DMD Bonus č. 01 pro 4. 4. 2026. Téma: Vánoční drabble

Prší vodorovně. 
Je to ještě déšť, nebo už sníh? Těžko říct.
Mokrý led na stezce klouže. Namrzlá krusta pod kroky praská, pod ní se skrývá mazlavé bahno.
Zprávy nepočkají.
Rezka zamžourá do padajícího soumraku. Není dnes nejkratší den v roce?
Vzduchem zavane vůně hořící rašeliny.
Farma před ní z mlhy vyroste znenadání.
Na krytém zápraží ze sebe nechává odkapávat vodu. Zabuší na dveře. Odevzdá zásilku hospodyni a otočí se k odchodu.
„Nepůjdeš dovnitř?“
Překvapení.
Teplé mléko s medem, vlněná deka, sušící se boty. Děti zapalující množství svíček, aby dneska pomohly otočit temnotu.
Zavoní jehličí.
Rezka se spokojeně zavrtí.
Temnota mizí.
 

„Vilmo, co bude k jídlu?“ Svérázný policista Pepa Novák i letos prohrál boj s kaprem, který se (ne)spokojeně rochnil ve vaně.

„Si vem, co chceš. Jdu s dětma k babičce.“

„Má čočku vod včera, blé!“

„Pepane, ne, že tohle babičce řekneš!“

Pubertální dcera a zvídavý syn rozbalují dárky. „Jůů, tati, vopravdickej reprák!“

„Pepo, odkud to máš?“

„Ále, kámoš to vzal ze skladu důkazů.“

„A nemusíš to vrátit?“

„Mami, tys mi zabalila bombarďáky, do kterejch se už nevejdeš?“

„Když s mámou nechceš na nákupy, tak Ježíšek nevěděl, no.“

„To nedávam. Mizim. Čau!“

Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní…

Celý advent jsem jak na trní, nemohu se dočkat štědrého večera. To končí mé poflakování a začíná každoroční služba. 
Jsem vyňat ze skříně a rozprostřen na stole, aby se všichni mohli kochat mou krásu.

Kdo by věřil, že jsem kdysi byl obyčejným plátnem. Pak jsem byl vybrán ke zkrášlení barevnými nitěmi, neznámý člověk na mě vyšil vánoční motivy, abych posloužil jako  podkladem pro štědrovečerní večeři. Někdy je má služba krátká, jen jeden večer,  a já skončím potřísněn v pračce, ale když mám štěstí vydržím na stole po celé svátky.
Užívám si každé chvilky, vždyť další příležitost nastane až za rok.

Ozvalo se cinkání rolniček, potom něco dosedlo na střechu. Několik kroků a z se krbu vyvalil oblak sazí. Do temné místnosti z krboviště vstoupil obézní mužík v červeném. Shýbl se pro talířek se sušenkou a zastavil se. Pod talířkem byla protipěchotní mina.

Z místnosti se ozvalo klik-klak nabité brokovnice a zasvítil oharek cigarety.

“Vandrovec! Měl jsem vědět, že je to past. Kdo tě najal? Třeba se dohodneme.” Mužík zvedl ruce.

Jakub vyplivl vajgla:”Nemáš co mi nabídnout, ty buržoazní přežitku. Tady naděluje svatý Mikuláš.”

Tichou nocí zaznělo zadunění dvou hlavní a bílo-červená plyš se snášela na zem jako čerstvý sníh.

Červená Karkulka zabušila. Když uslyšela zavrčení, otevřela.

„Krásné Vánoce, babičko,“ zahlaholila a strnula.

Babička se rozvalovala v posteli, stromeček převrácený, cukroví rozházené po podlaze…

„Babičko, proč tu máte takový čurbes?“

„To abych se cítila jako ve stáji.“

„A babičko, proč se válíte v posteli?“

„To abych si připadala jako v jesličkách.“

„A babičko, proč máte srst a čenich?“

„To je kukuč Josefa! Jezulátko bylo po tatínkovi!“

„Jenže Josef byl jen opatrovník,“ namítla.

„Nějaká chytrá! Za to tě sežeru!“

Vlk vyskočil, rozevřel tlamu, ale ocelí vyztužený košík, jej knokautoval. 

„A teď vyvrhneš babičku a všechno uklidíš, nebo přijde Herodes, tedy myslivec!“

Ještě teď Petrovi vůně lesa připomínala poslední Vánoce. Čas, kdy se pozastavili ve svých uspěchaných životech v údivu nad tím, kde vlastně jsou. Nedokázali se dohodnout, čí rodinu navštíví jako první, tak raději zůstali doma, kde se nedokázali dohodnout, jakou rybu si připraví a jestli do salátu přidají hrášek a jestli tam patří okurka. Tam, kde si dřív dávali přednost a vycházeli vstříc, teď stavěli barikády. Navzájem si dali dárky, které nechtěli a jen těžko dokázali skrýt, jak moc je zklamala neznalost a nezájem druhého. Cítili, jak se jejich cesty rozchází, jen si to nechtěli přiznat právě tady a teď.

Pohodlně se usadila do křesílka a drink si položila na stoleček. Sice měla pocit, že už má za ty roky ten správný čas vypozorovaný, ale stejně chodila raději dřív.

Propojila svůj cyberdeck s místní NET Architecture a letmo zkoukla nejnovější soubory. Dle očekávání, nic nového.

Tohle byla jedna z mála věcí, co ji v chaosu Night City donutilo alespoň na chvíli zpomalit a dát si pauzu. Zpravidla tak hodinku až dvě, kdy jen popíjela a kontrolovala seznam souborů.

A měla pravdu. Asi za hodinku se jí před očima začaly zjevovat soubory, autor "S.A.N.T.A.". A že to je letos slušná nadílka.

Snažili se plížit noční chodbou, na hlavě nakřivo korunky od večeře. Smích podkreslený cinkáním lahví s máslovým ležákem se nesl celým hradem.

"Všichni si myslí, že za to začarované jmelí může Protiva, ale popravdě mám jiné podezření," ozvalo se významně. Svazek jmelí s mašlí se opodál nespokojeně dobýval na zavřené dveře.

"Ovšemže to byl Protiva."

"Tuším správně, že ty rachejtle teď vypustí taky Protiva?"

"Neřád."

 "Tahle vytvoří draka, který bude řvát-"

"To zastanete sami!" vyštěkl obraz rozespale, "holomci zůstanou na Vánoce a málem zboří hrad! Počkejte, až se to dozví prof... profesore?!"

Přistižený bradavický profesorský sbor se tvářil silně provinile.

Margo si pro svou píli se slavnostní večeří vysloužila bohatou chválu celé rodiny. Nikdy by si ale nepřisvojila cizí zásluhy, takže bystře oponovala jedinému synovi pána domu, když zmínil křupavé tmavé sušenky se silně kořeněnou chutí, jaké na svátečním stole ještě neviděl.
"To není moje práce, pane, to Josèla."
Miqueu se zasmál.
"No jistě, to jsem si mohl myslet, že v pečení má prsty naše velká sestřička. Jsou velmi zajímavé, Josi."
"Děkuji, bratříčku," odvětila potěšeně jmenovaná, než jí tvář zase zvážněla. "Recept mi dala Gertrud. Tam u nich je prý na Vánoce dělávají."
"Měli bychom uprchlíkům nějaké schovat," poznamenala Domenge.

"Lepší Vánoce jsem nikdy nezažila," Anet se usmála a přitulila se ke své snoubence. Tohle byly jejich první společné Vánoce. A byly perfektní. Strávily spolu poklidný den a po vynikající večeři si předaly dárky. Ten den nebyl ničím výjimečný a přesto byl nezapomenutelný.

Linda vypnula televizi a podívala se na Anet. Usmály se. A společně zmizely do ložnice.

***

"Lepší Vánoce jsem nikdy nezažila," Anet se usmála a přitulila se ke své snoubence. Zarazila se. Přepadl ji zvláštní pocit. Ale do ložnice Lindu následovala.

***

"Lepší Vánoce jsem-"

Linda se na ni podívala. "Taky máš pocit, že-"

Anet kývla. Něco bylo špatně.