Vratislaveida

"Tohle mi byl čert dlužen!" nadával si pod vousy Boccacio Disco. Trávil noc ve velmi pochybném hostinci a přemýšlel, kam se schovat před královskou mocí. O tom, že ho král Karel bude stíhat po celém Českém království, nepochyboval. Z intrik proti Krlcovi by se nejspíš vykroutil, při nejhorším vyplatil. Ale s tím vypáleným klášterem to vážně přehnal... Boccacio se převalil na druhý bok. Ani Německo nebude bezpečné, hlavně pokud se z Karla vážně stane císař...
V koutě pokoje vystrčila hlavu myš. Opelichaná a vousatá, až Bocacciovi někoho připomněla. Jeho poslední ostrůvek naděje, bezpečí a při nejlepším i šance na pomstu.

"Je rozhodnuto!" prohlásil král Karel. "Rod Krlců je na základě výpovědi očitých svědků zproštěn obvinění. Nyní zatkněte Bocaccia Disca!"
"Už dávno zmizel..." prohlásil Salvátor. "Uvědomil si, že se svědků nestihne zbavit a vypařil se."
Účastníci jednání se pomalu začali rozcházet. Většina zúčastněných pomlouvala Bocaccia. Bratr Pěvec se bavil s Luciem, že by rád odjel na misi, šířit dobrou naději. Tato konverzace bohužel nedorozuměním brzy skončila u myší.
"Co budeš dělat teď?" přitočil se Vratislav k Salvátorovi.
"Nejspíš se na chvíli vzdálím z Prahy. Dám si pauzu od politických intrik a budu se cvičit v šermu. Nedoporučil bys mi nového učitele?"

Bratr Pěvec vkročil do místnosti, doprovázen dvěma strážemi. Pomodlil se a přednesl svou výpověď. Nakonec se ho král zeptal: "Věříme ti, mnichu, ale pověz nám víc o tom cizinci, co se tě pokusil zabít. Nezjistíme-li, kdo to je, nemůžeme tvou výpověď uznat za průkaznou."
"Bohužel jsem ho poznal jen krátce. Nemám tušení, kdo to je, jak se jmenuje, nebo jak ho najít..."
"Já ho znám," promluvil nenadále Salvátor. Všichni ztichli. "Nikdy sice své jméno v přestrojení nevyslovil, ale nemohl jsem ho nepoznat. Ani se nesnažil přetvařovat. Nakonec se mě neodhodlal zabít a utekl. Byl to můj mistr šermu: Bocaccio Disco."

Jednání probíhalo celkem nudně a zdlouhavě. Nevypadalo to, že se blíží nějaký velký posun. Vráťa celou dobu přemýšlel, jak se asi cítí Salvátor. Ten totiž stál na přesně opačné straně sporu než jeho otec. Salvátor působil velmi neklidně, popíral však, že by to souviselo s jeho rodinou. Nakonec se král zvedl a promluvil:
"Lucius Benátský se již mnohokrát pokusil prokázat nepravost důkazů předložených panem Krlcem, nyní však dáme prostor obžalovanému, aby zpochybnil důkazy naše."
Vratislav zbystřil. Teď nastane jeho chvíle. Postavil se a pronesl: "Mám důkaz, že průkazná listina je zfalšovaná. Rád bych tedy předvolal svého prvního svědka: Bratra Pěvce."

Vratislav dorazil na další jednání. V politice byl popravdě řečeno zelenáč. Při prvním setkání s králem jen tupě zíral, při druhém poprosil o možnost prozkoumat listinu a málem skončil ve vězení.
Posadil se vedle svého otce, který se už vrátil, a matky, která dorazila s otcem, obecním kronikářem a knězem. Pátou lavici zaujal Salvátor. Proti nim zasedli král Karel a jeho rada v čele s Luciem Benátským.
"Vráťo, jsi v pořádku?" zahleděla se na jeho obvázanou nohu máma. "Málem jsem tě nepoznala."
Teprve teď si Vratislav uvědomil, jak dlouho se neviděli. Natáhl se, aby ji obejmul, ale přerušil ho král.

Maskovaný muž zasunul meč do pochvy, pískl na koně a koukl se ještě jednou na chlapce na zemi. Možná by se jich mohl zbavit už tady a teď, ale riskoval by, že mnicha možná nedohoní. Vyšvihl se do sedla a tryskem se vydal za uprchlíkem.
"Uff, a je pryč!" oddychl si Vratislav.
"Musím ti toho hodně říct..." začal se zvedat ze země Salvátor. "Ale předně, stihne to bratr Pěvec do města?"
"Ten tam vůbec nejel. Hned, když začalo hořet, tak si mého koně půjčil jiný mnich, aby přivedl pomoc na hašení. Pěvce jsem přesvědčil, ať se schová támhle do křoví."

Padouch se otočil za hlasem. Uviděl tam Vratislava, jak klečí na jednom koleni s mečem v ruce. Nejspíš si stihl ovázat zraněnou nohu a teď se snaží tvářit bojeschopně. Plýtvá silami, ten už nenadělá moc problémů.
"Mnich je pryč, takže tady nemáš co dělat," prohlásil Vráťa.
"Cože?"
"Zatímco ses vykecával, dal jsem mu koně a poslal ho do města. Usvědčí tě tak jako tak, nemusíš se snažit zbavovat dalších svědků."
Padouch se zahleděl do dálky. Skutečně uviděl jakousi postavu na koni, jak se žene k městu. Nevadí, o Vratislava a Salvátora se může postarat později. A toho jezdce ještě dožene.

Salvátor rozhodně nehodlal odejít. Místo toho proti maskovanému muži vyrazil vší silou, s mečem namířeným na nepřítelův hrudník. Ten takhle náhlý útok nečekal a zareagoval na poslední chvíli. Prostým krytem srazil chlapcův meč do strany. Salvátor se ale nezastavil. Vletěl plnou parou do protivníka a udeřil ho hlavicí do obličeje. Maskovaný muž se zapotácel. Většinu nárazu však pohltila helma. Zasažený se oklepal a srazil Salvátora na zem.
"To jsi dostal nemoc šílených dětí? Nebo záchvat rytířství?" řval na chlapce. "Nemohl jsi prostě vypadnout a zachránit si krk? Musíš mi tu překážet při práci?"
"Nech ho být!" ozvalo se za padouchem.

Salvátor přemýšlel, jak zaútočit na nepřítele. Jeho protivník byl očividně zkušenější, nebylo by ho radno podceňovat. Stále Salvátorovi ale připadal povědomý. Jeho mluva, šermířský um i sarkastické poznámky, to všechno mu někoho nepříjemně připomínalo. Ale to nemůže být on, ten by přece...
"Salvátore," promluvil maskovaný muž, "udělal bys mi laskavost a vypadl odsud? S tímhle nemáš nic společného."
"Myslel jsem, že jsi čestný muž! Teď jsi mě vážně přesvědčil o opaku," vyhrkl Salvátor. Už si nedělal o zloduchovi žádné iluze.
"Čest je hezká věc, ale k moci ti nepomůže. Teď tedy odejdi a zapomeň, že jsi mě tu viděl. Jasné?"