Star Trek

Někdy měl pocit, že promarnil život. Stále se honil za dobrodružstvím. Utěšoval se, že jeho ženou je Enterprise a rodinou je jeho posádka. Ale občas tahle lež nestačila. Byl sám a čím dál víc se blížil moment, kdy nebude mít ani loď, ani posádku.
Před pětadvaceti lety mohl mít rodinu. Ale on už byl takový, ráno se sebral a za pár hodin byl na cestě po galaxii.
Najednou měl před sebou syna Carol Marcusové. Svého syna. Neprožil s ním ani jeden den a teď toho litoval. Jeho minulost ho dohnala.
Chtěl to napravit, ale budoucnost ho předešla. Byl zase sám.

Na můstku to vypadalo jako v zoo. Všude se batolily tytéž chlupatiny, jaké měl Pickard v náručí.
„Date, co to je za potvory? A kolik jich je?“
„Jsou to tribblové, veliteli,“ odpověděl android. „Množí se tím víc, čím víc je rozmazlujeme. Momentálně je jich na palubě 3984. Ne, teď už 4000. S Geordim jsme vymysleli plán, jak se jich z Enterprise zbavit. Tyhle chlupatiny milujou čokoládu, nalákáme je na ni do doku 3, a pak vystřelíme do vesmíru.“
„Úkol splněn, kapitáne,“ ozvalo se z interkomu. Ani jeden tribble už na palubě není.“
„Pane Crushere, startujeme, naštěstí bez tribblů. Warp šest!“

"Worfe, nerozčiluj se kvůli salámu," uklidňovala ho Deanna.
"Byla to klingonská mortadela! Štangle! To bylo salámu!" hřímal na celou Přední desítku. "Sehnat ve Federaci jen deset deka je neskutečný úkol!"
Data u vedlejšího stolu sledoval jejich rozhovor. Rozhodl se záhadu vyšetřit. Večer sezval důstojníky k sobě.
"Jak víte, poručíkovi se ztratila klingonská mortadela," přecházel po místnosti. "Pachatel je zde mezi námi. Geordi, předevčírem jsi mi byl nakrmit Flíčka."
"Ano."
"Uniklo ti však, že Flíček po tvém odchodu v místnosti není."
"Cože?"
"Utekl z kajuty a dostal se do Jeffriesova průlezu. Pachatelem salámové loupeže je tedy on."
"Nadělám z něj salám!"

„To jsou zajímavá čísla,“ řekl Kirk a položil papír s inventurou všeho, co na svých misích ztratil a našel. Ani netušil, že toho bylo tolik.
„To zajisté, kapitáne. Pevně ale doufám, že vaše náklady už na další misi opět nepřekročí příjmy.“
„Můžete se spolehnout,“ přikývl Kirk. „Do jisté míry.“
Admirál si ho měřil zkoumavým pohledem. „Víte, něco mě přeci jen zaráží. Tahle položka je pro flotilu poměrně nákladná a nemůžeme si dovolit další takové ztráty. 4000 mrtvých! Co se členy vaší posádky u Suraka děláte?“
Kirk se orosil. Tohle nevysvětlí.
„To víte, ta červená na uniformě je dost nebezpečná barva.“

T’Khut vyšla a ozářila planetu lehce načervenalým světlem. Spock ležel v posteli a pozoroval světla dopadající skrze otevřené balkonové dveře na potemnělý strop.
„Dobrou noc, miláčku.“ Amanda ho políbila na čelo. „Ať se ti zdá něco hezkého.“
Upřel na ni bezvýrazný pohled. „Dobrou noc, matko.“
Zůstal sám. Zavrtal se do deky a otočil se na bok čelem do pokoje.
Z dřímoty, do které se propadal, ho vzbudilo tiché zavrčení. Rozbušilo se mu srdce, ale strach se snažil potlačit.
A pak to uviděl. V rohu pokoje se ve tmě krčil malý sehlat. Spock se uklidnil.
Od té doby měl nejlepšího přítele.

"Geordi, mohl bys prosím přijít do mé kajuty. Mám problém s Flíčkem," kontaktoval ho Data. Za několik minut již vstupoval do jeho kajuty. Data klečel u postele zpod které se ozývalo naštvané syčení.
"Takhle vzteklého jsem ho ještě neviděl, co se mu stalo?"
"Nevím," naklonil Data hlavu, "ještě včera bylo vše v pořádku."
"Co jsi s ním udělal jinak než obvykle?"
"Vlastně, byl jsem doktorkou Crusherovou upozorněn, že Flíček poněkud zapáchá. Abych ho zápachu zbavil, dal jsem ho do sonické pračky. Od té doby pozoruji změnu v jeho chování."
"Jinými slovy je teď tvá kočka voňavá, nadýchaná a pořádně namíchnutá."

Jim se v posteli protáhl. Na rtech mu pohrával spokojený úsměv.
Spock vyšel ze dveří koupelny. Kromě ručníku omotaného kolem beder byl nahý a na zelenkavé kůži se mu leskly kapičky vody.
„Jaká byla sprcha?“ zeptal se ho Jim.
„Voda měla uspokojivou teplotu 52,3 °C a trvala přibližně 5,264 sekund, tedy o více než 200 milisekund déle, než je optimální čas, ale setkal jsem se s potíži při otevírání sprchového gelu.“ Spock se na Jima úkosem podíval, ale pak si přisedl k němu na postel.
„Zjevně jsi na to otevírání přišel,“ vydechl Jim a zhluboka nasál Vulkáncovu vůni. „Voníš úžasně.“

Geordi vstoupil do Datovy kajuty, pravou ruku nataženou před sebou. „Flíčku, kde jsi? Čičí!“
Dat vyšel z koupelny a udiveně se na svého přítele podíval. „Co tu děláš, Geordi?“
„Hledám tvou kočku. Mám pro ni čerstvé kuřecí maso.“
„Aha. Flíček je zaneprázdněn, suší se,“ odpověděl Dat významně.
„Suší se?“ podivil se Geordi.
„Ano. Pamatuješ si, jak jsi mi minulý týden naznačoval, že Flíček by potřeboval vyčistit kožich?“
„Ano?“ Geordiho se zmocnila neblahá předtucha. „Co jsi s ním udělal?“
„Vypral jsem ho,“ řekl Dat nadšeně.
Geordi zabořil hlavu do dlaně. Příště by měl víc přemýšlet nad tím, komu dává své rady.

„Vždycky mě zajímalo, co tu celé hodiny děláte,“ řekl Kostra, když vešel do vědecké laboratoře. Nakoukl Spockovi přes rameno.
„Pracuji,“ odpověděl Spock. „Na rozdíl od vás, očividně.“
Kostra se uštěpačně usmál. „Na ošetřovně je všechno v pořádku,“ procedil sarkasticky. Zvědavě se toulal po místnosti – to Spocka zřejmě rozčilovalo. Což by nikdy nepřiznal.
„Copak to tu máme?“ rozjasnil se Kostra, když spatřil malou věcičku vzdáleně připomínající trikordér.
„Na to nesahejte, doktore.“
„Ale, pročpak?“
„Protože vás to změní v hortu,“ řekl Spock s kamennou tváří.
„Neměl byste to s tím smyslem pro humor tak přehánět, pane Spocku,“ ucedil Kostra a raději odešel.

Vždycky, když ženská část posádky opustila loď a kapitán zůstal a účastnil se oprav či bojů, říkalo se o něm, že je to slaměnný vdovec. Taková byla jeho pověst ve flotile - žádná žena před ním není v bezpečí.
Jen málokdo však tušil, co se na lodi děje v ten čas...
"Spocku, ano, víc, víc!"
"Proboha, jo, Jime."
"Kostro, polib mě!"
"Jime!"
"Spocku, jsi nádherně zelený."
"Kapitáne..."
A Spock zuřivě přirážel do Kirka, který si to náramě užíval. Tím spíš, že zároveň přirážel do Kostry.
Admirálův deník - dodatek
Obětavost kapitána Kirka mě nepřestane udivovat. Měsíc volna a stále na lodi.
Obdivuhodné.