě víc než ona.
„Tak to tu moc nerozbaluj… ať ty nebožáky neztrapníš.“
„Jdeme na to, Kotě!“
Odvrátili od sebe vykulené oči a vyrazili do víru tanečního parketu. Při tanci se pohybovala o dost ladněji než on, ale možná má pořád šanci zapůsobit. Šanci měl, dokud se do davu nevrhnul sám dýdžej Arnoštek. Už po chvíli bylo jasné, že nejlepším tanečníkem disco tu určitě není Mirek, ale on.

„Vincente, fakt se budeš stěhovat?“
„Jo. A potřeboval bych pomoct přebrat pár krámů.“
„V tom nevidim problém.“
Obsah šuplíku skončil na zemi. Lékařské zprávy, účty za elektřinu, fotografie. Vincentův kumpán jednu z nich zvedl a zakřenil se.
„Divný pyžamo.“
Vincent mu nakoukl přes rameno a v duchu zaúpěl. „Normální košile, akorát zastrčená do kalhot. Bejval jsem jeden z nejlepších tanečníků disco, abys věděl.“
„To mi jako chceš říct, že ses v nějakym pochybnym klubu vrtěl a svíjel na parketu jak nějaká holka?“
„Jdi se bodnout, Julesi! A jdi od tý hromady!“
„Zlatý voči, negře! Chci najít ještě nějaký teplý hadry!“

Zpráva byla pro agenta Smithe velkým zklamáním.

"Dj", jak osobu jeho evropská verze označovala, byl očividně velký přehmat.

znám pod jménem: Arnoštek
vazby: žádné
kontakty: žádné
podezřelé aktivity: bohémský život

Na fotografii připnuté ke zprávě byl vysoký chlap. Měl doširoka rozevřené ruce, díval se kamsi nahoru a zřejmě při tom zpíval. Vlasy barvy pochcané slámy, účes připadal příšerný dokonce i citově ploché umělé inteligenci.

Pod fotografií našel Smith poznámku.

"Prý dělá z lidí ty nejlepší tanečníky disco."

Smith zprávu i s fotografií znechuceně zmuchlal a zahodil. Anderson by si určitě vymyslel lepší krytí. A lepší jméno. A hlavně lepší účes.

Lízínka, už dávno ne zelené koťátko, ale bílá kočička, vyskočila na stůl u okna a pátrala, jestli neuvidí některého svého opeřeného kamaráda. Přitiskla nosík ke sklu, ale hned ucukla. Sklo studilo a celá zahrada byla bílá.
Ano, támhle je vrabeček Vrabčák. Letí ke krmítku plnému ptačích dobrot. Lízinka si radši dá šunku nebo sýr, ale vrabečci mají jiné chutě.
"Co to ten Vrabčák dělá?" žasla Lízinka. Létá nahoru, dolů, od třešně k ořešáku a zpátky, teď dokonce udělal něco, čemu Kamilka říká pirueta.
Nesedí na plotě vrabčí slečna ze sousední zahrady?
Je tam! A Vrabčák se předvádí. Inu, ješitný chlap.

PLESK
...
TŘÍSK
...
AH AH AH AH STAYING ALIVE STAYING ALIVE

Vcházím do bytu, ale tátu nevidím. Zato slyším pěkne nahlas Bee Gees.
BUM, ozve se z ložnice. Zarazím se a nervózním krokem se pomalu přibližuji ke dveřím pokoje. Pootevřu je a vidím otce s plácačkou jak si švihá do rytmu a pak PRÁSK, zaútočí na zeď.
„Tati, proč mlátíš tu zeď?“
Táta udělá v rytmu hudby otočku a s úsměvem odvětí: „Tak jsem ho konečně dostal, přinesla jsi mi štěstí.“
„...Komára?“ Ptám se, vím, jak mu pijou krev.
„Jo, je tu zas léto a s ním i ty svině žíznivý.“

"...ve světle stovek svic zářil jeho šat zlatými nitěmi, měl vznešený krok a nesl se jako páv."
Tatínek po návratu od hraběcího dvora jako obvykle vyprávěl obrazy.
"A paní hraběnka?"
"Paní Cecílie měla nádherné rudé šaty a pan Roger-Bernard nehleděl na žádnou jako na ni..."

Biatris se zahleděla na noční oblohu.
V kolovém tanci na břehu Hersu se nikdo naparovat nemusí. Každý Joan umí tleskat a počítat do čtyř, každý se umí halasně smát, když se pištci prsty rozběhnou.
Stiskneš ruku každému a všechny si můžeš dosyta prohlédnout.
To léto se holky z trhu rvaly o Rémina. Neuměly se dívat.

Byla noc a Mikael nemohl spát. Byla mu zima a měl hlad. Co s tím?
Najednou se usmál. Proč cokoliv tajit, když už ho chytli?
Vzpomněl si, jak kdysi s tátou v dílně zpívali. Někdy lidé přišli poslouchat, jindy zpívali s nimi. Chodíval tam chlapeček, který nikdy nezpíval ani nemluvil. Zato tančil. Šťastně se poddával hudbě, kterou mu nabízeli.
Hm.
Stráž chodila kolem velmi pravidelně… Proč jim nezrychlit krok?
Se vzpomínkou na malého tanečníka začal zpívat. Rytmicky, pomalu i rychleji. Vložil do hudby srdce i vůli! Brzy ho doprovázelo hlasité řinčení zbroje vesele podupávajících vojáků. Tiše se zasmál. Funguje to!

„Zíráš,“ upozornila Apsalar a nedbale pohodila hlavou.
„Divíš se?“ ušklíbl se Bodie. „Když mě šéf vyslal na ´netradiční diskuzní fórum o inovativních metodách likvidace protivníků´, nečekal jsem, že tu najdu někoho tak… no…“
„Myslíš atraktivní ženskou?“ ujistila se, když jí Kotilionovy znalosti, ukryté v jejím podvědomí, přeložily dávku neznámých slov do prostšího a přesnějšího „jak jinak a lépe zabíjet“.
„Jo,“ přikývl rezignovaně.
„Zatančíme si?“
„Co… cože?“ vypadlo z něj a připadal si jako dokonalý pitomec. „U nás teď frčí disco, ale to nechceš…“
„Stínový tanec,“ vysvětlila s mírným úsměvem. „Tanec smrti.“

Načež vytáhla dvojici perfektně vyvážených vrhacích nožů. Znovu zíral.

"Pane Garrisone, vám to dnes ale sluší, kdepak máte pana otroka?" zeptala se paní Donnovanová.
"Bohužel je nemocný, takže nebudu nejlepší tanečník. Bez něj mi to nepůjde."
"Kyle, kurvadrát, říkal jsem ti ať se hezky oblečeš. Vypadáš jako bezdomovec."
"Eriku, ty tlustoprde já nechci vypadat jako nějaká buzna."
"Chlapci, mírněte prosím výrazy, áno?" řekl pan McKee.
"Jeden z nejlepších tanečníků je pan Garrison, a jelikož má stejný počet bodů i paní Donnovanová, nemůžeme říct kdo je nejlepší. Proto vyhlašujeme kdo je nejlépe oblečený a to je Stan Marsh."
"Kurvadrát, to jsou všichni tak fatfobní?" dodal si pro sebe Eric Cartman.

Alexandr Stern se nedovedl přestat usmívat. Jeho spolucestující to přivádělo k úzkostným stavům neurčitého ohrožení (ten člověk neměl ani tu slušnost být cizozemcem, který nerozumí rakouským zvykům!).
Několikrát během jízdy povstal a kráčel, nikoli ovšem důstojně a rozvážně, jak by se na muže jeho věku slušelo – skoro se natřásal a div, že nepropukal v tanec, který pro něj naštěstí ještě nikdo nevymyslel. Nebylo pochyb, že by v něm vynikal, což pasažéry děsilo asi ze všeho nejvíce.
Ve stanici Wien Nordbahnhof si oddechli – přespříliš veselý advokát opustil prostor.
Nemohl se dočkat, až Noře povypráví o tom všem, co zažil v Olomouci.