DMD č. 14. pro 14. 4. 2026. Téma: Nóbl

S kartáčem i chomáč vlasů odložila zase, 
kalhoty jí nejdou dopnout, jak přibrala v pase. 

Nehty má dnes okousané téměř do krve,
rozhodně to za tu dobu není poprvé. 

Temné kruhy pod očima, umaštěný cop,
v jedné ruce kýbl s vodou a ve druhé mop.

Vytahané tepláky a tričko samý flek, 
dneska chce být za dámu, no kdo by to byl řek.

Před vítáním občánků se malá pokadí, 
matka rudá, propocená, nu což, nevadí.

Na pohřeb do šatů ladně se souká, 
pak z kapsy kabátu bryndák jí kouká. 

Navždy, zdá se, s rolí mámy, 
je v kytkách punc "nóbl dámy". 

"Zdirade, získala jsem pro tebe pozvánku na vernisáž výstavy zbraní. Já ovšem nemůžu, půjdeš s tátou," praví Jenovéfa.

Pankrác a Zdirad vyrážejí. Zdirad je v černém obleku s bílou košilí a motýlkem a v lakýrkách, Pankrác má k saku pruhovanou košili, kravatu, džíny a sportovní boty. Zdirad naštěstí nereptá, že je táta málo nóbl.

Na místě se schází různorodá společnost. Ani Pankrác, ani Zdirad svým oděním nijak nevyčnívají. Akce začíná, moderátorka vítá hlavní hosty. Spatřiv generála v maskáčové uniformě, zatímco jeho podřízení důstojníci byli v uniformách slavnostních, vyhodnocuje Pankrác svůj dress code jako přiměřený. I když, co je dovoleno bohovi...

Ticho.

Alex otevřel oči. V hlavě mu hučelo. Před ním se rozmazaně lesklo čelní sklo.

Nehoda.

Pomalu se posadil. Ruce se mu třásly. Venku se shlukovali lidé. Hlasy, kroky, šum.

Auto, do kterého narazil, bylo nanejvýš nóbl. Lesklý lak a tmavá skla.

Dveře auta se otevřely. Vystoupil muž v dokonale padnoucím obleku.

"To se stává,“ řekl tiše.

Alex ztuhl. Ten hlas mu byl povědomý.

Muž se usmál, příliš klidně.

"Měl byste si dávat větší pozor.“

Alex couvl.

Něco nesedělo.

Ten klid. Ten výraz.

Bylo to až moc… nepřirozené.

Prudce se nadechl.

Otevřel oči.

Tma a ticho.

Byl doma v posteli.

Celý ten výlet působí jako sen, vzdálený, neuvěřitelný, přikrytý hustou mlhou. Letiště a opilý spisovatel, dům Anny Frankové i s tím zatraceným žebříkem, večeře v až příliš nóbl restauraci, chuť šampaňského na jazyku, chuť Augustových rtů… a nad tím vším pachuť nemoci, bolesti a předem prohrané bitvy.
Od začátku věděla, že mají jen omezený, nemocí nejasně vyměřený čas… ale nikdy netušila, že takhle krátký.

Drží ho za ruku a pláče. Přála by si být silná, ale není, a její plíce nejsou dost rozbité na to, aby umřela první, i když se nemůže nadechnout.
„Dýchej, Hazel Grace.“
A co když nechci?

Vzpomínka na zaslechnutou výměnu z minulého týdne vrtala mladé chráněnkyni domu dobrých křesťanek hlavou. Neuniklo jí, jak chmurně na Biatris zapůsobil střet s černookým mladíkem.
Netušila, kdo to byl, a bylo jí hloupé se ptát.

Slavnosti k zahájení městského jarmarku na lukách za hradem předsedal sám pan Pierre Roger. Slunce se násobilo o množství zlacených erbů na tribuně, zatímco ze stínu blahosklonně zdravil své věrné. Jeho řeč i jednání jednoduchým, ale jasným způsobem vypovídaly o urozenosti jeho rodu.

Gertrud zkoumavě sledovala tvář pána z Mirepoix a jeho syna.
Zdálo se jí to, nebo jim drzoun z tržiště byl trochu podobný?

Na příchod  profesora Moriartyho do Záchranné stanice Ježibaba nikdy nezapomněla. Do dveří vešel vysoký hubený dobře oblečený muž k ní přistoupil:
"Madam, dovolte, abych se představil. Jsem profesor Moriarty, James Moriarty, génius zločinu," sklonil se a s vrozenou noblesou políbil ji ruku. 
Ježibabino srdce se nezvykle zachvělo. 

Mužské osazenstvo ho však vnímalo jako nevítaného konkurenta.
Voldemort babici odstrčil a hrubě stiskl profesorovu pravici:
"Lord Voldemort, Pán Zla." prohlásil výhružným tónem.
Sauron ozářil místnost ostrým světlem, "Já jsem Sauron, Temný Pán."

Profesor Moriarty se však ani jejich humpoláckým chováním, ani Vlkovým vrčením nenechal zastrašit:
"Vidím, že jsem v té nejlepší společnosti."


 

To vám takhle žil jeden oboustranný pes. Z jedné strany jmenoval se NÓBL a z druhé PÓVL. NÓBL měl vybrané chutě a PÓVL, ten nepohrdl ničím, co vypadlo z NÓBLA. Pokud ovšem něco obráceně vypadlo z PÓVLA, nezapomněl to NÓBL dát PÓVLOVI s povýšením sežrat. Tomu to bylo u...

Jednoho dne narazili na starý cylindr povalující se v trávě. Přilákal je k němu široko dokola hulákající hlas. První, ačkoli chtěl zrovna cvičit, nestihl udělat ani krok. Čelisti zacvakly. Druhý měl ještě noc a tak to šlo ráz naráz.

A já se nemůžu dočkat, co z PÓVLA s NÓBLEM vypadne příště...

The Cat assumed her position at the usual spot, and waited.

She basked in the sun, watching the two-legged worshippers passing by. The trick to lure them in was to look all noble, feigning polite disinterest. And sure enough, several of them stopped by to pet her with those metallic appendages of theirs.

But so far none of them brought any gifts of food. The sun was setting down, and Cat was getting restless.

Finally the Servant came. He picked her up into an embrace, and carried her to Home. She purred in delight when she heard the keyword “Dinner”.

Dots nešťastně šťouchnul vidličkou - pokud to byla vidlička - do jídla před sebou - pokud to bylo jídlo. Ze všeho nejvíc to připomínalo Hutta, co spadl do solného dolu. Jemně dozdobeného zlatými plátky.

V takových chvílích se mu stýskalo po jídelně na Kaminu. Bylo to sice každý den stejné, ale aspoň nehrozilo, že ho někdo vyzve na souboj, protože použil špatnou lžíci.

A čím horší mafián, tím komplikovanější večeře. A tím hladovější z nich odcházel.

Číšník odnesl nedotknutý talíř a přinesl nový. Vypadalo by to celkem jedle. Kdyby to nehořelo.

Příště prostě všem řekne, že Mandaloriani nesmí sundávat přilbu ani při jídle. 

Drobné prstíky obírají do malované misky bledou, vznešenou lodyhu devětsilu. „Bude to brzo?“

„Všechno má svůj čas, malá,“ usmívá se Rufina. „Boží mlýny melou jistě.“ 

„To nechápu.“ Místo odpovědi pohlazení. Je tady správně. 

„Petasites slouží jako beranidlo. Naruší krunýř.“ Žena bere do ruky křehké květy primulí. „Kde už klíče nepomohou.“

„Je třeba úplně převrátit řád. Podběl kvete dřív, než mu vyraší listy.“ Na hromádku se snášejí žlutá okvětí. „A plicník,“ probírá se dál náladovými růžovo-modrými kalichy. „Škoda, že není čas šípků. Rudá barva je nejmocnější.“

Maminka neváhá. Jehla bodne a kapka obarví roztok. 

Markétka zatají dech. Další krůpěj. „Za Filípka.“