DMD Bonus č. 01 pro 4. 4. 2026. Téma: Vánoční drabble

Celý hrad byl zasypaný sněhem a Minerva si už po tolikáté připadala jako v pohádce. Mávla hůlkou a přidala pár ledových girland nad schodiště. Zatímco kolem ní proudili studenti, kteří mířili na svátky domů, skřítci v kuchyni pilně připravovali jídlo pro všechny, kteří zůstávali. Letos poprvé zůstávala i ona.
Albus jí u snídaně popřál šťastnou cestu a tvářil se překvapeně, že nikam nejede. Pronesl klišé, že domov není místo, ale lidé. Minerva kývala, ale myšlenka na otce s duší pokřivenou matčinou lží, nebo vzpomínka na Dougala v ní pocit domova nevyvovaly.
Rohlédla se kolem. 
"Někdy domov je místo," usmála se.

Kominík. Vyšplhal se ke mně do výšin. Prý abych se chytil za knoflík, že budu mít štěstí. Já tomu ale nevěřím. Děti, co mne postavily, však ano. Ony věří mnoha pověrám a lžím. 
Co když jim řeknu, že dárky pod stromečkem nejsou od Ježíška? 

Ztratím tvář, když vám sdělím, že zvyk dávání dárků včetně svíček a hostin byl součástí pohanských Saturnálií? Křesťanství si ho ponechalo, aby získalo nevěřící. A ztratím tvář, když vám povím, že se Ježíš nenarodil o Vánocích? Možná ano. Ale je mi to jedno, protože svou tvář stejně ztratím až přijde obleva. Dokonce ztratím celou svou existenci. 

Vánoce. 

Její první, které trávila sama s dětmi. První, co mohla v klidu dýchat. První bez všech těch lží nebo vyčítavých pohledů. 

Obě děti, Oliver i Antoinetta, konečně usnuli. 

Myslela si, že dnes snad nezaberou. Ještě před půl hodinou tu běhali a hráli si s hračkami, co dostali pod stromeček. 

Posadila se do vínově červeného ušáku, vytáhla z krabice knížku a přikryla se dekou. Rožnula lampu a nalistovala stránku, kde předchozí večer skončila se čtením. 

Vedle na stolku měla pár kousků cukroví, po jednom sáhla. 

Klid a ticho najednou přerušilo skoro neslyšené zaklepání na dveře. 

Pousmála se a šla otevřít. 

“Our ancestors called it a ‘crèche’, or ‘nativity scene’”, commented Kaneda as he was finalizing his latest exhibition – a festive miniature with every single citizen of New Jerusalem. “They made miniatures like this, depicting birth of their Saviour, and put it on display for an event called Christmas. They also often contained scenes from everyday life, contemporary to the period when they were created.”

He reached for the last figurine to put into the birthing lab – “Wait, where’s 1K”?

“Bruce!” Yaqut yelled after his cat, who was making hastily for the exit with the figurine of 1K in its mouth.

Perinbaba so Zubatou si užívali svoje pravidelné svätoštefanské posedenie. 
„Zase si mala Vianoce na blate, starká.“ Zacerila sa Zubatá a priliala obom ríbezľáku do krčiažka. „Ani smrteľná nie si, a ľaľa ako nám pamäť odchádza.“
„Ale ideš dakam. Ja nestarnem. ...Štik...to tá dnešná mládež mi ...štik... do fachu fušuje.“
„Nevrav. Veďže ty si sa tej smrteľníckej mládeže vždy tak zastávala.“
„Keby smrteľníckej. Teraz mám stážistu. Od Azor. Džin cyklón*.. Citlivý, sympatický chlapec. Svedomitý. Ale hlava rozfúkaná. A furt by iba pršal.“
„Trpí klimatickým žiaľom?“
„Ba sa v tom vyznáš?“
“Ále. U mňa dole je to teraz samá extinction rebellion.“

Zrovna zavírala kufr, když zaslechla ten zvuk.

Běžte, lidé, pospěšte...

Překvapení jí vyrazilo dech. Střepy se zatřpytily jako rampouchy, studené dlaně jí zakryly oči. Tma, odevzdání. Objímala svůj vánoční stromeček. Šustil a kýval se, píchal ji do rukou. Hlas se jí zadřel v krku jako rybí kost. 

Ježíška tam najdete...

Kolem křičely děti. Asi se koulovaly. I ona byla po pás zabořená v závěji. Studilo to, tlačilo, bolelo. Třásla se zimou. 

Hajdom, hajdom, help!

Pláč pomalu utichal. Ale děti mají mít krásné Vánoce, mají se radovat, mají žít! Tak hrozně moc jim chtěla pomoct, darovat jim šanci. Byla bezmocná.

Zatím. 

V chalupě bylo ticho. Svíčky ani betlém radost nepřinesly. Rodina seděla u stolu, ruce spojené, hospodář odříkával tichou modlitbu. Oči měli zavřené, až na Marii. Její pohled se upíral k prázdnému místu. Prostřeli pro osm, ale prázdná židle s nimi byla už šestý rok. Myslela na děti a snažila se neplakat, zvlášť když letos měli poprvé od války pořádné jídlo a sladkosti pro děti. 
Ze vsi zazněl kostelní zvon. Odbil pětkrát. Hospodář dokončil modlitbu a rozdělil chléb. 
Urostlá postava v šedivém kabátě a beranici vešla do dveří a sklopila hlavu.
"Jsem doma," hlesl Josef a po letech přinesl Vánoce zpět.
 

Frances se snažila upravit si kabát uniformy. Nad stolem se houpala větvička cesmíny. Před sebou měla talíř s nedojedeným švestkovým pudingem a čile kmitala jehlou, když vešel Tom.
„Katherine tě zve na Štěpána na oběd,“ oznámil.
Frances dokončila steh a zvedla hlavu.
„Nejsem zrovna nejpříjemnější společnost,“ ucedila.
„Mám vyřídit, že tě rádi uvidí, Fanny.“
Věděla, že to je od Katherine Miltonové pouhá zdvořilost vůči bratrovu příteli.
Tom se odmlčel.
„Nechceš ten kabát raději odnést ke krejčímu?“ zeptal se.
Věnovala mu všeříkající pohled.
„Založím tě, jestli...“
„Nejsem kurva, abys mě platil, Tome.“
Nenechá se vydržovat přáteli. Ale pozvání přece jen neodmítne.

"...v čele sálu stojí obrovský strom z kopí, halaparten, mečů a dýk," líčil Matthew.
"A na vrcholu je vrhací hvězda?" smál se Sylvain. 
Matthew se uvolněně zaculil.
"Podél zdí jsou stoly s jídlem. Nejvíc všichni zbožňují punčovou fontánu. Hlavně proto, že strýc Will do ní každý rok vylije gwirod," pokračoval a bezděčně se ošil.
"Kolem půlnoci se začne tančit. Thomas přísahal při Andělu, že letos si s Alastairem zatančí."
"A víš jistě, že nechceš jít?" zeptal se Sylvain.
Matthew podrbal Oscara mezi ušima a zavrtal se Sylvainovi do ramene. Poprvé od svých třinácti cítil absolutní klid.
"Takhle jsem naprosto spokojený."

Moc si toho s sebou na cestu nebral, i s jídlem a vodou se mu všechno vešlo do jednoho ranečku.

Když sešel dolů z Bohy posvěcené půdy, přivítal ho sníh. Nahoře v klášteře byli před počasím chráněni mocnými silami, takže často i zapomínali, co za roční období tam venku je. Blížil se Slunovrat.
Řeholníci žádné svátky neslavili a on jako jejich svěřenec by také neměl...

S Helenou si ale i tak každý rok dávali aspoň něco. Tajně. Při té vzpomínce stiskl v dlani vyřezávaný amulet se symbolem slunce.
„To abys nebyl pořád tak smutný, sluníčko tě rozveselí,“ řekla mu tehdy.