Star Trek

Jeden by musel být slepý, aby to neviděl. Myslí si, jak jsou nenápadní, ale ve skutečnosti to o nich ví všichni.
Stačí se otočit od kormidla a koutkem oka zachytit, jak kapitán zamilovaně hledí směrem k vědecké stanici.
Stačí se omylem připlést do turbovýtahu, když kapitán a první důstojník mají společně namířeno na můstek, do jídelny, do kapitánské kajuty. Nejde necítit to napětí elektrizující mezi nimi, když vedle sebe ztuhle stojí a dělají jakoby nic.
Stačí slyšet strach v hlase jednoho, když se ten druhý ocitne v nebezpečí života.
Ale oba si pořád myslí, že to o nich nikdo neví.

Na Promenádě vládl čilý ruch. Konečně se vše po bojích uklidnilo a návštěvníci se opět věnovali svým záležitostem a svému obchodu. I Qaurkův bar byl opět naplněný lidmi.
Ještě před nedávnem tu byly jen samé trosky. Tedy, ale spoň tak si to pamatoval.
V rohu postával konstábl Odo a hemžení s nadhledem a jakýmsi zklamáním pozoroval. Přemýšlel o nedávných událostech. Jak málo stačilo a všichni ti "lidé" by byli mrtví.
Zvláštní, že pokaždé, když se něco semele, je to jen na něm a na Quarkovi. A že i přes neshody tvoří dobrý tým.
Dle Quarkova výrazu, přemýšlel právě o tomtéž.

„Takže implantace viru do borgského společenství byla nakonec úspěšná?“
„Ano, admirále. Vrátili jsme uneseného Borga i s virem.“
„Jak rychle došlo k infekci?“
„Virus se okamžitě rozšířil přes jejich komunikační síť.“
„A první známky infekce?“
„Během měsíce se společenství rozpadlo na jednotlivé roje a ty se začaly chovat jako samostatná včelstva. Začaly zakládat své vlastní kolonie, vychovávat královny a chránit si svá území.“
„Dál ale navštěvovali planety.“
„Noví Borgové už neasimilovali. Získávali zdroje a zase se s nimi vraceli do úlů.“
„Co bude dál, Jean Lucu?“
„Borgové už nepředstavují hrozbu. Pokud nejsou obtěžováni, nezaútočí. Ještě čaj s kapičkou borgského medu?“

Drželo je to na místě. Poručík v červeném tričku, jehož jméno si Jim Kirk ke své hanbě nevybavoval, se pokusil osvobodit a teď ležel v bezvědomí na zemi.
Mihotalo se to ve vzduchu, mizelo to a opět se to zhmotňovalo, podobno několika olověným kruhům poskládaným na sobě. Před chvílí se s tím pokusil komunikovat. Bezvýsledně. Spock entitu nepřestával skenovat. Doktor už dávno ztratil trpělivost a vyštěkl na něj: "Dělejte něco vy zelenokrevnej ušatče!"
"Fascinující," pronesl omámeně Spock. "Kapitáne, myslím, že je to ve skutečnosti rostlina, která chrání své mladé výhonky! Vyprovokovali jsme její reakci, když jsme na jeden nevědomky šlápli."

Jim ešte nebol zvyknutý na svojho nového Prvého dôstojníka.
„Je to vskutku fascinujúce, Kad- Kapitán,“ Spock sa opravil, zvedavý ako Jim zareaguje na jeho ostentatívny omyl.
„Čo je fascinujúce?“ Jim sa opýtal. Šikovnejší provokatéri sa ho snažili vyviesť z miery. (Pár aj dostalo do držky. Reportéri.)
„Koncentrácia olova v plerióne, sformovanom po explózii supernovy v systéme Hobus.“
„Vznikne,“ Jim ho opravil. Romulus mal zaniknúť až v roku 2370.
Spock súhlasne naklonil hlavu.
„Nero doloval galenit?“ Jim sa zamyslel. Ekonomika, politika, diplomacia... „Nikdy nie je priskoro začať s prípravou na záchranu civilizácie. Tentoraz sme boli varovaní.“
Obaja mlčky mysleli na Vulkán.

„Co je to tady ksakru za bedny, kapitáne,“ rozlehlo se nákladovým prostorem. „A co s nimi máme dělat?“
„Jen klid, Scotty,“ uklidňoval brunátného velitele strojovny Kirk. „Podle nového nařízení velitelství flotily musí být na každé vesmírné lodi plně vybavená kaple. V těch bednách nám dodali její kompletní inventář – oltář, kazatelnu, zpovědnici i křížovou cestu. Na Enterprise bude umístěna v největší místnosti na palubě pět. Takže tam přenes tyhle bedny, vybal je a postav kapli. K ruce máš poručíka Chekova.“
Asi za hodinu se z interkomu ozval Scottyho hlas: „Kapitáne, kaple je hotová. Jen nevím, proč je na zpovědnici nápis TARDIS.“

Když jsem se vrátil do své reality, čekalo mě několik změn. Posádka zvlčila a milenka mě striktně odmítala. Tohle jim neprojde. Ne, dokud jsem ještě kapitán této lodi Terranké říše.
Avšak, jedno pozitivum to přeci jen mělo. Spock se sice povyšoval ve velení, ale zato v posteli byl nezastupitelný. Poměrně rychle jsem si na tu výměnu osob ve své posteli zvykl. A řeknu vám, že ten zelenokrevnej ušatec se šuká opravdu výborně. A jak jsme si to s Kostrou rozdali ve třech... Pokud to nebude přehánět a bude sát můj penis jako: "Oh...," jako právě teď, budu mu to tolerovat.

„T’hy’la?“ zeptal se Jim a prohlížel si vulkánskou kaligrafii.
„Ve vulkánštině toto spojení označuje velmi drahého přítele,“ odvětil Spock a složil ruce za zády.
„Děkuji, pane Spocku, je to krásný dárek,“ usmál se Kirk.
Spock pokýval hlavou. „Bylo mi potěšením, kapitáne.“
***
Když se Kirk konečně probral z bezvědomí, Spock seděl u jeho lůžka. Vypadal ustaraně.
„Pamatujete si na dárek, který jsem vám dal k narozeninám?“ zeptal se.
Kirk přikývl.
„Neřekl jsem vám všechno,“ řekl Spock. „T’hy’la neoznačuje pouze přátelský vztah, ale má hlubší význam. T’hy’la může být bratr... nebo milovaný člověk.“
Zarazil se, ale Kirk ho vzal za ruku. Pochopil.

Prenos sa skončil. Jim dvihol hlavu od komunikátora k svojmu prvému dôstojníkovi.
Spock zachytil Jimov pohľad. „Kapitán, ak sa pokúsime extrahovať výsadkový tím-“
-vkročíme priamo do pasce, ktorú nám nastražili-
-a preto je optimálne pripraviť efektívnu stratégiu-
-stojíme proti skupine, ktorá sa bojovú stratégiu neučila na Akadémii Hviezdnej flotily-
-použitím metafory šachu-
-fakt, hej, totálne moja scéna-
-Kapitán, nepodceňujte gravitas situácie. Ide o členov našej posádky-
-máte úplnú pravdu, pán Spock. Odpútame pozornosť a-
-zistíme presné koordináty-
-Paša dokáže nakalibrovať transportéry-
-a extrahovať výsadkový tím aj nás.
„-dám vedieť Scottymu,“ Jim dokončil.
Leonard bezmocne rozhodil rukami.
Nech si zoženú kajutu.

Kirk se Spockem se ocitli uprostřed hloučku Klingonů, kteří na ně mířili svými phasery. Které zcela určitě nebyly nastavené na omráčení.
„Vy jste se pokusili ukrást naše krycí zařízení?“ zaburácel ten největší.
„Ne, kdepak, to my ne...“ Kirk chtěl jako vždy pohotově zalhat, ale jako na potvoru ho nic nenapadalo. Pohledem hledal pomoc u Spocka. Ten se tvářil konsternovaně.
„Tak kdo?“ dorážel hlavoun Klingonů.
„Byly to punkové nutrie!“ vyhrkl Kirk bezmyšlenkovitě.
„Kapitáne,“ začal Spock. Ale Jim uťal jeho výklad: „Spocku... Spocku!“ zamumlal varovně.
„Ach, vskutku, punkové nutrie,“ přitakal vědecký důstojník a snažil se zatvářit přesvědčivě.
Klingoni ale moc přesvědčeně nevypadali.