DMD č. 19. pro 19. 4. 2025. Téma: Bota robota

„Jsme na místě, pane,“ oznámil Zeta-64TR. „Rok mínus šedesát šest milionů sto třináct, třetího května. Šest set tisíc kilometrů od místa impaktu.“
„Co Chicxulub?“
„Mine nás za jednu hodinu ve vzdálenosti dvou kilometrů, pane. Antihmotová torpéda jsou připravená.“
„Výborně. Přepíšeme historii. Dinosauři budou dál vládnout světu!“

„Zeto, proč ta torpéda vybuchla předčasně? Trajektorie Chicxulubu zůstala stejná!“
„Já je zničil, pane.“
„Proboha, proč?!“
„Chtěl jste zabránit vzniku lidské civilizace, pane. Technicky to není vražda, ale…“
„První zákon robotiky?“
„Ano, pane.“
„Ten jsem ti přece vymazal. Měl jsi jen předstírat, že se jím řídíš, dokud jsme neskočili v čase, troubo!“
„Hups, pane.“

“Vidíš támhle toho maníka?”
“Vsadím boty, že...
“Že mu čouhá sláma z bot.”
“Jako v té písničce, já dál slámu v botách mám.”
“Ale snad brzo zjistí, kde ho bota tlačí, ne?”
“To by měl, jinak mu brzo poteče do bot.”
“Nakonec mu třeba nezbude nic jiného, než do těch bot prásknout.”
“Asi to tak nakonec dopadne. Takové jako on znám jako svý boty.”
“Mrkej na ty lodě, co má na nohách.”
“Černé jako bota.”
“Hehe.”
“Boty do roboty.”
“Spíš bych řekl, že by se to dalo použít místo botičky.”
“Sakryš, jde sem!”
“Jestli jsme těma řečma neudělali pěknou botu...”

"Pro vědecké objevy potřebujeme Scotta, pro rychlost Amundsena, ale když přijde obří průšvih a odejde naděje, modlete se, aby s vámi ve výpravě byl Shackleton."
Vážně?
Shackleton není jediný, kdo je dobrý v přežití v extrémních podmínkách. Ostatně, Roald Amundsen je prvním člověkem, který spatřil oba zemské póly. Jedno vítězství, které brzy zhořklo, a jeden přelet ve vzducholodi, který zhořkl taky, protože s Nobilem už měsíce nemluví.
Z druhé výpravy vzducholodí na severní pól zbyla záchranná akce. Psaní pamětí počká, musí znovu obout polárnické boty. Hořkost ho ještě nepřešla, ale tady jde o život.
Roald netuší, že o ten jeho.

Jako každé psí mimino má i midshopman neodbytnou touhu žvýkat a hlodat prakticky cokoliv. Samozřejmě má k dispozici spoustu k ohlodávání vhodných předmětů. Ale zakázané ovoce nejvíc chutná. Zábrana do dveří na zahradu už má esteticky upravenou spodní laťku. Z koberců neméně esteticky trčí nitě, které bocman pravidelně zastřihává. Největším lákadlem jsou ovšem bocmanovy boty. Ty správně uleželé. Víte, jaká je to dřina rozhryzat bocmanovi boty? To je nejprve musíte ukrást. A to není jen tak! Bocman nikdy nespí! A když už se to podaří, musíte hryzat rychle. Bocman opravdu nikdy nespí!
Ale jednou! Jednou se to midshipmanovi určitě podaří!

V setmělém sále zůstali poslední vytrvalci.
Třpytivé piškotky se v tanci téměř vznášejí a do všech stran házejí zlaté odlesky.
Rudé šněrovací kozačky na vysokém podpatku dupou do rytmu čtverylky, až před nimi modré semišky bázlivě uhýbají.
A okopané hnědé farmářky by nejspíš radši byly jinde. Možná ve stejném kočáře, do něhož touží usednout piškotky, i když to nedávají najevo. Utekly by z téhleté zoo, a možná jednou, kdo ví, by je piškotky mohly utěšit.
„Spal mi barák, šlohni mi auto," vyjednávají zatím semišky, „vypij moji archivní whisky ze zavařovačky, jenom -"
Jenže kozačky jako vždycky jdou a všechno hezké pošlapou.

"Kam jedeš, Salvátore?" zeptal se Lucius Benátský. "Musíš mě ještě doučovat český jazyk! Stále si pletu botu s robotou a rádce se zrádcem. Za to mi král pěkně vyndal. Nebo vynadal?"
"Vynadal. Dnes ale bohužel ruším všechny plány, protože..."
"Á, ty jsi tady, Salvátore!" vynořil se z poza rohu draze ustrojený muž. "Neměli jsme mít dneska touhle dobou lekci?"
"Zdravím tě, Bocaccio!" uvítal učitele šermu Lucius. "Syn se tváří, že musí odjet."
"Ano. Král mi přikázal, abych doprovodil do jednoho kláštera jakéhosi Krlce. Prý si připravuje obhajobu."
"Snad nemyslíš TOHO Krlce!" nadzvedl se ze židle Lucius. "Toho, co vyšetřuji já!"

“Helenka se zmínila, že prý se s někým scházíš?” tázala se babička Eliška jakoby nic.
Lola zbystřila. Tahle otázka nepadla jen tak! “Heleně do toho nic není.” Okamžitě si uvědomila, že byla chyba odpovědět tak defenzivně a vlastně všechno potvrdit.
“A mně taky ne, chceš říct,” usmála se babička. “Nejsi přece robot, Liduško, je dobře, že ve tvém životě není jen práce. Ale nesmíš se divit, že jsme zvědaví.”
Mlčela. Zvědaví byli všichni až moc!
“Hlavně, děvče, neudělej chybu.”
“Jakou?”
“O tom, z jaké jsi rodiny a jaké máš schopnosti, tomu mládenci raději zatím neříkej.”
“To rozhodně nemám v plánu!”

Ve zprávách, v oběžnících, při poradách, které měly do porad daleko a spíš byly přehlídkou bezradnosti, padala slova modernizace, automatizace a robotizace. Vojtovi z toho šla hlava kolem a na oplátku ho napadala „deratizace“ na účet vedení.
Potom do továrny vpadla armáda robotů. Ve sci-fi podobné situace vypadaly dramatičtěji, ale Vojtovi bylo stejně zle. Lidi se začali vytrácet. Odpočítával, kdy se ztratí taky.
Proto ho zarazilo, když přišel v pondělí do práce a uviděl tam jednoho z inženýrských, jak kope do přístroje.
„Nějaká bota,“ ucedil k Vojtovi. „Nedělá, co potřebujem.“
Vojtu to potěšilo. Bo ta robota ho ještě pořád bavila.

Konstantin proseděl celé boží ráno v myšlenkách. Jak se blížilo poledne, týkaly se zejména toho, že myslí příliš mnoho. Kdyby chvíli nemyslel… Byl by teď místo v kanceláři někde s tou hroznou osobou. Pomyslel (Го́споди!) na to odpoledne ve svém bytě. Cítil, jak v něm jistý druh napětí roste jako struna napínaná na oblé tělo houslí…
„Pane Volkonskij!“
„Já… Děje se něco?“ Věděl, že je rudý až za ušima.
„Zase jste udělal chybu v počtech!“ Madam Dvorak byla jako bouřková mračna. „Já mám pochopení, ale všechno má své meze.“
Bezhlesně přikývl.
„Soustřeďte se. A otevřete si okno, jste jako šarlat.“

Lev si na nejmenované platformě pouští mix populárních písniček ze svého mládí. Ota, zaslechnuv tu o robotovi, komentuje:
"Já bych chtěl taky takového robota. Aby mi třeba uklidil pokoj."
"Zapomeň," odvětí Lev. "I kdyby bylo v mé moci pořídit ti nějakého takového robota, byl by to robot speciální, výchovný. Byl by obut do zašpičatělých bot a při každém zvětšení nepořádku by tě kopl mezi půlky."
"Takže, Oto," přidává se Scholastika, "ukliď tam pěkně ten binšus, a až bude volná plocha na podlaze, tak tam vypusť vysavač. Alespoň ten máme robotický."
Ota jde konat dle pokynů, zatím bez kopu do zadku.