Invaze rušivých elementů (Tess)

„A-há!“ vyhrknu vítězně. „A je to!“
„Co jako?“ ptá se podezíravě Gwen.
„Já asi vím, o co jde.“ San se přesune k oknu a vykoukne ven.
„Jo, je to tam. Na plošině, pod plošinou, kolem plošiny, všude.“
„Lyže? Ém, plyšovej slon? Kufry? Světelnej meč?“
„Nemyslím. Je to černý, hranatý a balený po čtyřech.“
„Sem nás vydala,“ nafouknu se. „Jo. Je to vono. Hele.“
Vytáhnu jeden exemplář.
„To jsme my. Přesně takhle vypadáme... děkuju San. Na, tu máš autorák. A jeden pro tebe, Gwen.“
„Nic proti, ale co s tou horou knížek budeš dělat?“
„Mařeny, jo?“
Škodolibě se usměju.
„Zavalíme je.“

"To už jsme tu měsíc?" diví se San.
"Jo. A poslední den. Víš, že podle fanonu to nemůže být delší," odpovím.
"Jasně. Takže vždycky, když se objeví Pátá kolej, zjevíme se i my, abychom je otravovaly," sumíruje Gwen.
"Řekněme spíš držely na uzdě..."
"To je stejný. Akorát nevím, jestli si kór moc pomůžou, myslím profesorský sbor. Když se objevíme. To nadšení z naší přítomnosti je vysloveně cítit."
"Ale nemusí se nakonec objevit Voldemort, že ne?" ujišťuje se San.
"Ani Vlodemort nebo Volximort."
"Pořádně jsme nekouzlily," smutní Gwen.
"Dobrá, zakouzlím. Poprvé a naposled."
Je čas končit.
"Budiž utrum!"
A byla tma.

"Unk," prohlásím.
A to je prostředek příběhu.
Jsem totiž hrozně zvědavá ženská, a taky jsem hustá jako skotský porridge (s výjimkou porridge z Drovers Inn, neváhejte se zeptat). Proto, když jsem se dozvěděla, že má probíhat porada profesorského sboru ohledně elementů poněkud rušivých, tudíž i nás, rozhodla jsem se provést špionáž tak, že k danému oknu vyšplhám.
Zvenku.
Protože zároveň razím Bezpečnost nade vše, navázala jsem se na lano, jež jsem svěřila svým spolupachatelkám.
To náhle povolilo.
"Unk," prohlásím.
"Ups," zazní shora. Lano se prověsí.
"Iiiik? Doberte!"
"Tess, jak bych ti to..."
"Doberte, kua!"
"Jsi Mary Sue. Určitě umíš levitovat."

Pokud jste se někdy vyskytovali ve škole, znáte to.
Štěbetají.
Hulákají.
Řvou, překřikují se. Hvízdají.
Ruchy tropí!
Hysterické chichotání bylo tou poslední kapkou.
Ani jsem za sebou nepráskla dveřmi, jak rychle jsem vyběhla z hradu.
Aaaa, to je úleva. Klid, ticho...
Sesunula jsem se pod břízu u jezera a vychutnávala...
Foukání větru. Narážení vlnek o břeh. Šumění listů...
... dohady sýkorek s vrabci. Arytmicky kukající kukačku. Troubení jelenů ze Zapovězeného lesa, které neznalému zní jako blití...
To troubení tomu dodalo.
Se zakletím se zvedám a mířím zpátky.
Pro špunty do uší.
Škoda, že mě pak určitě bude otravovat bušení vlastního srdce!

Po předchozích zkušenostech s místní zvířenou si Pátá kolej dokazuje, že jsou drsné jak škrabka na brambory.
Většinou dokazují pravý opak.
S hipogryfy se seznámily, ale jediná, která při vzletu nespadla, se pozvracela.
Chtěly hladit testrály.
Hladily.
Bohužel po anatomicky nedoporučované části těla.
Testrálové koušou, kopou, zbytek nechám na vaší představivosti.
Ta, co chtěla přivábit jednorožce, nezmínila, že na to už nemá kvalifikaci.
V patnácti.
Smutné.
Neúspěšné prokazování své krutopřísnosti nese Pátá kolej o to hůř, oč víc ho komentujeme.
Ochladilo se, tak se k pozorování dění vybavuju...
"... To je růžová čepice?"
"No a. Já si svou maskulinitu dokazovat nepotřebuju."

"Když může vona, tak my taky," znělo usnesení Páté koleje, o kterém jsme se dozvěděly později, zato za dramatických okolností.
'Vonou' byla míněna Gwen a 'může' znamenalo provádět experimenty v učebně lektvarů, zhusta za použití dosud nezveřejněných poznámek jednoho nejmenovaného profesora.
To ovšem netušíme.
Co tušíme, tedy víme, je, že Pátá kolej vydává jekot dosahující hlasitosti startujícího Boeingu, kdyby tento ovšem ječel, byvši pronásledována paní Norrisovou.
"Říkala jsem, že myslel ty kytky!" ječí jedna.
"Stromy! A je podzim!" protestuje druhá.
"Au, au, koho napadlo, že vyzkoušíme obě varianty?" kvílí třetí.
"Co tím myslí?" divím se.
Gwen se jen pousměje.
"Kočičky."

Průzkum Bradavic je jednou z našich nejoblíbenějších kratochvílí. Tedy, myslím spíš mých, protože mám podezření, že Gwen ani San příliš neoblibují předlouhé chodby a nekonečná schodiště.
V poslední době nám taky zážitek z objevování ruší Pátá kolej, která se rozhodla courat za námi, a to přesně v takové vzdálenosti, aby se na ně nedalo rozumně řvát.
Ale to se dá napravit.
"To by mě zajímalo, co je tohle," zkoumá San podezřelý udělátor.
Gwen taky zkoumá, ale druhým okem při tom sleduje pohyb nepřítele.
"Myslím, že už vím," řekne a provede určitou operaci.
"Aaaaaaaaaaaaaaa..."
"Jo. Byla to páka od padacích dveří."

Dokonce i bradavická knihovna je součástí K-prostoru.
"Oh, bohové díky," zamumlala Gwen, popadla Dva roky prázdnin od nakladatele Vilímka a s blaženým: "Hň, hň, hň," zapadla do pohodlného křesla.
Zrak jí padl na papír pod stolem.
"Co to...?"

"Herodesa na vás, vy patlalky, vy kazisvětky, vy šlejšky!"
San udiveně vzhlédla od svých obskurních obrázků. Tahkle naštvanou Gwen ještě neviděla. Ta nyní vyrvala z rukou Páté koleje všechny jejich papíry a hodila před ně štos čistých listů.
"Já vám dám! Moderní školství! Moderní rodičovství! Houby! Diktát! Pište, vy neumělé příšery!"
Pátá kolej, pravděpodobně vlivem šoku, skutečně začala psát.
"Sveřepí šakali zavile..."

"Já vám TAK rozumím," přilísne se špatně identifikovatelná Mařka z Páté koleje.
"Lidi neumí psát. Vůbec! Ani nechápou, že určitá díla musíte psát určitým jazykem."
"Je fakt, že McGonagallová, které ujede 'Ty vole,' je prostě moc," podotknu opatrně.
"Viďte! Taky to říkám, ale ostatní... nevezmete mě mezi sebe? Prosím?" zeptá se úpěnlivě. "Tady jsem si dovolila... ukázku z mé tvorby..."
"Své," cukne mi oko, které následně padne na daný text.
"Severus vzdychl, přemítajíc, zda najde nějakou, jenž by se s ním osobášila..."
"Severus je ženská? A chce si vzít chlapa? Slovensky... a ještě blbě. Co dneska v tý škole učí?"

"Starý? Že jsme starý?" nevěřím vlastním uším.
"Přesně to říkají."
"No, je pravda, že kazím patnáctileté autory už dvacet let," zamyslím se, "ale starý?"
"Řekly si o to, maj to mít," zvedne Gwen výhrůžně prst.
"Jasně!" popadne San polštář. A druhý.
"Polštářová bitva?" řeknu pochybovačně. "Ve stovkách fanfikcí je polštářová bitva, a vždycky trapná. A k čemu ta stříkačka? Zlejeme je studenou vodou? Předtím nebo potom, co je zmlátíme polštářema? No tak, chce to trochu starého dobrého brachiálního násilí..."
"Zklapni a pomoz mi s tím dehtem," poručí Gwen.
Ze směru San se ozve trhavý zvuk.
No tak to pak jo.