DMD č. 13. pro 13. 4. 2025. Téma: Tok

Jediný, kdo se v noci dobře vyspal, byl z nějakého důvodu Norman. A měl to zapotřebí.
Teď sedí nad rozevřenou mapou a přemítá, kde vlastně jsou. Útěk je vedl přes vřesoviště, táhlý kopec, kusem rašeliniště do kterého zahučeli; jsou v tomhle údolí nebo tamtom? A kde že je sever? Slunce je schované za mraky, mech roste ze všech stran kamenů a stromy tu nejsou.
„Najdeme potok a půjdeme po proudu,“ navrhuje Malcolm, „ tak se to má přece dělat.“
„Tady jsme za rozvodím,“ namítne Norman. „Všechny toky vedu do Zóny.“
Zvedne hlavu. Ze svahu crčí voda.
Hledat potok?
Sedí v něm.

„No a viděly jste, jak se na mě dívá, má takovej melancholickej pohled, žejo, to bude ale určitě tím, že já mám zelený oči a stopro mu připomínám Lily, no to víte, první láska je přece vždycky nejsilnější a my stejně víme, že Lily miluje až za hrob, ale když on tak na mě kouká, já si myslím, že ji ve mě vidí a taky si myslím, že se do mě zamiluje a vezmeme se, jé já bych chtěla dvojčata, to je strašně výhodný, odbudeš si to při jednom...“
Tess beze slova položila před meloucí Mařenu čokoládu.
Ucpe ten vodopád.

Když jela před pár lety s tatínkem na sever poprvé, velkou část cesty prospala.
Podruhé už nedovolila očím spočinout. Z velkého města si však pamatovala jen cihly, ruch trhu a tíseň, když mohutná řeka přes noc změnila barvu a nesla s sebou stromy a kusy mostů kdo ví odkud.
Tentokrát chtěla o řekách podél cesty vědět všechno. Čirý tyrkys Hersu nechali prvý den za sebou a setkali se znovu, až když spojil síly s temnou Arièjou. Ta po dalších dvou dnech odevzdala svoje vody Garoně. Tatínek vyprávěl o Aranu. Prý i tam v horách je tahle řeka šedá a tichá.

Tremp vykoukl z lesíka a opatrně se rozhlédl. Před ním se prostírala náhorní planina posetá mělkými krátery, porostlá nízkou stepní trávou a zakrslými zbytky borovic. Nikde nikdo, vzduch je čistý.
Opatrně se vydal přes planinku k zdaleka viditelné mohyle kamenů značící místní vrchol. Shodil ze zad usárnu, ještě jednou se rozhlédl a zpod kamenů v mohyle vytáhl ohmatanou knihu. Když do ní svoji návštěvu zapsal, pečlivě ji schoval.
Ležel na trávě a kochal se výhledem na okolní kraj, když zaslechl hlasy a štěkot psa.
Minul ceduli s nápisem “Vojenský újezd Brdy - dopadová plocha Tok” a opět zmizel v řídkém lese.

Eagle River měla neobvykle silný tok. Málokdo jeho vliv přežil. A Phoenix Wright do ní zrovna spadl.

Malá část jeho mysli si říkala, že voda alespoň uhasila hořící kousky jeho oblečení, které chytly od hořícího mostu, než pod ním rupnul.

Dobře věděl, proč se bojí výšek.

Ale většina jeho mysli teď hlavně byla ráda za všechny lekce plavání, co zažil ve školních letech, a snažila se přežít. Maya byla pořád na druhé straně, potenciálně s vrahem! Musel se k ní dostat! A vůbec… On chtěl žít.

Skoro u břehu se chytl kamene, dotáhl se na břeh, a tam ztratil vědomí.

Nový semestr přinesl nejen novou obtížnost, ale taky nové předměty. Gita doufala, že to neznamenalo jen nové, ale taky zajímavější. Pokud by musela znovu absolvovat "Základy meditace", tak už by ji nejspíš trefilo.
První z dnešních novinek byla "Práce v covenu". Na to se Gita těšila. Praktickou magii milovala, ale neměla ještě možnost si vyzkoušet magii ve skupině.
"Tok energie, který potřebujeme k práci v covenu musíme..." výklad ke Gitě přicházel jak v mlze. Nemohla přestat zírat na tu hromadu tlustých knih, co měli za tehle semestr přečíst a v hlavě jí pořád ještě znělo: "Tento seminář bude pouze teoretický."

"Co to bylo?" ptal se Harry Draca, který před chvílí oba vzbudil pronikavým výkřikem ze sna.
Zamumlaná odpověď ho šokovala.
"Zložár? To už je přece tak dávno," vyhrkl Harry neomaleně, než se stačil zarazit.
V duchu se vrátil proti proudu času, až do chvíle, kdy se ho Draco křečovitě držel, když na koštěti unikali před zlovolnými plameny v komnatě nejvyšší potřeby.
Připomněl si, jak Draco nikdy nezapaluje oheň v krbu, jak všechna ohniště obchází obloukem, nesnáší cestování letaxem...
Najednou to dávalo perfektní smysl.

"Ještě řekni, že tobě se o ničem z toho nezdává," přerušil Draco tok jeho myšlenek.
Harry mlčel.

"Máš strach, Heli?"
"Trochu, babi."
"Nemusíš se bát, ale jestli se bojíš, tak to použij. Dej sem obě dlaně a soustřeď se."

Helga zavřela oči. Prsty se ji zarývaly do hlíny. Ta se mezi nimi postupně uvolňovala. Odpadala. Části odlétaly. A najednou-

Voda! Přímo do obličeje jí vystřelil proud vody. Během sekund zmírnil a dál už z díry v zemi jen protékal. Vytvořila podzemní cestu pouhou myšlenkou.

"Jak je to možné, babi? Jsem čarodějnice?"
"Nejsi. Tohle dokáže každý."
"To není možné. Vždyť-"
"Lidé tomu jen nerozumí a neumí se to naučit. Mnozí to dokáží jen ve stresu."
"Naučíme to ostatní?"

Gwen nebavilo zírat na prašnou čepici marťanské Sázavy. Bennarův vlasec vedl doprostřed proudu, který vypadal, jako když se snažíte zamíchat do vody kakao. Blbě.
Thon začal do řeky házet kameny.
"Plašíš mně ryby."
"Nudím se."
"Tak vypadni a jdi si na thursy."

Asi za půl hodiny vyrušilo rybáře a Tyrose nadšené ječení. Na protějším břehu letěl proklatě nízko thurs, kterému na zádech seděl Thon a v závěsu za ním vlál zbytek posádky.
Skončili v řece. Až na kouzelnickou složku, která nesportovně využila Sílu k levitaci.
Tok byl překvapivě prudký, Bereka vylovili posledního až za deset kilometrů a thursa nenašli vůbec.

už je to dlouho, už je to pořád, furt to nekončí, jen to zas začne, není to dobrý, bude to lepší, už je to lepší, ale není to dobrý, to nemůžeš psát, o čem chceš mluvit, vždyť se máš dobře, to ani nevíš, jak se maj jiný špatně, všichni máme dobře, tak proč je nám tak špatně, ty obzvlášť, co to je za pózu, tak o tom nepiš, prostě to udělej, tak o tom nemluv, prostě to žij, hlavně už začni, nemůžeš jen tak žít, kde je ten smysl, když ho neviděj, to musíš stihnout, to musíš dokázat, to musíš