Invaze rušivých elementů (Tess)

Pocit viny je strašlivá věc. To jste tak na studijním pobytu v Bradavicích, byt, strava a zábava spočívající v komentování Mařenek zahrnuta, a máte dojem, že byste se měli odvděčit.
Třeba já...
"A co umíte?"
"No, umím přednášet. Třeba... třeba i historii."
Stát před skupinkou nudících se puberťáků a tlouct jim do hlavy data, jména a bitvy?
Strašlivá otročina...
"Zkusíme to."
Profesor Binns se s neskutečně poťouchlým úsměvem odvznášel do pryč. Relaxovat, asi.
Stojím před plnou třídou.
"Takže to Husitské hnutí..."
Pousměju se. Historie jsou jen příběhy. Oni vám to tají.
Dějiny čar a kouzel už nikdy nebudou jako dřív.

„Tatris dlouhodobis vodaris,“ přečte Gwen a nevěřícně zakroutí hlavou. „To má být co?“
„Kouzlo, které udrží člověka při životě pod vodou po dobu dvou dnů, ale bacha, na víly má krátkodobější účinek,“ odpovím nepřítomně.
„Tys to četla?“
„Bohužel.“
„Tak to dopadá, když se už nevyučuje latina. Ani se srozumitelným zaklínadlem neumí přijít.“
„Latina je ale hrozně jednoduchá. Ta se snad ani nemusí učit.“
„Jasně,“ přitakává San. „Praga Caput Regni znamená Praha zničená deštěm, přece.“
„A Carpe Diem je Kapr umře, viď,“ popíchnu jí zpátky.
„Inter Arma Silent Musae... jsem na tebe zvědavá,“ nenechá se odbýt Gwen.
„Pod almarou můzy mečí.“

Někdy se vám chronická zvědavost nevyplatí.
Po nebi táhnou dramatické mraky, na hradbách stojí osamělá postava...
Profesor Snape se otočí... střih.
Jsme ve sklepení, Snapeovi je asi vedro, protože si mezitím sundal košili.
Má vypracovanou postavu člověka, který vlastní místo mučírny posilovnu.
Usměje se, napůl sarkasticky, napůl... chtivě?
„Áááááá!“ vyjeknu a vyškubnu San i Gwen ven.
Koukat do náhodné myslánky je hrozně blbej nápad. S tímhle názorem jsem ale jediná.
„Tess, nemůžem se vrátit? Nebyl tam špatnej výhled.“
„Jo, tuhle Mary Sue musíme prozkoumat, klasifikovat, katalogizovat!“
„V žádným případě! Traumatizovaná jsem z toho dost!“
„Třeba přijde i Lucius.“
„No právě!“

Neštěstí nastalo, když nám profesorka Prýtová věnovala přebytky ze skleníku.
Maracuji se zmocnila Gwen, že s ní prý má plány. Brzy jsem zjistila jaké.
Pod kotlíkem hoří plamen, v kotlíku bublá šťávička a Gwen se San ji soustředěně pozorují.
„Prosím tě, Gwen, proč vyrábíš sirup v učebně lektvarů?“
„Je tu podobný vybavení jako v kuchyni, a kromě toho se tu může třeba objevit nějakej zajímavej profesor.“
„Jakej profe... aha.“
„Můžeš,“ kývne Gwen na San, a ta začne soustředěně přisypávat...
„Je to jed nebo červený potravinářský barvivo?“
„Jo.“
„Kde máme zbytek tý maracuji pro další dávku?“
Rychle polknu.
„Jsem ji zachránila!“

„Jsem četla jednu,“ házím dolů na jelena kousky kůry, „kde vona takovýho jelena doběhla, chytla ho za parohy a zlomila mu vaz. Pak ho začala stahovat, akorát si ho pověsila výš, než dosáhla...“
„V Zapovězeným lese?“
„Ne, to bylo ve Středozemi.“
Zahýbou se větévky křoví a na mýtinu zvědavě vykoukne laň.
„A hele ho.“
I jelen si jí všimnul.
„Miluju laně,“ prohlásí Gwen nadšeně.
„Von víc...“
Dole vzniká značný potenciál nepřístojností.
„Jelene, běž si za paničkou, no...“ prosím ho.
Jde.
Už chybí jen komentující hlas Davida Attenborougha.
Jelen je zaměstnaný, můžeme slézt. Taky miluju laně.
„... vlastně jeleny taky. S brusinkama.“

Sedíme na stromě. Dole přechází jelen, který toho času nebleje, ale aspoň už nás nehoní. Kdybyste se mě ptali, jak jsme se tak vysoko dostaly, tak netuším.
„Myslím, že se ho budeš muset zbavit,“ prohlásí zadumaně Gwen. „Je tu nepohodlně.“
„Jak si představuješ, že to udělám?“
„Zapojíš svůj... gymnastickej talent...“
„Gwen, já nemám žádnej gymnastickej talent!“
„Jseš Mary Sue, musíš mít gymnastickej talent. Na to jsou zákony, vymyslela sis to, tak se snaž!“ předvádí Gwen mentální veletoče, až se mi točí mozek.
„A jak si to představuješ přesně?“
„Normálně, chytneš ho za parohy, naskočíš a hotovo.“
„Jsem snad hajnej Robátko?“

Zapovězený les se jmenuje Zapovězený, protože se tam imrvére courá.
Dneska tam třeba courám já a Gwen, která asi lituje své chronické zvědavosti. San nelituje ničeho, protože při pohledu z okna odmítla opustit hrad, ložnici i postel.
Ovzduší je vlhké, na stromech kondenzují kapky a mlha vytváří neprostupnou zeď. Náhle zazní příšerný zvuk.
„Blééééé!“
„Tady někdo zvrací,“ konstatuje Gwen.
Zaposlouchám se.
„Blééé... Blééééééé!“
Aha...
„Je podzim.“
„A co já s tím.“
„Jelení říje. Už začala.“
„Kecáš. Skotský jeleni blejou?“
Z mlhy se vynoří statný jelen a zdařile nás ignoruje. Zakloní hlavu, mocně se nadechne a...
„BLÉÉÉÉÉ!“ potvrdí moje slova.
„Blejou.“

„Tak začni,“ nedočkavě se lísá Liška. „Minule jsi skončila v půlce, čtenáři jsou zvědaví, jak to rozlouskneme.“
„Taky se těšej na mě,“ nenechává se upozadit Vran. „Jsem hrozně voblíbenej.“
„Omlouvám se, ale letos Ostrovy neplánuju. Bude to složité,“ krčím rameny. „Radši Cestovní deníček.“
„Teeeess? Neříkalas, že budeš znovu... eh, poprvé oficiálně vydávat Invazi? Nechceš psát z tohohle světa? Navnadit na upravené vydání, mocné bonusy a nejlepší fanfiction všech dob?“ ozve se Gwen, vykolejí mi vlak myšlenek a rozsype vagóny plánů, jak je jejím zvykem.
„Mě bude psát!“ nedá se Vran.
„Když nedáš pokoj, napíše crossover...“
„To ne!“
Tak tedy dobrá.

Poslední heroická slova jí ještě zněla v holohlavě (to jako prázdné, ne plešaté): „A není ti zima na hlavu? A nepotřebuješ něco dělat s nehtama na nohou, to jsou pěkný drápy. A na rukou...“ Tuhle větu nestihla dokončit, protože se proměnila v mastný flek. Koho by to napadlo, že je Voldemort takový suchar?
Od té doby bloudila temnotou a pokoušela se přemýšlet. Moc jí to nešlo, k tomuto účelu napsána nebyla. Mohla by snad zase ožít, kdyby ji někdo znovu vymyslel. Ale to je nemožné, je přece tak originální!
Puf!
Eleonora Artemis zmizela z mezisvětí. Trvalo to asi pět minut.

Gwen seděla v knihovně a unaveně listovala asi v miliónté tlusté knize.
"To pořád zkoumáš kytky?" zeptala se Tess.
"Le Déplacement de la Personne, Translocatio cum Homine-Praemunitio ad praxem* co to je?"
"Být vámi, zaměstnal bych se jinak."
Ve dveřích stál Severus a svíral v ruce svitek.
"Jsem zvědavý, co s tímhle hodláte udělat."
Gwen začala číst. Témeř ihned se v místnosti setmělo a ochladilo.
"Tohle se jí stává často?"
"To víte, Temný Jedi."
"Chtějí válku, maj' ji mít."
"A co jim chceš udělat, bombardovat, invazi?" Tess si ve svitku všimla pouze slova ples.
Gwen se zle usmála a odkráčela.