DMD č. 19. pro 19. 4. 2025. Téma: Bota robota

Koruna, žezlo a jablko. Tri veci, ktoré by mali patriť jeho synom. Spolu. Lenže tie trubky jedny hašterivé! Jak keby nevedeli, že len spolu...
Zavrtel hlavou. Tu žiadne ukážka Svätoplukových prutov nepomôže. Musia to zažiť. Spoluprácu.

Abdikuje. A skryje klenoty. Ten, kto ich donesie, bude vládnuť.

Ráno sa traja princovia stretli u brány a výnimočne sa zhodli.
"Náš otec..sa definitívne pomiatol", vyhlásil prvý.
"Tiež ti napísal, že si kráľ bota?" zastenal nešťastne druhý.
"Och nie. Ja som kráľ ro.." pokrčil ramenami prvý.
"Vyhrávaš. To ani nie je slovo."
"Robota!" zažiarili oči poslednému.
"Čože?"
"Heslo k šifre, čo zanechal mne!"

Vždycky obdivoval superhrdiny. Už od útlého dětství, přes pubertu a dál.

Nejvíce jej však fascinoval Iron Man. Ani ne tím, že se jednalo o bohatého muže, hlavně ten jeho oblek.

Nyní měl dvacet tři let a studoval robotiku. Ve volném čase, kterého moc neměl, se pokoušel vytvořit něco jako repliku obleku Iron Mana. Právě jedné noci vytvořil jednu nohu.

Nasadil si ji a zhluboka nadechl. Stiskl tlačítko na ovládači a... Musel rychle chytnout stolu. Fungovalo to. Zespodu robotické boty začaly vycházet trysky.

Nějak to vypnul a uculil. Zase jeden úspěch po několika nezdarech.

Jednou bude zachraňovat svět, bude superhrdina Roger.

Poklady se hromadí. Nejdřív všechny shromáždit, pak probrat. Přijít na to, proč tu byly zanechány; tato opuštěná vesnice není od prvního osídlení co by kamenem dohodil, ale ani nijak extrémně daleko. Zcela jistě tu nejsou první paběrkovatelé.
Hromada papírových krabic. Kdysi možná cenná, ale nyní se papír skoro trhá pod rukama.
V té nejspodnější něco je.
„Tyvado!“
Boty. Vybledlá oranžová, jak neobvyklé. Svršek nelepí, je to pravá kůže.
„Ty by mi mohly bejt,“ dumá Norman a zkouší.
Jsou mu.
Po dvou krocích je opustí podrážky a začnou za sebou zanechávat černou drť.
„Mno...“
Stojí za tu práci s novým podražením?

"Co to máš na sobě?" zeptal se Lister.
"Převlek, pane," odpověděl Kryton. "V poslední době se zvedlo násilí proti androidům o pět procent. Nechci riskovat, že mě někdo roztaví nebo prodá na náhradní díly."
"Vypadáš jako klaun," řekl Lister. "Kdes proboha sebral ty boty?"
Rimmer si odkašlal. "Nemyslím si, že-"
"Patřily panu Rimmerovi."
Lister se uchechtl a podíval se na Rimmera. "K čemu je proboha máš? Plánovals utýct k cirkusu?"
Rimmer otevřel pusu, ale Kryton ho předběhl: "Jsou to svatební boty, pane. Byl u nich dopis pro jeho budoucí ženu."
Lister vybuchl smíchy. Rimmer se jen mlčky otočil a odešel.

Konečně konec série setkání s přespříliš lidmi ve jméně svobody androidů. Poslední noc na hotelu před letem domů.

Markus unaveně vydechl. Simon mu přejel rukou přes záda.

„Nepotřebuješ se vypnout?“

„Ještě ne… Ani jsme si neužili tu měkkou postel,“ řekl sugestivně.

Simon pochopil.
„Pokud nejsi unavený...“

A jelo to. Za chvíli Simon Markuse svlékal, a navazovali blízké spojení, přes které sdíleli pocity. A myšlenky mohli sdílet vždycky.

„Jsi… Neuvěřitelný.“

Jenže únavou a uvolněním Markus poslal myšlenky dál, než chtěl.

„Markusi, necukruj, nebo správně miř,“ poslala North, fyzicky ve vedlejším pokoji, „Rušíš nás od-“

„North!“ ozval se Josh.

podobných věcí,“ dokončila.

Když si plukovník obul svoje černé kožené holínky, bylo jasné, že končí zábava. Strojil se do války se vší vážností a zasmušilostí, ačkoliv nehodlal vyzvat nepřátelskou armádu, ale rostlinu. Nezdálo se pravděpodobné, že rostlina by přistoupila na řešení mírovou cestou, její dobyvačné zlomyslnosti již padlo za oběť i zápraží a její syčení a bouchání listů do oken plukovníkovi nedalo v noci spočinout. Vědom si svého početního oslabení, pomodlil se, vyšel z domu a začal kolem sebe bezhlavě sekat. Rostlina se zakroutila, ucukla a začala konečně v ohrožení artikulovat. Nastavovala pahýly svých výhonků, z kterých prýštila hustá míza a šustila „Zassssyť!“.

Po popraskané, trávou zarostlé dálnici se potácel robot. Napadal na pravou nohu, která končila rozdrceným pahýlem. Každým krokem se končentina nenávratně odírala o asfalt.
Robot se zastavil před nízkou budovou porostlou popínavými keři. Jen nápis "Čerpací Stanice" napovídal jejímu původnímu účelu. Robot zkusil dveře, ale ani se nehly. Obrátil pozornost ke zrezivělému vraku. Z něho trčela kostra humanoida. A za ní ležel servisní robot YK42B.
Analýza - zničený zdroj, jinak kompatibilní. Robot zkušeným pohybem vyměnil zničenou nohu. Kdyby se mohl usmát, usmál by se. Jeho ruce patřily mechanikovi, jeho šasi bitevním robotovi, levá noha zdravotnímu droidovi. Jen řídící jednotka byla jeho.

Svatba Linuse a Arthura přilákala k Marsyasu pozornost novinářů z celého světa.
Bohužel ač se snažili, jak mohli, narazili na odpor ostrovanů, jejich obranou nepronikly ani drony. Rozbíjely se o neviditelné ochranné stěny a jejich trosky končily na pobřeží.
Tam je našly adoptované magické děti slavného páru..

"Co to je?" podivil se měňavec Sal a zvedl kus vrtulky.
"Část lítacího stroje," odpověděl Lucy.
"Letadlo?"
"Něco podobnýho, myslím, že se tomu říká dron. Pojď, posbíráme ty trosky, udělám z nich panáka a pošlu jim ho zpátky se vzkazem, aby nám dali pokoj, jinak je můj robot kopne železnou botou do prdele."

Jeho srdce v poslední době podivně klopýtalo.
Cítil, jak v sinusovém rytmu vynechává.
Jako když se bubeník netrefí a palička nedopadne tam, kam má.
Často přemýšlel o tom, že další vztah byla chyba.
Naprosté selhání vnitřních kontrolních mechanismů, ignorování hlasu rozumu, dotyk dlaně na červeném tlačítku, krok poslepu do neznáma.
„Usilujete o dokonalost, všude hledáte chyby a máte potřebu je odstraňovat, místo abyste pomocí nich rostl. Tohle nastavení lze změnit. Nejste robot, Edwarde. Notabene, i ten občas udělá pěknou botu. Henry mi předevčírem sežvýkal lodičku. Můj robotický vysavač.“ Luna náhle zvedla oči od mrtvoly na stole. „Zkoušel jste někdy hypnózu?“

"Kolik těch nových bot bude?"výstrojní seděl nad seznamem výstroje, co měla fasovat Crevanova jednotka.
"Jedenáct párů."
"Nepřišel jsi o jednoho?"
Crevan stiskl rty.
"Dorazila náhrada."
Výstrojní si povzdechl.
"Zlý?"
"Hmmm."
"Crevane..."
"Hele ten kluk je dobrej. Bude dobrej. Má potenciál být jedním z nejlepších..."
"Slyším tam ale...?"
"Je to strašnej robot! Nedostanu z něj nic, než přesnou odpověď jako z příručky."
"To se ti nelíbí?"
"Sakra, má přemýšlet ne citovat příručky a Bibli!"
"Sakra!"
Výstrojní nechal Crevanovi podepsat papíry.
Přesunul krabice s botami.
Krabice se zakymácely.
Jedna bota vypadla.
Přímo do cesty nováčkovi - Robotovi.
"Boty?"
"Jo, ty jsou tvoje."