DMD č. 19. pro 19. 4. 2025. Téma: Bota robota

Piúúú, piúúúú...
Cožeto? Tohle zní jako blastery.
Opatrně vykouknu zpoza rohu.
Generál Grievous s droidy dobývá Velkou síň. Co je na tomto obrázku špatně?
„Máme crossover,“ zamumlám. „zpacifikujem, voberem a nakonec zjistíme, o co jde. Chci světelnej meč .“
„Nemám tu kluky,“ upozorňuje Gwen, „To nebude jednoduchý.“
„Ale já mám... eh, dřevěnej bokken. A dvacetikorunu.“
Nadechnu se a vyrazím do akce.
Grievous se zachechtá, vezme meč... do nohy...
„Jejda!“
Málem mě přesekl.
Bims! Bims!
Trefuju kloub.
Grievous prodniká manéver Beruška a po všech šesti peláší do...
Buch.
McGonagallová aktivovala kamenné rytíře.
„A je klid.“
Z trosek nohy vypáčím meč.
Zbytek zrecyklujeme.

Domenge shodila plášť z ramen hned za dveřmi a oklepala z lemu sníh. Spěchala ke shodišti, v duchu už u krbu. Přesto stále pozorná, zachmuřila se s pohledem ke kuchyňským dveřím.
"Strávila jsi odpoledne v barvírně," uhodila na dceru, která se usadila u ohně s vyšíváním. Nebyla to otázka.
"Maminko..."
"Máš dřeváky už skoro celé modré. A ruce jak kdybys nedýchala."
"Je tam teplo! A aspoň ušetřím tatínkovi cestu."
"Guilhèm si nemáchá ruce v kádích!"
"Barvy jsou kouzla, maminko," sklopila Biatris hlavu.
"Vím. A pozítří budeš fňukat, že se ti hedvábí zatrhává o kůži," podala dceři kalíšek s husím sádlem.

V tomto bodě příběhu by čtenář mohl mít určitá očekávání.
Například:
… jistého příslušníka uprostřed kariérní změny,
… která ho vede na místní služebnu SNB v Nýrsku,
… kde začne soustavně ztrpčovat život Jana Trojana?
Ke štěstí druhého zmíněného, kapitán Jezerský na tohle nemá čas.
Usedá, coby čerstvě jmenovaný zástupce náčelníka inspekčního oddělení Správy nápravných zařízení MV, v kanceláři s výhledem na Letenskou pláň.
Ke sboru vstoupil hned po válce - kolem byl nepořádek, on se chtěl pustit do úklidu.
Patnáct let služby nese své ovoce.
Šeptá se o něm, že jedná jako stroj. Soustavně. S chladnou logikou zákona.
A chyba?
Nepřichází v úvahu.

Bylo to slabé, takové myší skvíknutí. Nejdřív si toho nikdo nevšiml, protože Síla nic nehlásila. Jenže... se to opakovalo. Zajímalo to ovšem jen Thona a Trinse. Velitelstvo nemělo čas, Bennar studoval nové směrnice Flotily, pardon, Armády, Berek cizí zbraně. Mossi byl knižně v Africe s Tarzanem. Tyros něco kutil v jídelně. Thon a Trins stáli v chodbě, odchytovou pastičku v ruce. Skvíknutí se ozvalo přímo za nimi.
Byl to Com. Jeho nohy občas při styku s podlahou vyloudily onen zvuk.
Ze dveří jídelny vykoukl Tyros a palubnímu počítači něco hodil.
"Tady je máš."
Bačkůrky. V republikových barvách a s bambulkami.

Hlava v Oblacích dosud nebyla provozuschopná a pořád neodpovídala na audiokanálu, a tak se admirál Bossack rozhodl, že toho má akorát dost, v doprovodu svého pobočníka, plukovníka Rixeiraové a doktora Filipa sedl do raketoplánu a vydal se k nim na palubu.

Po přistání v hlavním doku je přivítal obraz zkázy. Všude se válely trosky, velký nakládací robot za nimi měl povážlivě nalomenou levou botu. Kolem létaly jiskry.

Nejvíc je ale šokoval kapitán lodi, který jim vyšel naproti – v uniformě námořnictva Svobodných Soustav.

„Já vám to vysvětlím,“ řekl kapitán. Bota za jeho zády se ulomila a s třesknutím dopadla na palubu.

Helenin pokoj, večer
Nána (kouká z okna): Jak tohle dopadne...
(Přichází Robot Decimus v černém.)
Nána (nevědomky si sahá na knoflík.): Co tu chcete?
Decimus: Poslali mě vyčistit komín.
Nána pokyne ke kamnům a otočí se zpět.
Decimus po chvíli z komína vytáhne několik ohořelých, ale zachovalých listů.
Decimus: Paní? Co s tímhle?
Nána (aniž by se otočila): S čím?
Decimus: Papíry. Rukopis. Rovnice.
Nána: Paní Helena se toho chtěla zbavit. Pro mě za mě si s tím vycpěte kabát.
Decimus: Není mi zima.
Nána: Mně ano. Zapalte oheň.
Decimus vloží tajemství svého života do kamen a škrtne sirkou.
Opona

„Ale pane, loboti nemají boty!“ namítl čtyřletý.
Správce se usmál. „Servisní roboti, které máme v Habitatu je nemají, to máš pravdu.“
Servisní roboti byli obyčejně variací na válec různé výšky, někteří z nich byli vybaveni různými „končetinami“. Existovali ještě roboti skříňoví, roboti výdejní a několik dalších typů, z nichž žádný nedisponoval ani náznakem nohou.
„Jak vypadali roboti s botami?“ zeptal se dvanáctiletý.
„Nevím to jistě, narodil jsem se mnoho let poté, prý však byli velmi podobní jako my,“ odpověděl Správce.
„A měli i stejnou barvu?“ zeptala se dívka.
Správce dotaz překvapil. Jestli měli androidi stejnou barvu jako lidé?
Někteří snad.

"Víš, jak jsme si mysleli, že máme v té hnědé bedně ve skladu ty šípy?"
"Jo?"
"Tak nemáme," ze dveří vykoukne hlava s duhovou parukou.
"Co to je za paruku?"
"Nemám tušení, ale ta byla v hnědé bedně."
"Nevíte někdo, čí je ta piksla nůžek?"
"Ne. Nevíte někdo, kde jsou naše nůžky?"
"Co erár schvátí, to nenavrátí," zní povzdech z kuchyně, "se mi zdá, že tyhle lžičky jsme mívali doma."
"Tak já odnesu tu hromadu bince na vyhození..."
"To jsou věci, který necháváme."
"Postříbřená špinavá holinka?"
"To je bota robota. Z výpravy. Se bude hodit."
"Na co?"
"Na Popelku, ne?"

Jednoho letního dne jsem se jako budoucí prvák vydal shánět oděv na praxe, kde byla zahrnuta i bezpečnostní obuv.
"Ježiš, mám praxe kde vařím a chtějí po mě boty jak do nejnáročnější práce."
Ono se to lehce řekne, ale najít zdravotnickou obuv s páskem na patě, kdybych spadl v kuchyni třeba na vylité polévce, v pánské velikosti 44 je docela tvrdý oříšek. Dá se říct, že to je jako robota, děláte to celý den a ještě za to musíte (teda v mém případě zatím musí) zaplatit. Doufám že mi už tedy neporoste noha, a vydrží mi po celou dobu studia.

Jejich úkolem bylo vyhladit lidský druh. Bohužel lidi z planety zdrhli na Měsíc, kde následně uhynuli, takže vlastně jejich naprogramovaný účel byl splněn. Banda robotů motající se po opuštěné planetě bez cíle... Naštěstí při první invazi ještě fungovala datová síť, tak si roboti stihli stáhnout veškeré informace. Časem začali napodobovat lidské chování a ti s rozvinutějším systémem zvládli i hrát příběhy.
"Skenuji, skenuji. Potvrzeno. Bota robota. Lokalizuji polohu."
"Bota robota byla nalezena. Nainstalovat na pravou dolní soupravu."
"Potvrzuji."
"Bota neodpovídá typu součástek. Zaměřuji přesnou polohu odpovídajícího systému."
"Projevují vděk. Bota robota byla nalezena. Stanete se mým robotem, dokud plechy nezreznou?"