Star Trek

Výsadek na neznámé planetě.
Kategorie M, atmosféra podobná Zemi.
Bohatá vegetace.
Kirk, Spock, McCoy a tým výzkumníků se přemístili na povrch. V ten okamžik ztratili spojení s Enterprise.
"Zatraceně," zavrčel Kostra a nakopl nejbližší kmen stromu.
Spock to okomentoval pozdvižením obočí.
"Scotty to vyřeší," uklidňoval ho Kirk.
Problém nastal, když po mnoha hodinách stále neměli kontakt s lodí.
Měli hlad.
Spock s týmem prohledávali okolí. Zjistili, že vegetace je sice bohatá, ale bez čehokoliv jedlého.
Kromě banánů.
"Výborně," brblal Kostra. "Banány nás sice zachrání od smrti hladem, ale jestli nás Scotty brzo nevysvobodí, čeká nás celkem nepříjemný týden na záchodě."

"Zblázním se z toho, Jime. Připadám si jako schizofrenik. Všechny vlastnosti, co jsem na něm nejvíc nesnášel, mám teď já. Je to tak zatraceně silná osobnost," brblal Mcoy.
"Musíš to vydržet, Kostro. Spock věděl, co dělá, když do tebe vložil svou katru," uklidňoval ho Kirk.
"Ale proč zrovna já? Chtěl se mi snad pomstít za ty roky, co jsem si z něj a jeho uší utahoval? Že já blbec nebyl zticha... Proč si místo mě nevybral třeba kámen? Ten je mu citově bližší..."
"Kostro..."
"Já vím, Jime. Taky mi ten zelenokrevný skřet chybí."
McCoy si povzdychl. Už aby ho zachránili.

Nikdy nezapomene na okamžik, kdy ho poprvé uviděl. Vulkánec byl majestátní, vážný, profesionální. Svým způsobem mu jeho odtažitost imponovala.
Když se ho Spock poprvé dotkl, jejich přátelství bylo hluboké. Dotek byl znamením Vulkáncovy důvěry, náklonnosti. Jeho chladné prsty v něm vyvolaly třas a pocit, který ještě dlouho svědil na kůži.
Kirk jeho doteky posléze vyhledával, nenápadně si hledal záminky, proč se svého prvního důstojníka dotýkat.
Když se poprvé o jeho mysl otřely Spockovy myšlenky, nedokázal si představit, že by někdy bez něj mohl žít.
Moje myšlenky do tvých myšlenek, naše mysli jedno jsou...
Od té doby je stále s ním.

“Měli bychom to oslavit,” poznamenal Jim.
Spock povytáhl obočí. Hráli zrovna šachy, ale Jim působil neobvykle nesoustředeně. “Mohu se zeptat, co máte na mysli, kapitáne?”
“Říkej mi Jime. Přemýšlel jsem… dneska je výročí prvního kontaktu lidí a Vulkánců.”
“Opravdu?” poznamenal Spock. “Nebyl jsem si toho vědom.”
“Tak jsem si říkal,” pokračoval odhodlaně Jim, “že by bylo dobré prohloubit vztahy mezi našimi druhy. Navázat hlubší kontakt.”
“Co přesně máte na…?”
Spock tu větu nikdy nedořekl. Jim ho uchopil za ruku a jeho prsty přejely po Spockových v dokonalé nápodobě vulkánského polibku.
“Co si o tom myslíš?” prohlásil Jim s ďábelským úsměvem.

Když viděl Spocka umírat, nejdřív necítil nic. Jen jakési vzduchoprázdno, jako by mu došel dech a nemohl se už nikdy nadechnout. Kirk plakal až o pár hodin později, když byl sám ve své kajutě.
Samota na něj dolehla.
Prázdnota. Umřel jeho t’hy’la, jeho druh, přítel, bratr... ashayam, jeho milovaný. Odešel na věčnost a dostalo se mu tak výsady netrápit se tím, co je a bylo v hmatatelném světě. Mohl zapomenout.
Ale on tu musel zůstat a vypořádat se s tím. Zajistit pohřeb, jako kapitán lodi a Spockův velitel to musel oznámit posádce i jeho příbuzným.
Ne.
On nemohl zapomenout.
Nikdy.

Kirk se jednou rozhodl přijít na hospitaci do Spockovy hodiny, když byl „za odměnu“ pověřen výukou kadetů.
Vklouzl do zadní řady a nasadil si na nos brýle, dárek od Kostry. Spock začal svůj výklad o zásadách bezpečnosti; Kirk věděl, že ho to ve skrytu otravuje.
Zarazilo ho ale, jak sveřepě Spock působil. Šikmá obočí se mu nad nosem sbíhala a působil tak zlověstně. Jako kdyby to byl někdo úplně cizí.
Zato když hodina skončila a večer se sešli v Kirkově kajutě a Spock vklouzl k němu pod bavlněné přikrývky, najednou celý zjihl a byl to zase ten starý logický Vulkánec.

Bylo to zvláštní. Tedy ne samo o sobě, všichni už někdy tuhle věc viděli, ale ve svých specifikách. Leželo to na stole a tvářilo se to, jako kdyby to neumělo do pěti počítat.
Ozbrojena patřičnou třímetrovou tyčí, šťouchla do toho.
Prohnulo se to a vydalo to zvuk jako smečka koček, které se dožadují vpuštění do ložnice.
"Fascinující. Zřetelně tam slyším tóny známé pravoslavné náboženské písně."
Pak najednou pískot ztichl.
Ode dveří se ozvalo zakašlání.
"Býli býste tak hódné," pravil v nich stojící ušatý hlodavec s ruským přízvukem, "a vrátilí mi to? Taktícký zájic bez tlapky se na Entěrprise vrátit nesmí."

Janice Randová byla kapitánovou pobočnicí. Vařila kávu, nosila obědy, vyřizovala důležité zprávy z velitelství. Byla hrdá, že slouží na Enterprise, protože kapitána Kirka obdivovala.
Po tom incidentu s Miri a onemocněním na duplikátu planety Země si ale uvědomila, že její obdiv ke kapitánovi je až příliš velký.
Když se plně uzdravila, požádala o přeložení. Najednou viděla, že nemůže celou svou kariéru postavit na obdivu k člověku, který o ni navíc nestojí.
Musela odejít, stát se něčím víc než ženou, která kapitánovi vaří kávu.
Protože i kdyby o ni Kirk stál, nikdy by pro něj nebyla ničím víc než jen pobočnicí.

Kirk se Spockem seděli nad partem šachů, když za nimi doktor přišel.
Vypadalo to, že spolu hrají, ale ve skutečnosti si Kostra mohl všimnout, že na sebe přes šachovnici velmi, ale opravdu velmi nepokrytě zamilovaně hledí.
Zatoužil ocitnout se na druhém konci galaxie.
„Ehm,“ odkašlal si, aby upoutal pozornost.
„Kostro?“ všiml si ho Kirk. „My tu jen... ehm, hrajeme šachy.“
„Jistě, a já jsem duch Vánoc,“ pronesl kousavě Kostra.
Spock se nadechoval k otázce, ale byl přerušen.
„Později ti to vysvětlím.“
Kostra se znechuceně otočil k odchodu. Později, no samozřejmě.
Úplně z toho zapomněl, proč je v první řadě vyrušil.

V dávných dobách byli Vulkánci rasou bojovnější než Pozemšťané. Válčili mezi sebou, neboť bojovali o vodu, které byl na jejich planetě nedostatek. Boje je vyčerpávaly a jejich civilizace upadávala.
Jednoho dne vystoupil z řad učenců Surak, který ve svých spisech přinášel rozum a mír. Snažil se šířit své učení, naučit ostatní Vulkánce krotit své emoce, ukončit sváry a jít cestou logiky.
Říká se, že Surakovo učení ne všichni přijali za své. Pro všechny nebyl dost přesvědčivý, a tak se skupina Vulkánců oddělila a odešla hledat jiný domov.
Romulané tak zůstali tím, kým dříve byli Vulkánci. Divocí a lační po krvi.