DMD č. 13. pro 13. 4. 2025. Téma: Tok

Ve Varšavě, ve vodárně Gruba Kaska, kam se můžete dostat skrz tři sta metrů dlouhý podzemní tunel, přes který teče voda, najdete osm škeblí připojených k počítači. Ty zajišťují čistotu místní pitné vody. Když škeble cítí v tekoucí vodě znečištění, jako například těžké kovy nebo pesticidy, uzavřou se. Škeble jsou sbírány z místních vodních toků. Jsou k nim připojovány magnety. Počítač sleduje pohyby škeblí pomocí změn v magnetickém poli. Zavření škeblí automaticky zastaví tok vody v systému, což nenechá kontaminovanou vodu dorazit do okolních kohoutků. Tento systém využívá kolem padesáti polských vodáren. Je na zaměstnancích vodárny, aby zjistili důvod znečištění.

Freyja ji našla, jak stojí na vrcholu skály a hledí na ústí fjordu. Tok vody se zdál nehybný, přesto pomalu plynul.
„Tady jsi,“ řekla Freyja a objala ji mateřsky kolem ramen. „Večeře je hotová. A maličký se probudil.“
„Už jdu,“ usmála se smutně Grace.
„O čem přemýšlíš?“
Grace pohlédla na zlatou linii hor. „O tom, že se nechci vrátit. Nechci být zase součástí společnosti, kde tak málo záleží lidem na ostatních. Ale právě proto se musím vrátit.“
„Protože ti záleží na ostatních,“ řekla Freyja.
Grace přikývla. Nebyla to největší tíha světa, ale to neznamenalo, že to pro ni nebude oběť.

První ranní paprsky tentokrát vzbudily dříve Jenovéfu. Povstavši z manželského lože, kde zanechala spáče Pankráce, shodila noční košilku. Vzala do ruky kalhotky a podprsenku, zamyslela se však, prádlo odložila a lehce se obalila osuškou.
Vyšla z chaty a přeběhla k potoku. Odhodivši osušku, vstoupila do vody a ponořila tam celé své nahé tělo. Chladná voda ji obtékala, studila ji, Jenovéfa se přesto cítila blaženě.
Připadala si jako nymfa, či lesní žínka, případně jiná obdobná éterická bytost. Bylo jí srdečně jedno, zda ji tam spatří nějaký časný houbař. A zda by se Pankráci líbilo její potenciální nudistické producírování před náhodnými kolemjdoucími.

„Tok'rové?“
„Tok znamená ‚proti‘,“ vysvětloval Teal'c. „Tok'Ra znamená doslova-“
„Proti Raovi,“ pochopil Jackson.
„Takže jsou na naší straně?“ navrhla Carterová. „Nepřítel mého nepřítele je můj spojenec.“
„Nemohli byste tohle řešit, až po nás přestanou střílet?“ přerušil je velmi hlasitě O'Neill.
Všichni se ohlédli na plukovníka čelícího goa'uldské přesile.
„Ano, pane,“ zareagovala Carterová a sáhla po zbrani.

„Jenom ty se můžeš uprostřed útoku začít zajímat o goa'uldštinu, Danieli,“ dobíral si ho Jack později.
„Vždy mě zajímalo, co znamená Zat'nik'atel,“ zamyslel se Daniel.
Jack si povzdechl a přivinul si ho k sobě. Doufal, že pusa by mu mohla odvést myšlenky jinam.
Odvedla.

Útržky vědomí.
Pruhované nebe. Žlutozelené sirné hory. Trosky lodi. Bolest. Ach, taková bolest…

Kusy vzpomínek.
Meziplanetární výsadek. Io. Erupce. Vychýlení z přistávací dráhy. Náraz.

Alarm.
Cože?

Alarm.
Nech mě spát…

Alarm.
Nechci.

Alarm.
Martho, prober se.
„Co??“
Alarm.
„Uchází mi kyslík, doprdele..!“
Tápání kolem sebe.
…
Základna je 40 kilometrů. Ujdu to.
Morfium na manuální ovládání.
…
Martho.
„To je tím morfiem, kurva.“
Martho!
„Nech mě. Snažím se neumřít, nevidíš?“
Tvoje loď... Radiová vlna je jen tok fotonů. Nervový vzruch je jen tok iontů. Síra je triboelektrická. Vědomí je jen proudem neuronálních událostí…
Velká rudá skvrna Jupiteru vyplňuje celý obzor.
Io žije!

"Musíme zpomalit tok času!"
"Která je to páka?"
"Ta vlevo dole."
"Ta úplně dole?"
"TA CO JE NAD NÍ NAPSÁNO 'TOK ČASU', TY VOLE!"
"No dobře, neřvi na mě! Už za ni tahám!"
"Nemáš tahat, ale tlačit!"
"Doprdele, asi jsme to přejeli."
"Zastav, jak nejrychlejc to jde!"
"Tlačííííím!"
"Ááááá!"
"Fuj, to bylo hnusný. Co to ukazuje za rok?"
"2005, přelítli jsme to."
"Tos teda posral! Teď kurva moc bitcoinů nenakoupíme. Co budem teď dělat? Kdybysme se vypravili do jiný doby, nevrátíme se už domu."
"Máme pár šušňů, na čem by se dalo vydělat?"
"Kolik by asi tak mohlo stát YouTube?"

Medvědí závod ve sjezdu na divoké vodě byl nečekaně ukončen kvůli technickým obtížím. Důvodem byl nevhodný výběr původního data. V průběhu konání závodu totiž na horní tok řeky, kde se sjezd konal, připluli proti proudu lososi a způsobili zmatek.

Soutěžící ve velkém ztráceli koncentraci a několik diváků dokonce skočilo do vody.
„Myslel jsem si, že rozvoz občerstvení konečně distribuuje objednávky,“ vysvětloval jeden z diváků, zatímco si sušil kožich.
„A na running salmon jsem chtěl jít už dávno,“ dodává druhý.

Organizátoři se však chtěli vyhnout propagaci násilí i nutnosti závod vysílat po desáté hodině. Turnaj tak byl odložen na náhradní termín.

Řeka plyne jako čas. Nese vzpomínky i věci budoucí. Je děsivá. Je krásná.
„Konstantine, pane Volkonskij, milý můj,“ zní její slova jako melodie. Jako vzpomínka. Jako budoucnost.
Konstantin stojí opřený o zábradlí. Hledí do Dunaje a vidí Něvu. Slyší Violettu a ozvěnou se k němu žene Antoine. Otočí se k ní, až když ucítí její ruku na svém rameni.
„To, co děláte, není správné,“ řekne a snaží se znít tvrdě. Navzdory jejím očím plným hvězd.
„Život není správný. Život je,“ řekne a usmívá se. Vyhrála.
Líbá ho a on ji. Neslyší nic než bušení svého srdce a šum běžícího času.

Čas má zvláštny tok. Raz tečie ako splašený, raz sa ledva vlečie. Niekedy spomalí a občas sa úplne stráca. Gabriel nemal tušenia, ako dlho mu trvalo, kým zohnal stráž, aby sa pozrela do bylinkárkinho domu. Večnosť. Okamih.
Nenašli nikoho. Žiadneho muža, po Sofii ani stopy, len okolo domu sa motala čierna mačka a strašne mňaukala.
Nebyť toho, že držal v ruke tú blbú cibuľu, sám by si myslel, že sa to nestalo. Tak, ako tomu verila stráž.
Lenže Sofia sa domov nevrátila ani nasledujúci deň, ani nasledujúci týždeň, a ani mesiac. A keď sa rozšírila Gabrielova historka..
Čarodejka! Démon! Pakt!!

Roaring twenties, avantgarda, asociace. Pro správné dobové naladění poroučím dnes snu volný tok spojování. Tok, to co se točí. Ovšem taky, skrz podivné etymologické techtle, toček, posléze túček a přetaček. Následují lingvistické mechtle: od přetačku věcnou stejností k sítku, žýberku, řitičce (no fakt!) a řešetu. „Řešeto, nářadí k prosívání v podobě kruhového rámu s napjatým pletivem,“ povídal mi vokabulář webový. Ovšem já sníc nebudu sít; mně se tok snu stáčí po tvaru. Kruh. Latinské slovo, znamenající kruh či okršlek, zní orbis. A můj postava? Pracoval v ekonomickém oddělení nakladatelství Orbis. Oikos nomos, zákon dubnové domácnosti, káže: Sto slov právě stačí!